Duben 2017

Koho nepokakal beránek?

28. dubna 2017 v 13:21 Všehochuť
Říká se, že kdo o Velikonocích nedostane něco na sebe, toho pokaká beránek. Tak na mne musel těch bobků hodit hned několik. Ale moje panenky z toho vyšly docela dobře. Alespoň některé.
Tak třeba Oitur, kterému říkáme Otík. Dosud měl jen košilku, plenkové kalhotky a růžové ponožky. Pozůstatek z doby, kdy byl původně holčička. Teď je to ovšem kluk, tudíž musel dostat klučičí oblečení.


Ty botičky jsou s kalhotkama vcelku, aby se nevyzouvaly. (Mimochodem košilku podědilo i s příslušenstvím jiné miminko, které vám časem taky představím).
Kalhotky byly, ale působilo to nějak smutně. Tak přibyla strakamatá vestička ze zbytků.


Ty nítě z povrchu čouhají schválně. Otík je takový skřítek a tak nepořádně čouhající kousky příze patří k jeho image. :-)
Ale ještě to nebylo ono. Je zima, Otíka by zábly ručičky a tak dostal rukávky. Sundávací.


Další, kdo uhnul padajícím beránčím bobečkům je Ito. Dostal novou paruku od Jaňulíka. Sedí mu jak zadeček na nočníčku a sluší. Děkujeme.


"Velcí kluci" nedostali nic, protože si nic nezaslouží, ale děvčata to je jiná.


Žofinka má nový komplet od tety. Sice jsou jí trochu dlouhé nohavice, ale když si natáhne bagančata, ztratí se to. Gyp dostala aspoň nové tričko.
A na řadě jsou naše největší parádnice Narah a Rahar. Ty jsem nemohla vynechat, i když jiné nové oblečení dostaly docela nedávno. Rahar má kromě šatů taky novou paruku (z babince od Panenek).


Tu černou bundičku měla mít původně Narah, ale zase červená nešla k fialové sukni, tak si to holky prohodily. Prásknu na Narah, že pěkně remcala.
Když už jsem začala vlastními výrobky, tak i na konec nějaký předvedu. Simonka má fungl novou sukýnku.


Stačil kus široké černé gumy a nabraný kousek tenkého úpletu. Hernajs já se přece musím naučit na ty moje holky šít! Umíte si představit, kolik ušetřím????
A ještě poslední holčička - panenka od Lesmínky. Dostala jméno Majdalenka a k němu nové spoďárky. Přece nebude chodit bez kalhotek. To teda Lesmínky hezky podcenila. :-)


Příště se podíváme, co v dubnu vykvetlo v zahrádkářské kolonii a v dalším článku se pochlubím, co jsem si kromě paruk dovlekla z "babince". To budete koukat!

Wilda neví, co by chtěl

26. dubna 2017 v 14:26 BJD
Je načase, abych vám představila dalšího člena mé BJD party.
Seznámila jsem se s ním nejdřív na fotce - jako obvykle.


Přiznávám, že se mi hned zalíbil, ale chtěla jsem ho nejdřív vidět "naživo". Přišla jsem, viděla jsem, čapla jsem a odvlekla jsem. Jak taky jinak.
Je to velice zajímavý kluk: Cheshire Cat - The Twins z pohádky Alice in Wonderland.


Když se trochu zabydlel, začali jsme se spolu trochu handrkovat. Kvůli jménu. V předchozím domově se jmenoval William. Od dvojitého W jsem nikoho neměla, takže žáden problém. Jenomže milý William si vzpomněl, že je vlastně Tibeťan a tudíž se musí zákonitě jmenovat úplně jinak. Co bych pro něj neudělala, sedla jsem ke kompu a po delším hledání jsme vybrali jméno Wangden.
Mohli jsme přistoupit k seznámení s našimi děvčaty. (Mimochodem holky mi nikdy neodpustí, že jsem jim nedala echo a musely nastoupit v domácím oblečení.)


Původně jsem předpokládala, že by mohl kamarádit s Rahar, když jsou oba takoví exotičtí. Ale ona se tam "jen tak" přinachomýtla Lóriën... (Asi šla náhodou kolem.)


A na problémy máme zaděláno. Holky jí snad vyškrábou oči. Zapomněla jsem vám říct, že Wangden má elfí ouška jako Lal (tak si zkráceně říká Lóriën). Jenomže Rahar taky, no prostě nemám to jednoduchý.


S tím klukem budou asi jenom potíže. Vzala jsem ho na návštěvu do jeho předchozího domova. A co myslíte? Najednou si vzpomněl, že je vlastně William. To už je na zabití! Tak snad William Wangden??
Jo a sebral úplně novou basovku.


Ale umí být občas i romantický, lump jeden.


Uvidíme, jak to s ním bude dál. Ale rozhodně "do světa" ho nepošlu. Čestný pionýrský!


Poslední fotečka a loučíme se. :-)

Dubnové přírůstky a novinky

24. dubna 2017 v 13:35 Přírůstky a novinky
Duben je na přírůstky o hodně chudší. A bude hůř. Co se týká Barbušek, dala jsem si stop stav. Už to fakt není kam dávat a další pokoj v paneláku přistavět nelze. Bohužel.
Teď ale k těm přírůstkům. Začnu malými, které prostě miluju, i když už jich mám tolik, že si ani nepamatuju, kolik jich je (ale mám na to v Excelu evidenci).

S Chelsinkami se letos "roztrhl pytel". Já jsem už vlastně žádnou nechtěla, ale "musela" jsem koupit jednu blondýnku pro vnučku. No a tahle, co vám ji představím jako první, byla spolu s ní v jedné krabičce.
Dostala jméno Relle, je jí pět let a zatím je v sirotčinci. Ale nebojte, není jí tam zle.


Jelikož musím mít od každé velikosti po dvou, koupila jsem si ještě culíkatou. Ta se jmenuje Nia, i ona je pětiletá a co se s ní stalo se dozvíte na konci.
Jen mě štvou ty umělohmotné, resp. namalované topíky. Řeším to pomocí háčkovaných svetříků, tyhle dvě na ně teprve čekají.


No a máme tu ještě něco.
Od přítelkyně jsem dostala tuhle moc hezkou panenku.


Je to tuším "tubovka" a kdyby dorazila jen ona, nebylo by o čem psát. Jenomže v balíčku byla ještě Kaylí hlavička, které se prostě nedalo odolat. (Na fotografii už je na těle, ale přišla bez něj.)


Nažhavila jsem internetové spoje a další kamarádka mi slíbila tělo. Naštěstí má zásoby, protože všem svým oblíbeným panenkám dává kloubíky. Zajásala jsem a tělo vyměnila za tu panenku, co mi přišla celá.
A tak mám novou Kaylu. Šatečky má od další kamarádky. :-) Ještě, že jich mám tolik. Těch kamarádek.


Dostala jméno Kellan van Steen, je jí 27 let a spolu se svou sestrou Kaylou vystupuje jako orientální tanečnice.


A aby jí nebylo smutno, honem jsem jí podstrčila malou Niu. Aspoň nemusí holčička do sirotčince.


To je všechno. Na tak malou nálož u mne nejste zvyklí, bohužel doba je zlá a byt není nafukovací. Kéž by byl.

My všichni, co spolu mluvíme :-)

22. dubna 2017 v 17:28 Všehochuť
Název článku jsem si tak trochu vypůjčila z knížky Bylo nás pět.
Prostě jsme se dneska sešly a sešli zase jednou v Amfoře na pravidelném "jarním babinci". Foťák jsem tentorkát nenechala doma. Jenomže ono se tam fakt dost špatně fotí. Musela jse udělat velkou probírku fotek, nicméně, tady nějaké máte.
Jen si nepamatuju, čí která panenka je. Tak prosím majitelky, aby se nezlobily.


Letní pohodu nám přiípravily Edita s Vlastou. Ty si pamatuju, protože vždycky mají svoje panenky v pravém rohu. Jedou v Tonnerkách a mají je fakt vymazlené.


Tuhle světlounkou BJD jsem si zamilovala. Až se dozvím, co je zač, asi ji začnu shánět. :-)


Tak nějak všehochuť.


BJD holky včetně jednoho kluka. A taky jedna Barbuška tam je.


Dámský budoir se mi taky hrozně líbil a naštěstí vyšel.


Moje oblíbené Ellowynky. Ty můžu vždycky.


A moje milovaná Fafner, kterou Alici upřímně a už dlouho pozividím, i když k nám je moc "velká". Ale stejně. (Je to ta v černé čepičce.)


Tu krátkovlasou vlevo bych taky s chutí ubytovala. Nevíte, co to je za panenku???? Majitelka mi to řekla, ale já mám tudlenctu cementózu.


Taky nějaká ta integritka se našla. Za nimi jsou BJD, pod nimi kousek černých barbuší.


Tonner parta a ty dole jsou tuším BJD - jestli ne, tak mě nebijte.


Dvě roztomilé cácorky k pomazlení vhodné.


Nakonec jsem si nechala sice nepovedenou fotku, ale tu jsem prostě zveřejni musela!


Jelikož akci organizovaly naše milované "Panenky" (http://www.panenka-panenky.cz/) tak se pěkně utrácelo. Ani se neptejte, kolik. :-(

Tolik vaše reportérka/amatérka.

Cyril a Simona

19. dubna 2017 v 7:22 BJD
Dostala jsem se do skluzu ohledně představování nových členů naší BJD party. Dneska to alespoň trochu napravím.
Co se týká titulku uznávám, že by dáma měla mít přednost a článek by se měl jmenovat Simona a Cyril. Ale Cyril byl u nás dřív.


Poprvé jsem se s ním setkala na podzimním "babinci". Přivezli ho tam moji milovaní lidičkové z Panenka-panenky. Chyba byla, že jsem na něj neměla. A když jsem na něj sehnala prašule, už byl pryč.
A pak se objevil na facebookovém bazárku. Nebylo co řešit. Odolali byste něčemu takovému smutnému čumáčku?


Navíc jsem měla v zásobě krásnou klučičí paruku. Jedno k druhému a kluk musel k nám. Klučík je legitimní (jinak by ho "Panenky" neprodávali - to měkké i je v pořádku, protože Lenka i David jsou oba životní), jedná se o panenku Doll Leaves Jeremy.


Cyril byl od samého začátku samotář. Dokonce jsem měla obavu, že si u nás nezvykne a bude muset do světa. Pak mě napadlo sehnat mu kamarádku. S Lóriën si nesedli. A nedávno jsem na bazárku našla holčičí hlavičku Doll Leaves Pepper. Okouzlila mě na první pohled.
A co na to Cyril???? Když jsem mu ukázala hlavičku už od ní odmítl odloučit.


A teď tedy k Simonce.
Hlavička byla, ale kde vzít tělo! Naštěstí mi prodejkyně dodala i jedno tělíčko, takže po úpravách, kterou mi provedla další moje milá panenkářská přítelkyně, byla holka kompletní, i když takový splácaneček. Legit hlavička, recast tělo. Mně to nevadí, panence taky ne.


Tady ji máte.


Vlásky dostala černé; vyzkoušela jsem všechny možné barvy, ale ta černá jí slušela nejvíc.


A co Cyril na konečnou podobu své nové kamarádky???


Inu, nehne se od ní ani na minutku. :-)


Na konec ještě jedna fotečka Simonky s posledním květem magnolie (ostatní už opadaly).


Příště pro změnu nějaké Barbušky, aby jim to nebylo líto. :-)

Různá výročí a jiné příležitosti

16. dubna 2017 v 16:10 Ly
Opět se hlásím s několika panenkami z vlastnicví mé dcery Lýdie - Ly.

40. výročí


Fotky zase nejdou nejlepší, za to se omlouvám, ale ono se to přes lesklé víko krabice opravdu špatně fotí.


50. výročí


Hrozně se mi líbí zlaté stíny :-)


Vánoční panenku z roku 2008 jsme s Ly viděly v muzeu hraček na Hradčanech. Hned jak jsme dorazily domů sedla jsem k počítači a světe zboř se, našla jsem ji na E-bay. Od té doby u nás bydlí. Jen si nemůžu vzpomenout, která dobrá duše ji pro nás koupila. Ale asi Monika. (http://www.hrackypronejmensi.cz/oddeleni/6228/hracky-barbie)


Náušnice jsou obě v pořádku, jen se ta jedna v krabici trochu otočila.


I tohle je nějaké to výročí, ale na fotce není vidět, které. A já si to nepamatuju. Smůla.


Nicméně panenka je krásná.


A tohle je panenka, do které jsem se kdysi příšerně zamilovala. I ji nám sehnala Monika. Když jsem si ji dovlekla do doupěte, prostě jsem ji nemohla vyndat z krabice. Prostě to není panenka na hraní.


Tak bydlí u Ly a z krabice se asi hned tak nedostane.


Další kousky budou zase jindy. :-)

Krásné svátky!

14. dubna 2017 v 15:04 Všehochuť
Přejeme vám všem krásné svátky. Lotka a moje maličkost!

Je to na vás!

12. dubna 2017 v 13:14 Všehochuť
Předevčírem mi dorazila nádherná panenečka od Lesmínky. Dokonce ji pošťák doručil a to je co říct! Přiznávám, že jsem byla tak netrpělivá, že jsem se do dvou obálek málem prokousala.


Panenky od Lesmínky jsem obdivovala už na několika srazech a na výstavě v Ládví, ale byly pro mne moc velké. Tak mi Jana slíbila menší.


Mohla jsem si vybrat, jak má panenka vypadat, ale chtěla jsem překvapení. Tak je tady!
Původně to měla být panenka pro vnučku, ale po zralé úvaze si ji nechám. Zatím. Malá by ji spíš poničila, třeba ji dostane, až bude mít víc rozumu.


Hned po příjezdu se panenka ulebedila v mojí posteli, kde jí dělá společnost sova Rozárka (dávný dárek od dcery) a netopýr Lucinka, kterého mám od Victorian Catherine.


A jestli si myslíte, že nejsem docela normální, tak hned vedle postele mám ještě Rákosníčka. Toho jsem dostala od syna s tím, že má stejně vlasů jako já.


Jenom jméno ještě holčička nemá. Tak raďte. Všechny návrhy napíšu na papírky, zmačkám do kuliček a vylosuju konečné jméno. Další možnost je mezi kuličky pustit papírožrouta mopsoidního. Poslední kulička zachráněná před sežráním bude ta pravá.


A je to na vás!

4. třída - 9 let

10. dubna 2017 v 11:56 Tématické focení
Konečně jsem dovlasila tu poslední čtvrťačku.
Třídu jsem rozdělila na dvě, aby se mi to líp fotilo, ale budou obě v jednom článku. Je to jen pár fotek, takže je zbytečné naplácat články dva.

Čtvrtá A


Tři Stacie kuželkářky. Mají na dlaničce magnet, který drží "kouli" - tu nemám. Koupila jsem nahaté.


Tři čínské panenky, i ty mají na hromadě svoje místo. Dostala jsem je vesměs v žalostném stavu. Oblečení je Made in Babakat.


Harry a Ron. Hermiona byla o rok níž.


Dvě vlevo patří do jedné série, mají původní oblečení (až na ten klobouček). Další dvě po různu posbírané.


Dvě OOAK. Černoušek byl původně blonďatá holčička, brunetku mi malovala Denisa (Molendrix), vlasila jsem obojí já. Háčkované šatečky taky osobně umotala.



Čtvrtá B


Dvě kloubové zrzinky.


Dvě stejné holčičky. Ta vlevo přišla dost "jetá" tak jsem jí malinko přistříhla poničené vlásky a trochu přepatlala.


Tady jsem se vyřádila. Ti dva kluci odleva byli původně holčičky. Zrzek je navíc obarvený metodou čmaryky, oba mají upravené rty. Kluk vpravo je originál Max, bohužel o Marii jsem přišla.


Holčička uprostřed a její bráška jsou ze setu Mary Poppins. Holčička vlevo má tělíčko od staré Stacie, hlavičku od nové Stacie + přemalované oči. Oblečení já.(Musím se taky trochu povytáhnout.)


Poslední čtyři holčičky patří k sobě. Jsou to postavičky z filmů. Tu vlevo jsem koupila nahatou, ale už mám materiál na repliku oblečení. Pro ostatní mám originál oblečení, ale ty dvě prostřední jsem převlékla do vlastních výtvorů.


A moc se neradujte, ještě několik tříd je před námi.

Zase jeden svátek za námi

7. dubna 2017 v 12:02 Všehochuť
Myslím tím svůj svátek. Nevím jak vy, ale já svoje jméno nijak zvlášť nemiluju. Prostě v poválečné generaci byly Ivany v módě. Va každé třídě nejmíň čtyři - v mé třídě pět. Já jsem k tomu přišla jako "slepej k houslím". Prostě ve vedlejším domě se narodila holčička, dostala jméno Ivana a maminka jí říkala "moje Vychňachnička". A moje maminka musela mít honem to samý. Na druhou stranu, kdybych nebyla Ivana, byla bych Antonie a uznejte brejlatá, ušatá - ne, že by se mi dneska jméno Antonie nelíbilo, ale tehdy bych si s fakany užila. Stejně jsem si užila, říkali mi "ušatý torpédo". Tedy do okamžiku, než jsem se prvně servala, pak už byl pokoj. Jo a tu Antonii mám stejně v křestním listu, protože pan farář při křtu usoudil, že žádná svatá Ivana neexistuje a Ivanem se zjevně nemínil spokojit.

K svátku patří samozřejmě dárky. Mám už svoje tři tradiční obdarovatele.

1. PaV = plán a velitel. Nadělil mi dvě detektivky, které prostě miluju. Uznávám, někdo je může považovat za brakovou literaturu, ale proti gustu žáden dišputát.


2. Dalším dárcem je můj "synáček" Vítek. Statný fechtýř, 198 cm výšky (ty dva centimetry chybějící do dvou metrů mu nikdy neodpustím), cca metráček váhy. Ale dušička něžná, věnoval mi knížku o kytičkách. A to já taky ráda.


3. Posledním dárcem je moje Ly. Jelikož je to holka dobře vychovaná je jí jasné, že jediný správný dárek pro mne je panenka. A tak mi objednala kluka Minifee Karshe v tanu (pro ty, co to neznají jako je donedávna, je to taková snědá pleť). Jenomže dorazil kluk bledý.


To bylo teda nadělení, světlého už máme Jonáška. Tak mi Ly povolila klučíka prodat a koupit si něco jiného.
Na FB bazárku jsem objevila holčičí hlavičku, vyškemrala i tělo a mám doma krásnou panenku. Představím ji v samostatném článku.
(Toho opáleného dostanu k narozeninám, jupíííí. Už je doma!)


No a protože jsem cvok a jedna panenka je mi málo, tak jsem si k svátku koupila ještě druhou. Taky bude mít taky svůj článek někdy příště.


To jsou všechny moje letošní dárky.

Ještě zpátky ke jménu. V období tuhé normalizace jsem se dozvěděla, že se dá křestní jméno změnit. Potřebná byla žádost a písemné důkazy. Hurá! Všichni známí mi museli povinně poslat alespoň koresponďák a vyzbrojena tlustným štosem důkazů jsem naklusala na Národní výbor. Schody jsem brala po dvou. Ale podcenila jsem soudruhy. Źádost mi byla vrácena beze slova vysvětlení. To mně rozzuřilo i naběhla jsem znovu rozpálená doběla. Paní úřednice mě čapla za ploutev, vytáhla mě na chodbu a poradila mi ať neprovokuju. Když už jsem Ivana, je to totiž jméno ruské a tudíž se změnit nedá. Nebýt tam tahle paní, mohl z toho někdo udělat docela slušnou aféru a já mohla být dneska váženou zasloužilou disidentkou.
A víte, jak jsem se chtěla jmenovat? Kateřina. Prostě, kdo mě znal, ten zval mě Kateřinou (upravený citát klasika). Tak nevím, asi soudruzi toho z ruských dějin nejspíš moc nenastudovali. Nebo jejich znalosti začínaly až Velkou říjnovou socialistickou revolucí. Čili i nadále slavím tu Ivanu a už mi to zůstane až do kremace.