Červenec 2018

Červencové přírůstky a novinky

30. července 2018 v 7:24 Přírůstky a novinky
Doufám, že jste po mém minulém článku nemysleli, že na moji hromadu nic dalšího nepřibylo. Ani omylem, to bych přece ani nebyla já! Jen jsem tak nějak pozapomněla odkud co přišlo. :-) Pokud mí někdo poradíte s identifikací panenek, budu ráda.
Tohoto Kena mám s tmavými vlasy. Blonďáka Matteláka jsem si tedy nemohla nechat ujít. Oblečení není původní, alébrž splácané ze zásob.
Pojmenovala jsem ho Maynard Lane, ještě nevím, jestli nebud náhodou učitel. Musím značně rozšířit učitelský sbor.


Hned jsem mu vybrala partnerku Mallory (naštěstí mám fakt hodně dosud svobodných matek) a potomka jménem Ritchie.


Druhý fešák je od firmy Hasbro. Nebyl drahý, tak šup na hromádku. Oblečení rovněž co dům dal.
Jetso Ekema je 32letý Fin. Povolání mu vyberu, ale vypadá na zařazení mezi technický personál (tam jsou samí drsoni).


I on hned dostal rodinku. Hurá, zatím neudatelná kráska s hlavičkou Flávas má konečně k dětem tatínka.


Třetí muž dorazil z Mimibazaru. Je to lovec Flyn z pohádky Na vlásku. Bohužel totální dřevák. (Gumáci jsou všichni Flynové, na to už jsem si zvykla) Časem dostane lepší triko, tohle jsem jen tak narychlo ušudlala z ponožky. Džíny mi vyšly trochu delší, ale to mu prý nevadí.
Gautier Almanac bude mít co dělat s cirkusem, nejspíš bude příbuzný s ostatními dvěma Flyny (bodejť budu mít jen jednoho).


Pro změnu jedna kráska. Přinesla jsem si ji u kamarádky a hned hodila portrét na FB za účelem určení, co to mám za poklad. A hned jsem to schytala, protože panenka ve skupině o pár dní dřív byla a já ji dokonce lajkovala. Inu nepoznala jsem ji. Jde o Happy Holiday 1997 - pravopisem si nejsem jistá, fakt neumím anglicky, tak mě nebijte (já bych se stejně zmydlit nedala).


Po úpravě vlasů vypadá takhle. Šatečky mám od Heni, ozdobu na nich jsem čmajzla jedné černé panence.
Cloe Baccarin učí na druhém stupni.


A když už tu byli dva noví nezadaní, hned jsem je dala dohromady. A přidělila jsem jim holčičku - čtyřletou Dae.


Další kráska zrzavá a pihatá. Těm se prostě špatně odolává. Midge, nevím která (a je mi to prakticky šumák).
Jméno zdědila po Barbie těhulce, kterou jsem přenechala někomu, kdo ji moc chtěl, totiž chtěla.
Takže Addison - další učitelka, tentokrát v MŠ. Je jí 27 let a je Švýcarka.


A jelikož se mi uvolnil jeden hoch - protože došlo k přesunům partnerek - tak jsem jí ho dohodila. Coby dohazovačka jsem prostě nepřekonatelná.
Děti se jmenují Relle (5 let holčička) a Cyril (2 roky - původně panenka Shelly, měla ostříhané pramínky vlasů, tak jsem z ní udělala rovnou kluka a basta).


Pro dnešek poslední má tvářičku Steffie - to je jedna ze dvou nebo tří tváří, které většinou poznám.
U nás je za Irku. Mairín Ronan, sestra shora uvedené Mallory.


I pro ni jsem vytáhla ze škatule malou holčičku, tříletou Gigi. Sirotčinec se mi zdárně vyprazdňuje. Ale ještě je jich tam dost, takže na každého / každou se dítko dostane. :-) Jen těch mužských je pořád málo!


Další skvosty v srpenci. Až je dám do pucu!

P.S. Nemáte někdo v zásobách nepotřebné náušnice a prstýnky pro Barbie? Ale ty se silnými čudlíky, co se pro Barbušky vyrábějí. Těch krásných, od kamarádek vytvotřených, mám dost, ale padají.

P.P.S. Předpokládám, že většina mých návštěvníků znají termín "dřevák" a "gumák". Pro náhodné kolemjdoucí vysvětlím: gumák je panáček bez česatelných vlasů; dřeváci jsou ti, kteří nemohou ani pokrčit kolena. Natož aby měli nějaký ten kloub.

Dobří holubi se vracejí

28. července 2018 v 14:31 Přírůstky a novinky
Pod titulek tohoto článku se můžu s dobrým svědomím podepsat. Samozřejmě v mém případě nejde o holuby, ale o panenky. A jedna taková se mi právě nedávno vrátila.
Tedy jedna z mých internetových přítelkyň mi ji koupila - za cenu, o které by se dneska mnohým sběratelkám tak leda zdálo. Jenomže já jsem za pár dní nutně potřebovala peníze a jelikož jsem věděla, že po ní jiná internetová kamarádka marně touží, tak jsem jí ji prodala. Za stejnou cenu, podotýkám. Ani jsem ji z krabice nevyndala.


Po čase se mi po ní tak nějak zastesklo, i obrátila jsem se na nynější majitelku s nabídkou jiné panenky na výměnu. A hádejte, co jsem se dozvěděla???? To neihodnete. Nevěřila jsem svým očím, když jsem četla odpověď, že cena panenky je teď podstatně vyšší, takže jaképak copak, přece bych ji snad nechtěla z cenu, za kterou jsem ji prodala. Inu člověk se učí celý život.
Nicméně, co je osudem psáno, to je mi dáno, takže mi ji nezávisle na mých čachrech machrech nabídla jiná kamarádka. Sice nahatou, ale za cenu úplně normální. Co se týká oblečení, safra, co vymyslel Mattel, to ušiju taky! Howg.
Níže máte mou znovu nalezenou Cathi v plné kráse. Jo a mám pro ni rozháčkované nové šaty, protože ten ohoz od Mattela teda není nic moc.
A hned jsem pro ni vymyslela takový kratičký příběh. Jak vidíte, odehrává se na na hroudě.
Začalo to tím, že před vraty zatroubil červený kabriolet...


Jenomže kam bychom přišli, běhat ke vratům ledva si někdo zatroubí.
A tak si řidička musela otevřít sama.


Zajela ke garáži a předvedla se v celé kráse ponožkové módy.
Svetr je z odložené ponožky mého chotě, návleky z mých zdravotních fusek (odložených). Botky nic moc, Made in China, asi od Simby, musela jsem je vzadu nastřihnout až skoro ke kotníku. Ale celkový dojem mě uspokojil.


Cathi mi ochotně zapózovala...


... a roli modelky si viditelně užila.


Bohužel se nezdržela dlouho, prý jede vyzvednou ségru z nějakého tábora. (Její sestra Carli - Look Tea - má podobný osud. Měla jsem ji prodala a po čase koupila za pár šupů nahatou a přetělenou na Liv tělo.)


Ještě poslední zamávání.


A abyste nemysleli, že naše děvčata jsou nějaké socky, tak tady máte jejich oblíbenou značku vozu.


(Nakonec vám ještě napráskám, že to auto jí půjčil Cruz. Je to dobrák a i kdž je zadaný, hezké holčině prostě neodolá. :-)

Ani jedno oko...

20. července 2018 v 12:35 BJD
... nezůstane suché. Doufám. Bude to dojemný příběh!
Ale musím to vzít od začátku. Nejdřív jsem u své přítelkyně na FB viděla fotku panenek, které by mohly být na prodej. Byla tam jedna malinká, taková smutná holčička, prostě musela k nám.


Aby byla ještě hezčí, nechala jsem jí udělat nový faceup s tím, že charakter panenky zůstane zachovaný. Bohužel nezůstal. Face je krásný, ale - mezi námi - už jste někde potkali pihatého elfíka??? Nechápu tu módu, každá panenka prostě musí být pihatá. Sakra mejdlo!
A koutky úst jsou místo dolů nahoru. Co nadělám.


Inu musela jsem to překousnout, holčička je prostě moje malá smutná... a nemluví. Fakt nemluví! Ne, že by byla němá, ale prostě nechce mluvit. S nikým. Proč se dozvíte trochu níž. Alespoň, že jsem ji už přesvědčila, že nemusí nosit jenom černé oblečení.


U stejné přítelkyně jsem objevila ještě klučíka. Taky vypadal mrňavý, takže jsem se rozhodla, že budou s holčičkou sourozenci. No, není tak docela malý.
Ale to není všechno. Teď mě asi některé panenkářky nebudou mít rády. Chápu, že někdo nesnáši recasty, ale nechápu, jak někdo může takhle zničit legit tělo. Obroušený hrudník a upilovaný pindík (pozdějí domalovaný)? Fakt? Bohužel jo. Na to, že budu muset sundat barvu z těla, jsem byla upozorněna, ale že to půjde tak ztuha mě nenapadlo.


Z některých částí těla se mi to zcela nepodařilo, třeba z rukou, resp. z paží. Na rukách jsem to radši nechal být a vymyslela ten dojemný příběh. (Tedy nejdřív jsem usoudila, že jde o vitiligo, ale to moc dojemné není.)


Jen teď nevím, jestli to má být holka nebo kluk. Ale radši kluk.


Ještě ten příběh.
Představte si dopravní nehodu. Velkou nehodu. Automobily, vlaky, to je jedno, obrovský oheň. Rodiče, příbuzní, všechno je fuč. Zůstali jen tihle dva. Šimon a Chilli.
Mimochodem už vím, proč se malá jmenuje Chilli. Ona je křtěná Charlota. Doma jí říkali Charlie, zkrátila si to na Chilli, to se jí líp vyslovovalo. Když ještě mluvila.
Šimon ji stihl vytáhnout ven, sám skončil s popáleninami v nemocnici. Žlutá barva je tudíž vysvětlena. A malování v obličeji (na které ani nesáhnu) zakrývá jizvy (jako) po spáleninách.


Aby se někam podívali, vzala jsem je na hroudu. A takhle si tam užívali.
Šimon: Nebuď srabka, skoč! Neboj, já tě chytim!


Š: Ještě kousek, to dáš! Polez!


Š: No vidíš, líbí se ti tu?
Ch: kývá hlavičkou. Nemluví.


Odpočinek unavených poutníků.


Všechno zlé už zdá se mají za sebou, tak ať se jim u nás líbí. Třeba i malá Chilli časem zapomene a vrátí se jí někdejší upovídanost. Jo, v září jde do první třídy! Tak držte palečky.

Hledači pokladů

16. července 2018 v 15:54 Tématické focení
Kvůli tomuhle příběhu jsem musela předčasně představit své nové přírůstky z Jurského světa a Lary Croft (nebo Crowt? Já vím houbeles jak je to správně.) Tak doufám, že se vám bude líbit.

Poppy: Ahoj, našla jsi ji?
Xan: Co?
P: Jestli jsi ji našla?
X: Co jestli jsem našla?
P: No kešku!
X: Já tu proboha nehledám nějaký pitomý kešky!
P: Ne?
X: Ne!
P: A co teda? Mně se zdálo, že něco hledáš, tak jsem myslela, že taky...
X: Dělám průzkum lokality a hledám artefakty, jenže tu stejně najdu nejspíš houbeles.


P: Aha, tak já jdu hledat tu kešku, jestli jsi ji teda při tom průzkumu neviděla.
X: Našla jsem jen takovou červenou škatulku, co vypadala jako velká kostka ke človrdu, ale tu jsem mrskla někam támhle.
P: Jéžiš, ona zahodí kešku! Jsi ty vůbec normální?
X: Nápodobně!


Perry: Tak už jsi tu blbinu našla?
P: Ona ji zahodila! Chápeš to? Člověk se sem žene jako cvok a ona ji zahodila!
Perry: Tak to je tragédie, viď? Pomalu na oběšení.
P: Jsi čím dál tím větší suchar! Já jsem se tak těšila, na svoji první kešku...
X: Jo a já jsem ji zahodila. Zkus to přežít!


P: Hele támhle je někdo další!
Claire: Brácho pohni, mám ji!
P: To není fér!


Owen: Já se z tebe zbláznim. Tak ji vyndej a konej, ať můžeme někam na oběd!
C: Ty a tvůj žvanec! Co v ní asi bude?
P: Jé můžu se taky kouknout? Já jsem dorazila chvíli před tebou, ale ona..
X: Jo, já jsem ji zahodila. Hlavně, že se našla.
O: Další praštěná žába.
X: Já?
O: Ne, ta druhá!


C: Otevřeme ji spolu, jo?
P: Jé, jsi bezva. Já se tak těším! Je to moje první keška!
C: Moje taky! Tak dělej!


X: Tak co jste našly za poklady?
C: Někdo tu byl před náma a vykradl ji!
P: Je úplně prázdná!
X: No já jsem to nebyla, jen jsem ji zahodila, ale dovnitř jsem se nekoukala.
C+P šeptem: Jen aby.


Pe: Tak dámy, otřete si očka a jdeme. Poppy, doufám, že pro dnešek máš kešek dost!
O: Já ostatně taky, jdeme ségra!
P+C: Vlezte nám na záda, my na vás kašlem!


Pe: Počkej, Poppy, to nemyslíš vážně?
O: Nech je, tudy dojdou tak akorát do hospody, když to vezmeme zkratkou, můžeme tam na ně počkat.
Pe: Tak jo, to bude překvapení.
O: I bez kešky kámo. Jo já jsem Owen.
Pe: Mně říkají Perry.


X: Konečně odprejskli. Takhle bych tu seminárku nedodělala ani v příštím století! Já snad vidím pazourek!!!!!


X: Hmmm, houby pazourek. To se dalo čekat. Kdyby tu něco bylo, nebudou sem posílat studenty. Ach jo.


Příběh končí, ale následky budou nejspíš docela zásadní. Ale o tom někdy jindy. Až to promyslím. Jestli jo nebo ne... :-)

Týn nad Vltavou

12. července 2018 v 18:39 Všehochuť
PŘÍPOMÍNKA NOVÉ SOUTĚŽE s názvem I U NÁS JE KRÁSNĚ!!

Dnešní výlet s připomínkou soutěže bude - jak jste si přečetli v titulku - do jihočeského Tejna. Tedy Týna nad Vltavou. Jezdíme tam každý rok. Jednak je to z hroudy celkem blízko, jednak se nám tam líbí. Parkujeme obvykle na nábřeží, tedy pokud je tam místo. Není tam totiž automat a neplatí se tam.
Do "centra" obvykle vyklušeme uzoučkou uličkou. Nevím jak vy, já mám prostě takové uličky hrozně ráda.


A vidíte, chodím tudy kolik let a teprve teď jsem si všimla slunečních hodin ve štítu tohohle domu.


Když se dáte po levé straně náměstí, narazíte na příjemný domeček, a příjemným obchůdkem.


Když budete pokračovat pořád rovně za nosem do kopečka Tyršovou ulicí, narazíte - a to bude zajímat hlavně milovníky panenek Barbie - na moje oblíbené hračkářství. Uvnitř můžete narazit na nečekané poklady. Tu panenku, co jsem vyfotila, jsem nekoupila, takže máte šanci!


Teď vás vezmu do zámku. Tedy, jenom na kousíček.


Miluju fontány. (A moje vodomilka Lotka taky.) To, co vypadá jako skleněný poklop, je vlastně voda.


Ještě jedna fontána - tentokrát s panenkou, když už připomínám tu soutěž.


Ne, že by mne můj PaV (pán a velitel) vozil dobrovolně po hračkářstvích. Ale v Týně je něco, co ho láká, i když většinou jen tak "na čumendu". A bác ho. Zrovna zavřeno.


Jenže, to neznáte Jihočechy, potažmo PaV. Když to nejde hlavním vchodem, nasockuje se vchodem bočním, který měl pan antikvář otevřený kvůlivá větrání. :-)


Návrat na nábřeží a alespoň jeden snímek Vltavy, když už jsme u ní. Málem to nedopadlo dobře. Lotka se vrhla ze schůdků k toku, PaV letěl za napnutým vodítkem. Smůla, že jsem byla dál, mohlo být parádní video. Ale dopadlo to dobře, ani jeden z nich se nesmočil. Přece jenom Lotynka podcenila fyzikální zákony - větší váha zvítězila.


Ještě povinný odkaz na webové stránky: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%BDn_nad_Vltavou

Tak a foťte, máte to už za pár. Hernajs všude u nás je přece něco krásného, nemusíte kvůli tomu jezdit po republice! Stačí zmáčknout spoušť!

První tři v červenci

10. července 2018 v 18:27 Přírůstky a novinky
Slíbila jsem tři červencové přírůstky, nad kterými mnohým klesne čelist. Nicméně nemůžu je nechat až na konec měsíce, protože mě inspirovaly (přírůstky, proto ypsilon - pozn. aut. pro event. rejpaly; pravopis fakt ještě zvládám) k příběhu, který jsem hned nafotila. A uznejte, dát sem příběh s novými panenkami, které vůbec nebyly představeny, to by nešlo. Tak budou přírůstky dvoje, no bóže, ono se něco najde, o to strach nemám.

Tohle jsou oni. První foto po vyproštění z krabic. Filmové postavy, které jsem prostě musela mít. (Za ty holky jsem ještě dlužná.)


Owen dorazil první, už ve druhé polovině června, ale řekla jsem si, že jeho představení odložím, dokud nepříjdou i děvčata.


Je krásný. Kloubový a vlasatý. Tedy žádný dřevák ani gumák, jak má u Kenů strejda Mattel v poslední době ve zvyku. Jen ty vlasy jsou tak natužené, že kdyby spadl na hlavu, tak to cinkne. Ale nemám odvahu mu hlavu umýt, nemám s mytím vlasatých natužených klučičích hlaviček dobré zkušenosti. Zkusila jsem dvakrát a do třetice to fakt zkoušet nebudu. Chudáci kluci.


Pořádný šok jsem zažila při focení. Na jedné noze jsem pod nohavicí nahmátla cosi divného. Tak letěly gatě dolů - no neletěly, ono je to hodně úzké a svlékalo se to mizerně. Pod kalhotami papír olepený izolepou, tak to už jsem trnula, jestli je koleno v pořádku. Naštěstí bylo.


Nechala jsem mu jméno Owen. Příjmení Landon, ostatní údaje musím dokoumat. Ale každopádně je artista. Proč těch kloubů nevyužít. Pracuje s partnerkou, sestřenkou Claire.


A tady máme tu zmíněnou Claire.


Zrzavou a pihatou. Jen ta ofina by nemusela být tak tvrdá, jinak jsou vlásky jemné a kvalitní.


Panenka je úžasně pohyblivá. Jen kotníky jsou pevné. Jediná vada na kráse jsou jakési škrábance na dlaních. Zkoušela jsem je vyfotit, ale nepovedlo se.


Jak už jsem se zmínila, jmenuje se Claire Landon. Je artistkou, věk, národnost apod. doladím časem.


Třetí kousek je nová Lara Croft.


Tak naštvanou Barbie jsem ještě neviděla.
Dostala jméno Xan (zkratka Alexandry) Cattral. Studuje archeologii a při studiu si přivydělává - zatím nevím, jaké povolání jí určím. Asi bude číšnice nebo barmanka.


Až na zápěstí je méně ohebná než Claire, vlásky jsou hebké ale nic moc husté.


Co mě fakt dostalo, je vzorek na podrážkách. Toho jsem si ještě u žádných botiček nevšimla.


A tohle se Mattelovům fakt povedlo. Najděte rozdíl! Smějící se


Ještě bych se chtěla zeptat - jelikož na tyhle filmy nechodím - proč má Lara Croft ty bílé hadérky uvázané na ruce a na noze???