Leden 2017

Nellynka pokaždé jinak

30. ledna 2017 v 7:44 Ty "velké" (v omezené míře)
Říká se, že šaty dělají člověka. To platí i o panenkách, ale podle mého názoru pro vzhled panenek jsou důležitější vlásky, potažmo paruky.
Ukážeme si to na Nellynce.
Takhle by měla vypadat originále:


Já jsem panenku koupila bez paručky a jelikož jsem už měla černovlasou Lizettku, černé vlásky nepřicházely v úvahu. Lizettka naštěstí měla u sebe ještě náhradní paruku a tu jsem Nellynce dala:


Poslední dobou jsem koupila několik nových paruček, tak jsem je vyzkoušela i Nellynce
Uličnice s cůpky:


Kudrnatá kráska:


Ještě nazrzlé copánky:


Pětkrát jiná.
Čím skončit? Třeba novými střevíčky pro Nellynku?


Botky jsem koupila na E-bay. Jenomže hned nastal problém. Nevešla se do nich v punčoškách. Naštěstí mám nůžky vždycky po ruce. Z punčocháčů jsou leggíny a je to.
A takhle vypadá Nellynka dnes. Moje jarní děvčátko.


Lednové přírůstky a novinky

27. ledna 2017 v 7:18 Přírůstky a novinky
Myslela jsem, že už letos nic "nepřiroste". Jenomže jak se říká: "Jeden myslel a vymyslel trakař". I přibylo.
Jak už jsem psala, nakoupila jsem naší malé nějaké ty princezny. A jak já vlítnu k Jitce (Skytce) do obchůdku na Mimibazaru, tak to je můj konec. Jen s podívejte, co všechno jsem si donesla s těmi princeznami. Celkem je jasné, že u jednoho kouskuk nezůstalo.
JAHI
Černé panenky mají pro mne neodolatelné kouzlo. U této panenky jsou trochu dost "jeté" vlásky, ale když se začešou není to vidět.


ELULA
Další malinká dostala jiné šatečky a povedl se mi původní účes.


PERRIE
A téhle třetí prťavce jsem neodolala kvůli barvě vlásků. Takovou ještě nemám. :-)
Všem třem holčičkám jsou dva roky a jsou stejně jako dva následující prckové u nás v sirotčinci.


DIERK
Mám doma několik "Tomíků", ale tenhle je úplně jiný. Takže šup domů. Botičky měl původně modré, ale musela jsem to trochu proházet, protože ostatní mrňata byla bosky.
Jsou mu tři.


NORIA
Morem pro mne jsou "šišatky". Prostě je miluju, i když málokomu se líbí. Musím je někdy vyfotit pohromadě. Legrační je, že jsou každá trochu jiná.
Šatečky má od Shelly - Španělky. Jsou jí čtyři roky.


Potom jsem na FB našla nabídku dvou princů. Za cenu sotva jednoho. Vlasatí, kloubatí. Jednoho jsem měla přetěleného, tak toho dostane vnučka, stejně by klouby zničila, je ještě malá.
Ten druhý byl Derek! Ten Derek, který není skoro k sehnání.
Tady ho máte už v civilu.


Problém byl právě s tím "civilem". Poslední pánské botky jsou prasklé (naštěstí drží). Oblečení - kromě večerních obleků už žádné nebylo. Tak jsem sáhla po kufříku s Barbie oblečky a ejhle. Kalhoty, maskáčové tílko i svetr od Blanky, všechno sedí.
Dostal jméno Robbie Teigen, je mu asi 25, národnost ještě nevím a je akrobat (když už má ty klouby).
Ledva se zabydlel, hned začal koukat po ženských a přebral Kristianovi Zitu. Mizera.

ZITA + ROBBIE


Naštěstí Kristian dlouho nesmutniil a zbalil Soo Jin. Sice je pro něj trochu mladá, ale co nadělám.

SOO JIN + KRISTIAN


Leden končí. Co přinese únor, na to si musíte počkat. Zatím to nevím ani já.

P.S. Nemáte zkbytečné botičky pro Shelly???? Koupím a ráda!

Z říše elfů

24. ledna 2017 v 18:47 BJD
BJD elfíci, které mám jsou naprosto normální panenky, jen ta ouška mají trochu větší. Nikdy jsem je jako elfíky nebrala, ale tahle poslední, tu prostě musím jako elfku představit dřív, než zapadne do party.

Nejdřív jsem na FB bazárku viděla tohle: (fotka není moje, ukradla jsem ji právě na bazárku, ale původní majitelka proti tomu neprotestuje - doufám)


Já jsem úplně ujetá na panenky Minifee a tuhle označenou Woosoo jsem zatím nikdy nikde neviděla. Jak to dopadlo, je jasné. Musela být moje. Přicestovala tak, jak ji výše vidíte. Měla s sebou hnědé oči.
Jelikož neumím malovat panenky, svěřila jsem to někomu, kdo to umí. Mé milé internetové přítelkyni. A jak to dopadlo? Jen se podívejte. (Fotka není moje, je zveřejněná se souhlasem majitelky.)


Prostě nádhera. Takže oči musí být modré.
Sotva jsem hlavičku nasadila na krk, musela jsem jít fotit. Šatečky jsem jí půjčila od panenky Tonner, paručku jsem na chvíli vzala Verunce. A fotit jsem prostě musela venku! Počasí nepočasí.


Bylo hnusně a foukal silný vítr, focení bylo trochu náročné, proto jen dvě fotky.


Bylo nutno holčičku obléknout. Od jiné přítelkyně jsem si donesla krásný korzet, barevně zrovinka pro elfinku. Ale ouha, byl malý. Takže tkaloun, přešít sucháč a hups, už je velký dost.


Chtělo to taky jinou paruku, aby Verunka chudinka plešatá neplakala někde v koutku.


Ke korzetu patří pruhované bombarďáčky, ty jsou akorát. A sluší.


Abych se náhodou nenudila, zrecyklovala jsem kousek svého spodního prádla a umotala halenku. (Leggíny mám zase od jiné internetové přítelkyně. Ještě, že jich mám tolik. Těch kamarádek.) Od další jsem koupila krásnou paruku.


Aby mi elfinka nemrzla, dostala svetřík se sundávacími rukávy. Samozřejmě zase od jiné kamarádky (já to takhle krásně uplést neumím).


Elfí holčička dostala elfí jméno Lóriën a rozhodně se s ní nesetkáváte naposled. Jméno jsem si našla na internetu.

Bohužel se musím přiznat, že o elfech toho moc nevím. Spíš nic. Ale napravím to, aby ti moji mezi lidmi nestrádali.

Pomáda

21. ledna 2017 v 17:07 Ly

Konečně zase jednou navštívíme Lýdiiny panenky.
Tentokrát to budou hlavní dívčí postavy muzikálu Pomáda. Mattel je vydal ke 30 výročí jeho vzniku. Tedy vzniku Pomády.


SANDY


Panenky jsem fotila v krabičkách, takže fotky nejsou tak pěkné, jak bych si to představovala.


RIZZO


"Pomádky" pustil Mattel do světa tuším ve dvou sadách. Tyhle "civilní" a potom plesové. Ale ty nemáme.


FRENCHY


Franchy mi připadá nějak nejpodobnější origínálu.


CHA CHA


Škoda, že k nim nejsou i parťáci. Jen od Integrity máme Tonyho. Ale ten sem nepatří. Víc jich není.
Kromě Cha Chy, kterou mi sehnala Nikky, máme všechny tyhle panenky od Moniky Adámkové (http://www.mimibazar.cz/bazar.php?album=78419) Monika nemá právě nejlevnější panenky, ale je stoprocentně spolehlivá a ochotná sehnat kde co. :-)
Abych nezapomněla - tváře neřeším, ty mi někdo z vás určitě poradí. Takže díky předem moc a moc.

Z Ponga je Tadeáš

15. ledna 2017 v 10:23 BJD
Co se týká názvu, tak ne, že bych Ponga přejmenovala. Ale našla jsem mu novou rodinu.
Zjistila jsem totiž, že mám těch malých nějak moc (šest) a že si s nimi nestíhám hrát a to je škoda. I rozhodla jsem se jejich počet poněkud zredukovat.
Ještě než jsem se rozhodla, že hodím nějaké nabídky na bazárek, ozvala se mi přítelkyně, jestli nemám nějaké tmavší prtě navíc. A jelikož jsem si od ní právě rozjednala jednoho krásného kluka, tak jsme je nakonec vyhandlovaly.


Pong je v novém domově viditelně spokojený. Totiž jakýpak Pong. Je to Tadeášek!


Hodný byl jenom chvilku než se rozkoukal, pak už začal řádit.


No vidíte to, takhle u nás na kanapi skákat nesměl.


Na poslední fotce je s maminkou a tetami. A ještě bude mít ségru. Rozhodně si polepšil!

Abych nezapomněla - ty fotky nejsou moje, autorka mi dovolila je použít!

Jo, a toho nového kluka mi zabavila dcera! Takže vlastně nemám nic. Nerozhodný

Rozmazlujuuuuu

13. ledna 2017 v 19:09 Všehochuť
Konec konců k čemu jinému by babičky byly.
Mám totiž tříletou vnučku, která miluje princezny. Na rozdíl od své matky. Anna a Elsa jsou "hnusné", hraček je doma dost. Ke vší smůle je hračkárna kousek od domu, takže tam přece jenom někdy zajdou. A co myslíte, že si donesou domů? Princeznu? Miminko? Nikoliv. Náklaďák a kombajn.
Naštěstí jsem tu já. No, naštěstí ... Musím se přiznat, že jsem coby matka nekompromisně trvala na tom, kolik dárků děti dostanou pod stromeček, či k jiným příležitostem. Babičky to respektovaly, spíš jim to vyhovovalo. To, co teď provádím já, je obrat v názoru o 180°.
Rodiče vyhlásili naprostý zákaz dalších dárků v podobě panenek. Jenomže to bych nesměla být já, abych si nevěděla rady. Dávat nesmím, ale půjčovat můžu. :-)


A tak máme Popelku ...


... a Krásku.


I jednoho prince. Netuším z jaké pohádky, koupila jsem nahatého. Oblečení bylo doma. Nabízela jsem to před časem neúspěšně na Mimibazaru, teď jsem blažená, že neúspěšně.


Kostým "Zvířete" jsme taky měla doma připravený na prodej.


Poslední v řadě je Růženka. Taky nahatá, zatím jsem jí půjčila noční košilku. Až bude mít šatečky bude bydlet s těmi ostatními princeznami.
Jeden si musí vychovávat příští generaci panenkářek, no ne? S vyplazeným jazykem

Zakládáme kapelu

9. ledna 2017 v 13:22 BJD
Náš "drsný rocker" Daniel byl pár dní z domu. Na návštěvě u Ondine a Sujan. Původně tam měl zůstat na pořád, ale nějak se to semlelo jinak, takže se vrátil.


Daniel: Pánové, jsem zde, vrhneme se na tu kapelu!
Benedikt: A cože tak náhle? Krásná Ondine tě praštila košem?
Kim: K věci. Benďa přestane rejpat a ty vysyp, jak si to představuješ.
D: Jak jako jak. Založíme prostě kapelu.
K: Vlastně proč ne, když máme konečně ty bicí.
B: Umíš na to hrát?
K: Ani náhodou. Si se to, no zbláznil asi.
B: Já jen, že se tak raduješ.


D: Máme španělu, elektrickou "basu", trubku, i když saxík by byl lepší.
B: Sežeň mi saxík koni.
D: Bicí
K: Miniklávesy - klavír by byl lepší :-)
B: Jo a elektrický pidihousle. Tak to jsem sám zvědavej, co s tím Dan chce podniknout.
D: Nejdřív uděláme konkurs. Svoláme kluky.
B: Holky ne?
D: To ani vomylem. Rozbily by nám kapelu. Znáš to, ženský.
K: Fakt si kůň.
D: My tři jsme jasný!


D: Já hraju basu a dělam sólovej zpěv. Kime, ty španělu a zpíváš vokály!


K: Rozkaz šéfe! Ben je trouba, teda trumpeta, i když holky tvrděj, že spíš trouba ...
B: Že tě kopnu woe!


D: Co Jonáš?
K: Jondo, na co hráš, když hraješ?
Jonáš: Na klavír a na flétnu.
B: Tě bůh, flétna nám tu chyběla.
D: Nech řeči. Jon bude hrát na tyhle klávesy.


J: Jste normální? Na to se dá hrát?????
D: Má to klávesy, má. Hraješ na klavír? Hraješ. Klavír má co? Klávesy. Tak je to jasný.
B: Co ty dva noví?
K: Jone, Tomi je tvůj bráchanec, tak ho sem nahraj.
T: Já bych zkusil ty bicí, můžu?


B: Hele, Dane, von je fakt dobrej.
D: Berem!
K: A poslední pán na holení. Vejdi Cyrile a svěř se strejdům, jak si na tom s muzikou.
D: Hraješ na něco?
C: Jo, co má struny, na to hraju.
D: Prima, tak tady máš elektrický housle.


C: Si děláš pr...
K: Važ slova, synu.
C: Prču jsem chtěl říct. Copak na tohle se hraje????
D: Povídal si na struny, tak necamrej. A máme to doma!


(Fotila jsem na knihovničce, takže tak.)

Kapele ještě chybí úderný název. Než kluci něco vymyslí, je tu Žofinka a Gyp, aby jim trochu pomohly:


Na tyhle dvě holky je vždycky spoleh. :-)

Tříletý blog

6. ledna 2017 v 12:32 Kdo jsem já
Včera můj blog oslavil třetí narozeniny. Ne, že bych zapomněla mu napsat oslavný článek, jen jsem nějak nestíhala.
Tři roky, to už je věk, kdy jde dítko do mateřské školky, odloží malé oblečení a touží se stát "velkým"
Můj blog takové tendence nemá. I když jsem mu chtěla trochu vylepšit "šatičky". Tak třeba hezčí rámečky k fotkám, část stránky, na které je text podložit barvou. Buď jsem k ničemu já, nebo on. Nejen, že se mi nezadařilo, ještě jsem si netuším jak smazala statistiky.
Ne toužím po úspěchu, ale přece jen, když člověk vydí, že měl přes stovku návštěvníků tak mu to trochu pošimrá ego. Zatímco nula od nuly pojde. Ale je dost možné, že jsem to nepovorala já, protože od té doby jsem na nich nesáhla ani třímetrovým dráždidlem na opice a od předvčerejška mi statistiky zase fungují. Usuzuji, že je k ničemu blog coby program.
Já už se bohužel programovat nenaučím, resp. není nikdo, kdo by mě to naučil.
Aspoň se podělím o historku o svých programátorských choutkách. Přihlásila jsem se před pěti lety do kurzu základů programování. Napochodovala do příšlušné místnosti. Za stolem seděl mladý programátor, tak jsem slušně pozdravila. Na pozdrav odpověděl a dodal: "Paní, tady je kurz programování". Radostně jsem přisvědčila, že je to právě to, co hledám. "A co tu jako chcete dělat?" zeptal se mne mladý gentleman. "Hele mladej," já na to. "Za ty prachy, co jsem vysolila, se tu hodlám celej dlouhej den dloubat v nose!" Spadla mu čelist. Pak se mne snažil asi tak hodinu před ostatními znemožňovat. Měla jsem kliku, že ostatní byli ještě méně počítačově gramotní než já. Když už toho bylo podle mého mínění dost vyrukovala jsem na pana školitele s připomínkou, že by mohl toho přeměřování nechat, protože já coby baba nemám co přeměřovat. Nepotěšila jsem ho a taky jsem se nic nenaučila.
Takže, jestli mi někdo poradíte, jak zvítězit nad vzdoroblogem, bude vděčná.
Konec keců, na závěr aspoň jedna fotka.
Před Vánoci jsem si koupila MSD kluka od firmy Doll Leaves (Jeremy). Tentokrát je legit. :-) Viděla jsem ho na panenkářském srazu v Amfoře, jenomže jsem na něj neměla. A pak už byl fuč. Před svátky kouknu na bazárek na FB a on tam tenhle klučík! Fotka není moje, ukradla jsem ji na bazárku!


Nejdřív jsem si ho rezervovala, pak jsem trochu prudila, ale stejně jsem ho musela mít. Prodávající mezitím snížila cenu, ale taková mrcha zase nejsem, zaplatila jsem tu původní. :-) Poprosila jsem majitelku, aby ho poslala až v lednu, aby se mi neztratil. A víte, co se mnou málem šlehlo? Balíkář mi ho DORUČIL!!! Až domů!!!


Paruku máme od "Panenek", svetřík s drakem je od Nadi. Gatě a boty ze zásob, které - co se týče obuvi - pomalu docházejí.


Z nabízených jmen si vybral jméno Cyril. Prý zatím. Jinak - je to takový trochu nafoukaný frajírek, ale ona ho ta rozjívená banda určitě srovná.


Takže do dalšího roku blogování vykračuju tou pravou nohou! S vyplazeným jazykem



Takové malé ohlédnutí

3. ledna 2017 v 7:22 Všehochuť
Máme rok 2017 a já nemám nic nafoceno. Článek bez obrázků je nuda, takových které/kteří píšou o všem možném, nejraději o věcech o kterých toho moc nevědí jsou zástupy.
Tak jsem prohrabala loňské fotky a něco jsem našla. Panenky to fakt tentokrát nebudou. Konec konců mám v názvu, že můj blog je nejen panenkářský.
K věci.
V srpnu to byly dva roky, co jsem si pořídila po dlouhých letech psisko. Tedy psí mopsí holku.

Než jsem si ji přinesla domů, musela jsem vyslechnout přednášku, co náš pes smí a co nesmí.
1. Pes nikdy nesmí do postele - no moje postel to není!


2. Pes nesmí lézt po nábytku - ani tohle není moje podnožka


3. Pes nikdy nesmí loudit u stolu! A hádejte, od koho vždycky dostane? No já to nejsem, to není moje noha.


Vždycky říkám, že bych v budoucím životě chtěla být psem v naší rodině.
Tak třeba čmajzne mi každého plyšáka, kterého si přinesu pro svoje panenky.


Hraček není nikdy dost, takže je třeba ukrást, co se dá.


Obsadí každé pohodlnější místo. Prej jsem si chtěla číst. Tůůůdle.


Jak necháme něco otevřené, hned tam máme škodnou.


Ať to uklidí, komu to vadí.


Ten srabík odpadnul!


My nic, my neviňátka! My na to kanape ani nevylezeme.


A vůbec, když porád nědo máte, tak víte, co mi můžete!


Lotka přeje hezký den!