Září 2016

Letní soutěž končí a hlasuje se!

30. září 2016 v 5:35 Všehochuť
Moji milí návštěvníci! Krásně jste proflákali léto. Loni bylo v soutěži spousta krásných fotek - letos jsou sice taky krásné, ale je jich sakra málo! Tak aspoň zahlasujte.
Připomínám, vítěz obdrží malý věcný dárek k tématu, druhý a třetí diplom - vlastnoručně mnou vyhotovený a tudíž coby originál hodnotný! :-)
A tady máte soutěžní fotografie:

1. SNĚHOVÁ KRÁLOVNA


2. MOTÝL EMANUEL


3. BÍLÁ KOČÍČKA


4. MALÁ MOŘSKÁ VÍLA



5. ŽABÍ PRINC


6. KORALÍNA ZA TAJNÝMI DVEŘMI


Všechny fotky jsou báječné - jen u Žabího prince mě zarazil ten šutr se Spidermanem, ale budiž. Zamhouřila jsem všech šest dioptrií.
Tak a hezky hlasujte! Výsledky zveřejním nejpozději 10. října, podle toho, kdy se zase vrátím do civilizace.

Zářijové přírůstky a novinky

28. září 2016 v 17:16 Přírůstky a novinky
Září jsem viděla dost černě. Vypadalo to, že bude jen jedna panenka. Tak jsem nacvakala o něco víc fotek, než obvykle.

Nejdřív dorazila tahle krásná Fashionistas 2014. Viděla jsem ji u Vlaďky, která měla hned dvě. Tak jsem se snažila jednu vysomrovat, ale nedala. Poslala mi odkaz na řeckou prodejkyni, která ještě jednu měla, tak je u mne. Bez cla.
Nechcete někdo známky? Poštovní? Z Řecka?


Hrozně se mi líbí její růžový melírek, vlásky jsou ale natužené. Naštěstí ne moc, takže to půjde dobře smýt.


A pak ta vyholená půlka hlavy, no to ještě nemám!


Nad botkami jsem zajásala, že mají vzadu mezerku a půjdou dobře obouvat. Už nejásám. Obouvat sice jdou báječně, ale strejda Mattel moc dobře věděl, proč je připevnil gumičkami. Padají. Nožky má holčina ploché.


Tělíčko nové Fashionistas, tudíž žádná spartakiáda se konat nebude. Kabelku a náhrdelník můžu darovat.


Ještě představit:
Laurene Heigel je sedmnáct let, je Švýcarka, bydlí na internátu a chodí do oktávy našeho lycea. Nesmím zapomenout - čeká na tělo Liv, které mi přijde ze zahraničí. Tedy zo zahraničia, od mé milé Nikky.

A to měl být vlastně konec článku. Jenomže včera jsem se konečně dostala k Jitce Skytce a odvlekla si od ní samozřejmě nějakou kořist.

Vanila Ice kluka vyrobila v roce 1991 společnost T.H.Q. Nejspíš z Číny. Vyroben byl rozhodně v Číně, má to na zádech.
Je vysoký jako Ken, takže mu sedí oblečení, které mám v zásobách. Jakož i boty.


Má sice "gumové" vlasy, ale zajímavě "prostříhané".


Dokonce z obou stran a z každé jinak. (A taky jak tak koukám má na kštici odřeninku.)


Dokonce má i prostříhané jedno obočí. Nohy jdou v koleni ohnout - jedenkrát, na rozdíl od Kena, který ohne do dvou pozic. Ruce jsou "gumové", takže jdou ohýbat, i když v nich klouby nejsou. Unožit ani upažit nelze.


Dostal jméno Todor Levski (četla jsem zrovna jednu detektivku se stejnojmenným hrdinou - vlastně dvěma, od jednoho má křestní jméno od druhého příjemení) a je z Bulharska (jak to jméno napovídá).
Zatím nemá slečnu, protože nestíhám.

A jelikož malých holčiček nikdy nemám dost a na krásné Arielky si fakt potrpím, donesla jsem si i Ariel. Čtvrtou v téhle velikosti, ještě máme jednu větší - ve velikosti Teen Skipper.

Tady máte ty čtyři; v modrých šatech je naše a asi úplně první Ariel. Prodávala se i u nás. Vpravo v bílém ta nová. Každá má jiný odstín pleti.


Nová Arielka má úplně jiné oči, než ty ostatní. Nemá v nich hvězdičky a zelený proužek. A jediná ze čtveřice má hnědé řasy. Původně jsem ji chtěla přepatlat, ale nechám ji jak je, právě proto, že je jiná.


Nová holčička dostala o rok starší ségru. Přišla nahatá, tak jsem jí oblékla sukýnku od Hannah Montany, halenku Made in Babakat a poslední Skippří botičky, které jsem vyhrabala ze zásob. Ještě dostane spodní kalhotky, protože naše nezletilky nechodí zásadně na ostro. Až od osmnácti můžou!


Taky dostala jméno ostatní náležitosti:
Josette Durand je jedenáctiletá Francouzka, chodí na lyceum a vystupuje se sestrou Brielle a sestřenkami Arielle a Fantine na visuté hrazdě. :-)


Ještě mám jednu panenku u Toma, pro tu se dostanu bůhví kdy (on má se mnou svatou trpělivost), tak ji představím příští měsíc. :-)

Bez ladu a skladu

25. září 2016 v 8:24 Všehochuť
U mne na blogu jste si zvykli, že je článek buď o nějaké panence, nebo s nějakým dějem. Tak tenhle je vyjímka (možná potvrzující pravidlo, možná ne poslední). Prostě tu mám pár fotek, které vám ukážu a nasázím je sem, jak shora uvedeno. Bez ladu a skladu.

Když jsme skládali dřevo, našla jsem tenhle kus větve. Taky vám připomíná ještěra? Mně teda jo a tak mi to nedalo a rozhodla jsem se pro nějakou tu lehce sadistickou fotku.


Mou i plazovou obětí se stal Nick. On totiž při jarním focení někde ztratil ručičku.


Mírně morbidní snímek. (Ony jsou ty ručičky na magnety. Magnet zůstal v ručce byl asi špatně přilepený. Ručička je fuč. Nemáte někdo YOSD pravou ručku normal skin?)


Následující fotka by se mohla jmenovat "Malá čarodějnice".


Emička dostala nové kecky od tety Margit. Tak k nim chtěla leginy. No a dostala i šatečky, které sice nechtěla, ale měla smůlu. Jen mi ty šatečky připadaly nějaké "chudé" ...


... tak jsem je vylepšila. Doufám.


Další dárečky. O přívěsky bude boj, zejména o ten křížek. Kecky dostane nejspíš Andulka. Teda, pokud jí neseženu nějaké hezké bílé střevíčky. I růžové bych brala.


A tohle jsou další oblečky, které jsem dostala. Kromě maskáčových gatí je to všechno pro mrňousky. Medvědí čepičku a bačkorky obleču asi Pongovi.


Poslední dárek byla kolobrnda pro Cecilku. Jenomže je moc velká. Cecilka sice trochu poplakávala, ale slíbila jsem jí houpacího koníka a další hračky. Koloběžku dáme do sirotčince.


Tak snad se líbílo. :-)

Recyklujeme ač skoro není z čeho

22. září 2016 v 7:58 Moje po/tvoření
Ono se řekne recyklovat, jenomže co, když jsme na hroudě a tam není potrhaných textilií, k recyklaci vhodných, zrovna přehršel (nebo se říká přehršle?). Na naší chalupě se opravdu toho moc nenajde. Jen nějaké ty trenýrky ... jo, trenýrky, tak to by šlo.
A tak se Jonáš a Benedikt dočkali kraťasů. Dokonce "značkových". Tílka z mých ponožek (zdravotních, starých a děravých - tedy na vyhození a k recyklaci vhodných).


Jonášek má novou paruku! A klučičí!


Benedikt má čerstvě rozbité koleno, ostatní odřeniny nejsou vidět. Ale jsou. Práce mé oblíbené vizážistky Andy!
Na novou paruku zatím čeká, protože se mi v téhle mnou umotané líbí.


Zbytky nazelenalého trika jsem našla mezi pozůstastatky manželovy myslivecké kariéry. Měl to nejspíš na čištění flinty, usoudila jsem, že už to nebude potřebovat, zabavila a Žofinka má bermudy.


Materiálu z trenclí zbylo ještě velké množství, našla jsem i část vínového trika a tak jsem ušila (všechno v ruce, podotýkám, anžto na stroji mi to ne a nejde) oblečení do školy.


Rukávy nejsou napevno přišité a mohouse využít i jako nadkolenky.


A když je vedro, lze využít jako vzdušné letní šatečky.


Z rozpadlého pánského nátělníku dostala třičko Andulka.


A jiný nátělník + zbytky zničené košile z vojenského výprodeje má ohoz Emča.

Spousta materiálu z trenýrek mi ještě zbyla, ušvadlím hrací kalhotky pro mrňata. A to jsem ještě našla dvoje kostkované trenýrky - zatím před rozpadem, ale dočkám se - modré a šedé. Jupíííí!

Když je venku abnormální hic

18. září 2016 v 7:06 Moje po/tvoření
Hic je na polovinu září fakt abnormální (alespoň teď, když píšu článek - jelikož vyjde až 18., možná, že už hic nebude). A co se dá v takovém vedru dělat. Okna mám umytá, chalupu uklizenou, na zahrádce se nedá vydržet, do lesa to máme cca 1 km po rozpáleném asfaltu a houby nerostou. Internet nefungující. Zbývá mi křeslo a ruční práce.
Od kamarádky jsem dostala tyhle krásné háčkované šatečky. A protože, co se háčkování týká, se považuji za osobu malinko nadanou, musela jsem taky zkusit takové udělat.



Dopadlo to ne zrovna nejhůř. Tyhle šatečky dostane zase jiná moje kamarádka pro svoji Emičku.


Aby to Andulce, která mi hezky oblečky předváděla, nebylo líto, dostala hrací kalhotky.


A ke kalhotkám bačkůrky. Zatím nemají nalepené podrážky, anžto potřebné lepidlo bylo na českém venkově věc neznámá a sekundové za šest kaček jsem zavrhla. Všimněte si, že jsem pokročila - od sandálků k bačkůrkám. A i když to zatím vypadá všelijak, už vím jak na to a časem se vypracuju i na kozačky. Howg.


Pak jsem se vrhla ně jednodušší háčkování - overálek pro miminko. To mám vychytaný a už mi to jde od ruky.


Šatečky pro Cecilku. Tady mám problém, protože Perlovka je na Cecilku moc "tlustá". A tenkou Kordonetku vyrábějí jen bílou a ecru. Nemáte někdo doma zbyteček - bývala i růžová a možná i jiné?


Kalhotky s kšandami taky pro Cecilku.


A ze zbytků jsem umotala pro svoji BJD partu žebradla na výlety. (O těch bude jindy. Tedy o těch výletech.)


Pro dnešek všechno. Až článek vyjde, bkudu na trpět hroudě a recyklovat.

Povídám, povídám ...

14. září 2016 v 6:56 BJD
Povídám, povídám pohádku, o malinkém skříťátku.
Kde jsem tuhle malilinkatou potvůrku viděla poprvé? Asi u Lesmínky a hned jsem se zamilovala. Nikdy mě ovšem nenapadlo, že něco tak mrňavého bude jednou bydlet i u nás.
Je to opravdu maloulinkaté stvořeníčko. Necelých 10 cm. Na fotce to vypadá, že hlavička přesahuje metr, ale zdání klame.


Mělo to s sebou spoustu mini pidi věciček. Potěšilo mě, že může obouvat botičky od panenek Shelly. A kromě "normálního" obličejíčku to má i spinkací ksichtík. Face malovala Margitina dcera Andy a já jsem jí za to moc a moc vděčná.


Ale slíbila jsem pohádku, tak tady je:


Na svojí zahrádce jsem takhle navečer našla něco malinkého a ono to spalo.


Pošimrala jsem to na bříšku ...


... a stvořeníčko otevřelo očička. Nejdřív se trochu bálo ...


... ale pak se nechalo pochovat.


Je to skřítka neposeda, zvědavá jako opička (cituji tuším z Rákosníčka) a dostala jméno Cecilka.
Nakonec svolila, že se mnou půjde domů, ale měla strach, kde bude spinkat.


Tak jsem pro ni našla skořápku z kokosového ořechu, vystlala umělou kožešinkou a Cecilce se nová postýlka moc zamlouvala. I když je malinkatá, vlezla si tam úplně sama. Jen jsem jí musela pomoci do pyžámka.


Abych skřítečku nalákala, slíbila jsem jí zlaté vlásky. Naštěstí jsem je opravdu měla. :-)


Malá parádnice se hned šla podívat do zrcadla, jestli jí to sluší.


A protože je pořád hrozné vedro, potřebovaly jsme něco na koupání. Posloužila stará plechová vanička pro panenky - vůbec se nepamatuju, kde jsem k ní přišla. Byla trochu zrezlá, ale balakrylový nátěr to krásně zakryl a Cecilka byla spokojená.


A pak jsem našla ještě půlku rybniční škeble, kterou kdysi dávno přivlekly děti od rybníka.


Cecilka si z ní hned udělala druhou postýlku. Aby měla taky něco do Prahy.


Samozřejmě, že dostala nějaké oblečení, ale to uvidíte až s mými dalšími výtvory.
Snad se vám pohádka líbila alespoň z desetiny tak, jak se mně líbí Cecilka. :-)

K letní soustěži!

12. září 2016 v 7:51 Všehochuť
Moje milé blogové přítelkyně, jakož i přátelé,

nejdřív se musím omluvit. Mám dost problémů v rodině a prostě nestíhám. Takže Vám prodloužím možnost odeslat fotky do soutěže do konce září. Příspěvky zveřejním 1. října. ĽCestný pionýrský, přísahám na holej pupek!

A teď Vás lehce sprdnu na doby! Došly mi 4 - slovy ČTYŘI - příspěvky! Tak koukejte fotit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pro ty, co už netuší o co jde tady je odkaz: http://babakat.blog.cz/1606/pohadkove-leto-letni-soutez

Pac a pusu

Vaše Babakat - baba princmetálová

Designérské

11. září 2016 v 7:38 Ly
Dneska pár Barbušek od dalších designérů:

YUMING (Yumi Matsuntoya)


Nikdy by mě nenapadlo, že ji budeme mít. :-)



KIMORA (Lee Simmons)


Kimoru jsme snad koupily kvůli tomu kožichu. Nebo ne????


TARINA TARANTINO


Je tak sladká, až je to skoro moc


DOLLY FOREVER (Christian Louboutin)


Tuhle krásnou panenku jsem si koupila pro sebe. Ale když Lýdie tolik kňourala ... Myslela jsem, že mi dá aspoň jedny botičky, ale ani omylem. Taková je!


Dneska konec, další budou následovat, až nafotím. Dáme si buď "VIP osobnosti", nebo různá výročí. Ještě uvidíme. Každopádně, než budeme hotovy s Barbínkami a přejdeme na Tonnerky, bude to chvíli trvat. :-)

Šípkovic Růža

8. září 2016 v 8:05 BJD
Dneska bude hodně textu a málo obrázků. Pocvilčíte se zkrátka ve čtení. Pro milovníky fotek jsem sem hodila alespoň pár portrétků.
Tuhle pohádku jsem psala pro svoji kamarádku. Oni mají bezvadnou partu starých líopardů, dvakrát ročně jezdí na hory a tam hrajou dívadlo. Jenomže se občas pěkně ožerou a zapomenou text. Tak to kámoška vychytala a že bude pohádku vypravovat. No a mně je líto text jen tak založit, protože mě docela bavilo to psát.
Snad se trochu pobavíte. Abych mohla pohádku zapracovat pro panenky, psala ji jako Žofka a Gyp.

Kim: Tak se holky předveďte, co jste vyplodily. Už jsme dávno nedávali žádnou pohádku.
Gyp: No, my jsme to napsaly jako pohádku, teda souvislej text.
Kim: Takže někdo bude číst pohádku z knížky a bude se improvizovat, jo?
Žofka: To by šlo. Komu dáme čtení?
Kim: Mohla by Hanča. Převlíkneme ji za babičku a bude číst z tlustý knihy pohádek. Co tam máte za další postavy?
Gyp: Růžu, královnu, tři sudičky - dvě šeredný, jednu krásnou. Krále, prince ...
Žofka: No, princ to zrovna není ...
Gyp: Vencu prostě. Toho jsem myslela, že by hrál Benďa. Teda, jestli by ti to rejžo nevadilo.
Kim: Tak čti Žofka.

Bylo nebylo, ale spíš bylo než nebylo. V jednom maličkém království se narodila princezna. Stal se vlastně takový malý zázrak, protože pan král ve dne v noci provozoval hony koňmo a měl z toho jak se říká vítr v pytli. Takže než se mu princezna povedla, uběhlo hezkých pár roků a paní králová už se začala poohlížet po nějakém švarném zahradníkovi. Ale nakonec se dobré dílo podařilo i bez zahradníka a princezna byla na světě. Dostala jméno Růženka. Ptáte se proč zrovna Růženka? No přece po tatínkovi. On měl totiž takovou trochu podlouhlou hlavu, nahoře do špičky s čupřinou, barvu pěkně červenou a v celém království se mu říkalo král Šípek první. Možná, kdyby princezna nebyla princezna ale princ, dostala by jméno Šípek. Ale byla to holka, na šípku kvetou růže, tak to byla Růženka a šlus.
Kromě královské rodiny a sem tam nějakého poddaného žily v království tři sudičky. První byla stará a švidratá, druhá stará a paťchatá a třetí mladá a krásná. "Tak tu ne," řekla si královna. Sice sama byla taky krásná, ale už ne tak mladá a dobře znala toho svého obšourníka. Takže pozvala pouze sudičky dvě a to byla zásadní chyba.
Nejdřív dorazila ta švidratá. Sice viděla princezny dvě - každým okem jednu - ale, to ji nerozhodilo, byla na to zvyklá. "Já ti přeju štěstí a velkou lásku, panenko". "To by šlo," pomyslela si královna. Ale ouha. Dveře vyletěly z pantů a dovnitř se vřítila ta krásná! "Na tvého dědka kašlu, ty pitomá nádhero," povídá královně. "A teď dávej majzla, co popřeju tý tvojí děvence! Budeš krásná po matince a blbá po tatíčkovi! A až ti bude 16, píchneš se do prstu a zhebneš. A s tebou celé tohle pitomé království!" To pravila a odšustila. S královnou to praštilo, ale ještě nebyl konec. Pomaloučku se dobelhala paťchatá. "Nemůžu zrušit tu mizernou sudbu, ale neboj. Neumřeš, jenom usneš a právě ta velká láska prince tě zase probudí a s tebou celé království". A bylo vymalováno. Jen ta nepozvaná se ještě za dveřmi ušklíbla: "Já ti dám prince krasotinko, to se budeš divit!"


Kim: Klidně. Hele tu jednu škaredou sudičku bych si zahrál já, jo?
Gyp: Fajn, já budu hrát tu druhou. Chtěly jsme je hrát se Žofkou, ale režisér má přednost.
Kím: Tu krásnou dáme Rarachovi, né?
Gyp: Jestli jí řekneš Rarachu a ne Rahar, tek to nevezme! Znáš ji.
Žofka: A co budu hrát já?
Kim: Vykoumáme, neboj.

Princeznička rostla. Byla opravdu krásná, ještě krásnější než maminka. A úplně pitomá. Takže bylo zbytečné jí vysvětlovat, proč se nesmí píchnout do prstu. Stejně sbírala samé pichlavé sajrajty. Bylo nutné přikročit k činům. Z království muselo zmizet všechno, co bylo pichlavé. Vykácely se kaštany, zrušily se maliny a ostružiny. Každý zbloudilý ježek poznal co je to za lahodu, když se mu opilují ostny do kulata. Jedlo se pomocí kulatých nožů a zakulacených vidliček. S těmi se sice blbě napichovala pečeně, ale nikdo se nemohl popíchat. Jehly! Nic takového, všechno oblečení z dovozu! No prostě blblo se nakvadrát.

Kim: Hele, Žofka, nechceš si střihnout Růžu????Žofka: Ani omylem, gumo!
Kim: No jo, ale komu ji dáme. Kdyby tu byla VIca, ta by byla super. Krásná a pitomá ...
Žofka: Chceš říct, že jsem pitomá???
Kim: Ale ne, krásná!
Žofka: Koni!
Kim: Nelichoť a čti dál!
Až přišly ty zpropadené šestnácté narozeniny. Celý zámek byl od rána na nohou. Už týden se sjížděli hosté. Hlavně ti nepozvaní, kteří se hodlali hezky dlouho zdržet a zadara se pořádně nažrat.
Kolem poledního si Růža vyběhla jen tak do zahrady. "Jé hele, dvířka do věže někdo zapomněl zamknout. Tam jsem ještě nikdy nebyla." A šupky dupky po schodech. Až úplně nahoře v malé komůrce sedí babina. K popisu si půjčím několik příměrů od Ivana Mládka. Šereda, nos jako okurku, na nose bradavici, na bradavici blechu a na bleše DDT. No, to Růžu zase tolik nezajímalo, jako to, co babča kutí. Předla a Růže se hrozně líbilo, jak vřetýnko víří. Vířilo a vířilo až ho Růža čapla, píchla se a v tu ránu se složila. A s ní celý zámek. Málem bych řekla celé království, ale on už to byl vlastně jenom zámek a i na tom měl král hypotéku jako hrom.







Kim: SUPER! Tak tu si zahraju já!
Gyp: To se dalo čekat, že mi to vyžereš. A já sem se tááák těšila!
Jonáš: Jé hele, nemoh´ bych si zahrát pingla?
Kim: Kde vidíš jakýho pingla?
Jonáš: No toho, co nese podnos s pitím a usne. A když se probudí, hodí to někomu za krk!
Kim: To by nešlo. Budeš hrát krále, a Hanča královnu. To bude bezva, je nejmíň o půl hlavy větší než ty a v podpatkách ...
Gyp: A Žofka bude číst pohádku, stejně to z nás ostatních přečte nejlíp. Jen ještě tu Růžu.
Kim: Růžu dáme Narah! Jedeme dál.

Zámek spal a spal. A znáte to, když pozemky nečistíte, rychle zarostou. Nejdřív plevelem, pak přijdou šípky, trnky a jiné neřádstvo, které sice zjara hezky vypadá, ale plody svádějí lid dělný k alkoholismu. Za pár let, nebylo pro keře kam plivnout a zámek nebyl ani vidět. Našlo se pár princů, kteří slyšeli pověst o krásné spící dívce, několik se jich i dohrabalo k tomu roští. Ale. Jeden si potrhal kraječky a druhý se škrábnul do ksichtu. No teda! Prostě princové.
A tak šel čas až minulo sto let.
V předvečer toho památného dne se kolem zámku potácel … No princ to nebyl. Jmenoval se Venca a makal v přilehlých obcích na úpravě zeleni. Po práci se stavil v hospodě a právě se nacházel ve stavu, kdy byl schopen říkat psovi slečno. Došel k zámku a jeho poslední myšlenka byla: "Hergot himl donrvetr, co je to tu za roští". Pak zakopnul a usnul.

Kím: Vencu dostaně fakt Benďa, to jste holky tiply dobře.

Ráno se vzbudil s pěknou kocovinou. "Ptáci řvou, kytky smrděj, hospoda otevírá až v poledne, co do tý doby budu dělat?" V kapse našel krajíc chleba a špekáček a kousek opodál se válela jeho motorová pila. "Tak zatím zlikviduju to roští tady, budu moct vykázat kus práce". A dal se do díla. Řezal a řezal až se prořezal k bráně. "Hele, von je tu nějakej barák! Mohli by tu mít něco k pití". Prošel branou, pak celým parkem a nikde nikdo. Tak se nenechal moc pobízet a vlezl dovnitř. Co nevidí. Všude kolem spousta nádhery, načančané dámy, krásně oblečení pánové, ale nidko se nehýbe. "Hele, kuchtíku, nalej mi jednoho točeňáka!" poručil si Venca. A ono nic. "To všichni chrníte nebo co? Eště, že se mnou není Dežo a Jánoš (splužáci ze zvláštní školy), to by pro ně byla bezva čórka! No, moh bych tady tý babě čmajznout nějakej šmuk pro Eržiku". Stáhl královně jeden ten blýskavý šmuk a rozhodl se podívat, jestli je tu někde sklep se sudy, že by si narazil štěně. Vyleze na dvůr a před ním věž, dvířka jsou otevřená, proč tam nenakouknout, že jo. Točité schodiště Vencu moc nenadchlo, ale když už byl vevnitř tak poctivě šlapal výš a výš. Konečně se odštrachal nahoru. Proti schodům místnost samá pavučina a v ní leží krásná holčina - taky samá pavučina. "Hergot, ta je pěkná, ta by stála za hřích," pomyslel si Venca a setřel z dívčí tváře to pavoučí nadělení. "Hele vona taky chrní, no to jsem z toho jelen, všechno to tu chrápe jako v tom, no jak se to … jo v zakletym zámku." Ve snaze dívku probudit ji nejdřív trochu profackoval, ale bez výsledku. "No co, chrníš, tak chrň, proč bych se s tebou nemoh´ trochu pošmajchlovat." A vlepil jí pořádného hubana. Holka rázem otevřela oči. "Jé, konečně, že ti to ale trvalo!" "Co mi jako trvalo?" "No než jsi se sem dostal." "Ty bláho, víš co jsem musel pořezat zeleně? Grýnpísáci by se z toho vosypali. A která ty seš? Že jsem tě tu nikdy neviděl ani v sámošce, ani na dýze." "Já jsem princezna Růženka a jsem tu zakletá. Ty jsi princ?" "Jak to víš? Jmenuju se tak. Václav Princ. Víš, co jsem si s tím jménem užil ve škole? Tříďas mi neřek´ než Následník trůnu." "Princ Václav? To se mi líbí. A odkud jsi přišel?" "No vodkud z děcáku, vadí to?" "Nevadí, proč by mělo. Jen ti nějak špatně rozumím, ale z toho si nic nedělej, já jsem taky vždycky byla blbá na jazyky. Máš pro mne prsten?" "Hergot, holka, ty jsi snad jasnovidec. Chtěl jsem ho sice dát Eržice, ale tady ho máš!" A vytáhl z kapsy královnin prstýnek. "To je zásnubní mojí maminky!" "A sakra, jak jsem to moh´ vědět, že je to mutra." Růženka si nasadila prstýnek, vzala Vencu za ruku a táhla ho z věže ven. Venku se všechno změnilo. Po dvoře pobíhala čeleď, v zámku hlučeli hosté, jídlo a pití se kupodivu za těch sto let nijak nezkazilo, prostě pohoda. "Kurňa já bych pil!" povídá Venca a čapnul napěněný půllitr. Vytáhnul ho na ex. "No teda," povídá pan král, "to je borec, to bude přínos do rodiny." A tak se stalo.
Venca si vzal Růžu za ženu, zámek přenechal neziskové organizaci pro péči o nezletilé, šperky a jiné cennosti prodal, tchánovi a tchýni koupil bungalov na Havaji, aby byli dost daleko, a sám, totiž s Růžou, si vegetí někde na cestě kolem světa. A jestli neumřeli, tak cestují dodnes!

Kim: Beru, bez připomínek. Jen je tu menší problém.
Gyp: Co jako?
Kim: Ta chrápající hostina. S tim si nevim rady, kde bysme sehnali takový davy.
Jonáš: No, co namalovt kulisu?
Žofka: Jo, a kdo to tak asi napatlá, nevíš?
Jonáš: Ondra by mi s tím pomoh´...
Kim: Tak jo. Mažte patlat. A holky, koukejte tvořit dál!

Pokud se vám pohádka líbila, mám v zásobě ještě vyprávění O Krokovi a jeho dcerách, parafrázi na Lucernu s názvem Latrina a Stvoření světa. Mohla bych i víc fotek udělat. :-) Tak víte co, hodíme si na to anketku!

Bob Mackie

5. září 2016 v 7:35 Ly

První z našich Mackie panenek jsme kdysi dávno viděly v Muzeu panenek na Pražském hradě. Kde by nás tenkrát napadlo, že ji někd ubytujeme.

FANTASY GODDES OF AFRIKA - 1999 máme díky Haničce (na MMB Partickarka). Díky moc.


No není fantastická?


Druhou v pořadí je naše milovaná CHER 80´s. Podle mého názoru je to jedna z nejpovedenějších zobrazení celebrity co se Barbie panenek týká.


Sehnala nám ji Monika A., taky z MMB dobře známá. Obstarala nám naše první sběratelské skvosty.


Do třetice ze stejné dílny:
BRAZILIAN BANANA BONANZA 2012
Ztřeštěná a přeplácaná, ale přesto krásná.


Tu máme pro změnu od Míši (na MMB Hamisa), která se o naši sbírku taky významně zasloužila.


Dneska je to kratší, příště budou další designérské panenky. :-)