Květen 2018

Květnové přírůstky a novinky

31. května 2018 v 6:14 Přírůstky a novinky
Už jsem měla strach, že to tentorkrát bude bída s nouzí. Ale nebude to tak zlé. Takřka po měsíci mi dorazil slíbený - a hlavně zaplacený - balíček s pěti kluky (vlastně s pěti a půl)! Jednoho už jsem měla doma, takže to dneska bude pánská jizda. Skoro.

Ten první kluk už byl doma. Je tuším od Hasbra. Dostal jméno Jerzy Gomola, je mu 18 a je z Polska.


Je menší než Ken - tady máte fotku pro srovnání. Je celokloubový a mám ho z Mimibazaru.


Ovšem i když drobátko pod mírou, přesto sbalil prádní kočku Carli. Jen jde o to, jestli mu ji některý z těch nově příchozích nepřebere. :-)


Následuje obsah výše zmíněného balíčku. Malý, velký, tlustý, tenký, prostě od všeho trochu. Bez košile, bez trika, některý i bez bot. A ještě nejsou zapsaní.


Malý míšenec. Nevypadá špatně. Jen potřebuje boty. Nechápu, proč tihle "malí" nemůžou mít taky menší nohu. Takhle bude bos asi ještě dost dlouho. Boty se bídně shánějí.


Druhý "prcek". Ten se mi moc nelíbí, protože má k malému tělu hlavu, kterou mají obvykle normálně velcí Kenové. Vypadá trochu jako "skřet". Boty sice má, ale budu shánět větší tělo. Obličej se mi líbí.


A tady máme "oplácaného". Byla jsem proti němu zaujatá - tedy když jsem ty obézní viděla na fotkách. Ale ve skutečnosti vypadá líp než oplácané Barbie.


Konečně jeden "normální". Dlouhé kalhoty už má, boty nikoliv.


Nakonec černoušek, kterého už mám. Tak nevím. Buď si ho nechám, nebo pošlu dál. Jestli zůstane u nás, tak ho navlasím. Nasametuju hlavičku a přidělám skutečné copánky. Docela mě to láká, ale je to hudba budoucnosti.


Mrňouska taky už mám. Kdyby měl někdo zájem, můžu toho kompletního poslat dál, protože další dvojčata už by na mne asi byly moc.


Úplně nakonec jedna krásná černá dívčí hlavička. Vyhrála jsem ji v aukci na FB (jak jinak). Jenomže k ní nemám tělo, což je součást naprosto klíčová. Snad se zadaří, slíbila mi přítelkyně, že prohrabe zásoby, má prý lehce poškozenou panenku stejné barvy. Tak se nechám překvapit.


Květen končí, uvidíme co se urodí v červnu.

"Hrál kdosi na šalmaj"

27. května 2018 v 17:12 BJD
Ten název se mi hrozně líbil. Až do okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že nemá být "na šalmaj", ale na hoboj a že vlastně vůbec netuším, kde jsem to vzala. Byl to název básně, nebo nějaký verš, nebo fakt nevím. Ale to je fuk, protože u nás se vlastně nehraje ani na šalmaj ani na hoboj. uvidíte sami.

Sebastian seděl na šutru a zcela evidentně se nudil. Tak jsem mu donesla indiánský hudební nástroj.


S: Co to je, tohle?
Já: Indiánská píšťala.
S: To si myslíš, že jsem se skutálel s And nebo vylez´ z jezera Titicaca???? Mně říkají Cheyenne, jasný?
Já: Ty si říkáš Cheyenne, od nikoho jinýho jsem to zatím neslyšela.
S: No jo, no, abys ty neměla pravdu.


S: Co s tím asi tak budu dělat? Potřebuju buben!
Já: Udělej si.
S: Jo, až uschnou špalky, ty chytrá. Z mokrých to nejde.


O den později

S: No když na to může hrát každej zfetovanej Inka, tak to nějak jít musí.


S: Hele, teď si nepřipadám jako Inka, spíš indickej zaříkávač hadů. Co tu děláš hádku???
Chilli: fňuk, fňuk.


S: Spadnul ti tam řetízek? Tak nebul, já ti ho vytáhnu.


S. Chceš ho zapnout?
Ch: kývá hlavičkou (ona totiž zatím vůbec nemluví)
S: Ty se mnou nemluvíš? Tak to budeš asi Chilli, viď?


S: Ty fakt chceš, abych na tohle hrál? Tak to si zase budu připadat spíš jako krysař.


S: Víš co, jdeme domů na večeři. Hupsni si na koně!


A chutnalo jim oběma. :-)

Tentokrát "vejletuju" osobně

23. května 2018 v 14:43 BJD
Včera bylo nádherně a já jsem si dopřála soukromý výlet. Už tak dva roky se domlouvám s kamarádem o návštěvě, tak jsme to zrealizovali. A jelikož v množství je síla, sešli jsme se čtyři. Tři chlapi a moje maličkost. Konečně jsem měla pocit jediné růže mezi trním.
Samozřejmě jsem s sebou vezla panenky. Jenom čtyři, protože jinak bych musela brát kufr a ten by musel do zavazadlového prostoru a tam by mi ho někdo mohl šlohnout a...
Můj hostitel si vybral Kima, Gyp, Rahar a já přidala Elvíru.

Kim nikdy nepatříl k ostýchavým týpkům a tak se rychle skamarádil s "obříky". Když jde o nože a podobné nástroje, to je chlapec ve svém živlu.


Rahar se vyfotila s Naby a malou holčičkou - jméno netuším, ale výrobně je to Nabiette. Pro tentokrát se rozhodla, že umí být milá a příjemná návštěvnice. (Občas s ní totiž není k vydržení, proto dostala přezdívku Rarach.)


Gyp si střihla skupinové foto. Jednak byly s Hannah (vlevo) moje první dvě BJD holky, jednak vedle Hannah sedí Saša (u nás to byl Cyril), se kterým se Gyp taky dobře zná. Přítomnost Elvíry objasním hned s další fotkou.


I když se to na první (ani na další) pohled nezdá, Saša a Elvíra mají vlastně stejné hlavičky. Doll Leaves Jeremy. Tak jsme usoudili, že budou nejspíš sourozenci.


Hannah měla shodou okolností stejnou paruku jako Elvíra, rudá barva naše - zůstává to takřka v rodině.


A když už jsem vyfotila dvě naše "bývalky" (Sašu a Hannah), musela jsem vyblejsknout i další, aby jim to nebylo líto.
Jošitacu - vpravo...


...Hide (u nás Ondra), vlevo. (Trochu rozmazný Hide, co nadělám.)


Během mé návštěvy dorazil do nového domova Damián.


Je to kluk krásný, k nám by byl moc velký, takže nezávidím.


Vlastně jsem si ani neuvědomila, jak krásný kraj je mezi Louny, Mostem a Chomutovem. Fotky nemám, ale vygooglujte si.

Třetí generace

19. května 2018 v 10:25 Galerie panenek
Opravdu. První jsem samozřejmě já, následuje moje dcera a navzdory své matce se zařazuje i vnučka (od syna). Matka jí sice místo panenek kupovala zpočátku hračky, které by z ní nedělaly holčičku a byly správně genderově vyvážené (např. kombajn), ale nakonec rezignovala. Takže princezny Barbie. Jenomže mi zakázala panenky kupovat, má jich prý doma dost. Ta chudera netuší, že panenek nikdy dost není! Zákaz jsem lehce obešla, další princezny bydlí u mne a holčička s s nimi 1x týdně může hrát. S tím je paní matka svolná.
A protože má Linda svoje panenky moc ráda, s chutí je se mnou fotila. Tady je máte.

Kráska a její princ. (Já vím, že to je jiný princ než by měl být, ale je blond a to zatim stačí. Oblečení za zvíře máme taky.)


Popelka - tentokrás s tím správným princem (doufám). Je převlečená, ale původní šaty máme. Jenomže princezny se přece na focení musí převléknout, to dá rozum!


Růženka taky s princem (snad jsem ty dva kluky neprohodila).


Jasmínka zatím bez prince, ale už jí kluk jeden buď leží na poště, nebo je na cestě. Úplně první Aládín od Matela.


Locika - taky sama. Rychlíka má malá doma, ale Lociku si domů vzít nesmí. Tak jí půjčuju na hraní svého. Musíme si přece vědět rady. Ta příšernost v zátylku je přivázaný cop. Byla to rychlovka, zatím nic moc, ale vylepším to!


Arielku má Linda doma, ale jelikož si bere občas panenky do školky, měly jsme ji zrovna po ruce, musely jsme ji taky vyfotit. Oblečení mám od jedné moc milé dívčiny z FB.


Nakonec Nakoma. To sice není princezna, ale kamarádka Pocahontas. Pocahontas je poslední panenka, kterou si malá domů vzít směla. Nakomu dostane k svátku, čili se kamarádky přece jen dostanou k sobě. To oblečení je od Esmeraldy, takhle mi panenka přišla, ale do září dostane indiánské oblečení. :-)


Další princezny nafotíme postupně jak je Linda bude nosit ze školky k nám. Až jich bude víc, zase je představím. :-)

Ze salonu "Hrouda"

14. května 2018 v 19:47 Moje po/tvoření
Původně jsem měla název Made in Babakat, ale to už jsem v minulosti určitě použila.
Jak víte (nebo nevíte) jezdím od jara do podzimu na manželovu "rodnou hroudu". Konkrétně do malé jihočeské vesničky, kde nemám ani pitnou vodu, ani internet. Nevím, co je pro mne horší. A jelikož rok od roku mě méně a méně baví chodit do přírody - tedy cca 1 km po rozpálené asfaltce, která k té přírodě vede - tak většinu dne prosedím ve svém křesle a něco motám. Pro panenky samozřejmě.
Nejdřív byla na řadě Leontýnka. Ne, že bych pro tuhle velikost neměla oblečky, ale ona chce samé holčičí věci, zatímco to, co mám pro stejně velkou Uršulku moc holčičí není.


K šatičkám jsou i spodní kalhotky, protože moje holky zásadně nechodí v šatičkách "na ostro". A když už byly kalhotky, Leontýnka chtěla ještě vršek, že to pak bude nosit jako plavky. Dobře, proč ne.


Další, kdo neměl co na sebe pro horké dny byl Šimůnek. Nejdřív dostal kraťasy...


... pak si ještě vyžebral vestičku. Nevím, co ten můj foťák dělal, ta látka je naprosto hladká, jedná se o recyklát ze staré vojenské košile. Šimon chtěl ještě vestičku, má ji mít. Ta nedbalá elegance výrobku je záměrná.


A máme tady malou Chilli. Za žádnou cenu se nechtěla rozloučit se svými mnou uháčkovnými zimními šatičkami.


Nakonec jsem ji dostala do jarního outfitu, ale toho pláče! (Oblečení jsem nevyráběla. Tričko je od Barbie, gaťky netuším, kde jsem pobrala.)


Nakonec se s tričkem smířila, ale kalhoty jsem jí musela vrátit ty černé ode mne.


Teď z trochu jiného soudku. To, co vidíte, fakt není nová panenka. Jenom druhý, vysmátý, oblečejík mé Mášenky. (Šatečky jsem motala kdysi osobně.)


Jelikož jsem s sebou měla i Verunku, neodolala jsem a vyfotila holčičky spolu.


Tohle jsou obě hlavičky vedle sebe. Zatím si nejsou moc podobné, ale nezoufám, časem se to třeba povede.


Ještě minipříběh, když už tu mám ty holky.
Verunka: Ona mi utekla, já za to fakt nemůžu!
Máša: Chci tlhat kytí!
V: Takhle neoblečená! Nastydneš, jdeme domů!
M: Néééé, chci kytííííí!


M: Mam a nedam!


No a na závěr mé mistrovské dílo! Tyhle košilky jsem šila celé v ruce, stroj nemajíc.


Tak nám držte palce, ať je budoucí majitelka unosí!

P.S. Chtěla jsem sem dát i jednu Barbínku - princeznu. Ale nestihla jsem šatečky ušít.

Jen takový malý příběh

11. května 2018 v 6:41 BJD
Nebijte mě, já vím, to už je třetí článek s BJD panenkami, ale ony se tak dobře fotí. Už jen proto, že jsou větší a taky pohyblivější. Nepatřím totiž k těm, kteří každou Barbie musí mít na kloubovém těle. Další výmluva zni: Barbie mám všechny pěkně oblečená a spoustu škatulí s oblečením do zásoby. No a moje BJD chudinky taky chtějí (málem jsem napsala nějakou tu parádu, ale parádní kousky mi zatím ještě moc nejdou) něco na sebe. Proto je beru s sebou ven a když už tam jsou tak je fotím, to dá rozum.
Z posledního focení mi vyšel takový malý příběh. Jak se bavili Uršulka, Leontýnka a Šimon na hroudě.

U: Co tam ještě děláš? Tobě to trvá!
L: Už jdu, musela jsem se trochu učesat, zatím sis mohla navléknout tkaničky do bot.
U: No jo furt, ty už jsi jako babča!


L: Nechápu, proč musíme lézt na ty kameny.
U: Protože je to tu bezva! Polez, koukej co jsem našla!
L: Vřísk! Fuuuuj, housenka, zahoď to!!!!
U: Ty si trdlo! To je jehněda. Ale díky za nápad.
L: Jaký nápad?
U: Pár si jich nasbírám a bude psina. Jednu strčim Rahar do šuplíku se šminkama, jednu hodim někomu za krk, budou ječet jako ty!
L: Já neječím, jen se mi hnusí housenky, no. A lekla jsem se.


U: Jééé hele, támhle to někomu odfouklo stan! To je sranda!
L: Co je na tom legračního. Pojď tomu klukovi pomoct.
U: Šimonovi? Tak jo.
L: Ty ho znáš?
U: Jasně, teda brácha ho zná. Deme.


L: Ahoj, jdeme ti pomoct s tím stanem.
Š: Dík, už je to v cajku, nestihnul sem zatlouct kolíky. A ten vítr je dost hnusnej.
U: Jo jo, levý ručičky a vejmluvy.
Š: Hele malej drzante, která ty seš?
U: Uršula, Benďova ségra a tohle je Leontýna.


U: My ti to zatim zatížíme, než to zatlučeš, polez sakra holka; než nás vyrazí, tak si to trochu užijeme.
L: Nevypadá moc nadšeně.
U: Smůla, mně se tady líbí.


Š: Mohly ste si zout boty vy čuňata, kdo tu pak má v tom svinčíku spát!
L: Promiň, já to hned uklidím.


U: Hele, my skáknem pro buřty, zatim postav ohniště. Budeme s tebou tábořit, jo?
L: To by bylo hezký!
Š: Pánbu s náma a zlej pryč!
U: Neboj, za chvíli jsme zpátky.


Š: A teď fofrem, složit, a bič a pryč. Než se ty holky vrátěj! Takhle si teda relax fakt nepředstavuju!


Omlouvám se za nespisovné tvary, někdy přímo patvary. Ale ani Uršulka ani Šimon si na spisovnou mluvu nepotrpí. Češtinářům se tímto omlouvám.

Pokud je máj lásky čas...

8. května 2018 v 6:12 BJD
... tak je to jasný. Zamilovala jsem se. Strašně. Hádejte do koho? To byste stejně neuhodli, takže to hned vykecám.
Zamilovala jsem se na Facebooku, konkrétně do Amálky. Jelikož je to opravdu velká holka - skoro 60 cm, zadlužila jsem se a koupila ji pro Ly pod stromeček. Do té doby si ji budu hýčkat, rozmazlovat a šít si na ni.


Dala jsem jí zatím jméno Adélka, protože už máme jednu Amélii. Ly si ji přejmenuje, nejspíš na Amy. Ale to už mi bude šumák.
Svou novou kořist jsem si odvlekla rovnou na hroudu. (Nastoupila cestou.)
Takhle mě přivítala zahrada - tolik řeřišnice nám ještě nikdy nevykvetlo.


Popadla jsem Adélku a šup s ní do kytek. Tedy mezi kytky. Musela jsem sebou hodit, než si manžel připravil sekačku. Ale nebojte se, nechali jsme kusy pro včely, nejsme barbaři.


Když se pozorně podíváte na následující fotku, objevíte za plotem srnku. Přišla si na sůl. Fotila jsem z okna, abych ji nevyplašila, takže fotka nic moc. Ale inspirace to byla, uvidíte níže.


Adélka: Psssst, jdi s tou sekačkou pryč! Nevidíš to maličké?


Adélka: Můžu si natrhat kytičku, než se to poseče???


V jiné paruce s pampeliškou.


První, co jsem udělala po návratu domů bylo, že jsem vyměnila oči.
A začala zkouška paruk!
Duhová blondýnka...


...kudrnatá bordó...


... a pravá blondýnka.


Panenka je Dollzone Amelia. Legit, prosím.

Až vyjde tenhle článek budu si opět užívat českého venkova. Až na horko, sucho a hmyz je to fajn. Konečně v chalupě mám pohodlné křeslo, chládek a kafe u ruky. Jen ten internet mi tam nefunguje.

Písek

5. května 2018 v 9:45 Všehochuť
PŘÍPOMÍNKA NOVÉ SOUTĚŽE s názvem I U NÁS JE KRÁSNĚ!!

Je písek a Písek. Na písku si s oblibou hrají batolata, v Písku je naše oblíbená veterinární ošetřovna, kde se nám paní doktorka stará o naše placaté čumáky. Takže volba další připomínky soutěže byla celkem jasná. Jediný problém byl, že jsem obvykle s sebou zapomněla vzít nějakou panenku. Fakt, takový jsem sklerotik. Nebo zase pršelo jen se lilo, takže fotit se prostě nedalo (výmluvy). Ale nakonec se dobrá věc podařila.
Nicméně dneska to bude krátké. Nestíhám :-)
Do Písku jsem vzala Šimona, protože se mnou cestoval na hroudu. Za účelem umytí těla. Zakoupila tu největší flašku odlakovače, kterou u Rossmanů měli, velkou "tubu" odličovacích tamponů a že se pustím do díla.
Šimon nad Parkánem.


A Šimon tamtéž.


Pokud vás zajímá, jestli se mi to smazání povedlo, tak rovnou říkám, že nikoliv. Asi bych ho musela do odlakovače ponořit, tak asi na tejden. No dobře na týden, aby mě hned někdo nesprdnul. Pardon, nevyhuboval:-)

A ještě odkaz na příslušné město:

Dubnová kořist

2. května 2018 v 13:55 Všehochuť
Po dubnovém "babinci" jsem slíbila, že vám ukážu svoje nákupy. Jenomže pak jsem musela "na hroudu" a skutek utek´. Jelikož se ale sliby mají plnit, bude to tu dneska, sice se zpožděním, ale přece.

Od Eriky jsem si vyprosila pro svoje BJD parádnice několik flakónů s parfémy. To jsou ty větší. Menší už mám od stejné autorky delší dobu, pobrala jsem je Barbínkám a teď slouží coby laky na nehty.



Botičky od "Panenek" (http://www.panenka-panenky.cz/) a paruka - safra, už ani nevím od koho jsem ji vymámila.


Další botičky od "Panenek" si vyprosila Bianca. Když se podíváte na ten výmluvný obličejík, odolat se jí nedá.


Přívěsek ve tvaru ptačí lebky dostal Sebastian.


Něco oblečení pro Barbie panenky. Ty punťaté šatečky pro mne ušila Růženka, dostala jsem je jako dárek. Děkuju!


Něco oblečení pro BJD. Musím být spravedlivá a uspokojit požadavky všech.


Části mé kořisti se hbitě zmocnila Zika; sotva jsem to stačila vybalit, už měla sukni a paruku na sobě.


A jak vždycky říkám, nejlepší na konec. Tohle stvoření jsem si taky přinesla. Vlastně se ke mně dostalo omylem, teda, koupila jsem si ho už dřív a nevím proč jsem si myslela, že to bude prcek cca 26 cm. Není to prcek, ale je můj. Jen ještě netuším, jestli je holka nebo kluk. Tedy tělo bylo původně klučičí, ale někdo z předchozích majitelů (nikoliv kamarádka, která mi ho prodala) mu ubrousil pindíka. Je tohle vůbec možný???? Tak ještě uvidím, co bude až to bude. :-)


Dneska všechno, hned začnu pracovat na dalším článku - připomínce soutěže!