Osmý a poslední! Vlastně devátý. Při stahování odkazů jsem zjistila, že neumím počítat (vím to o sobě už dávno) a díl č. 6 mám dvakrát. Chybička se vloudila. Ale poslední je natuty!
Abyste si oživili, co se dělo (pokud vás to tedy zajímá - ono to fakt není nic světoborného) můžete se podívat na předcházející díly. (Samozřejmě jsem já paní chytrá uvedla od konce.)
Celý děj se točí kolem mladíčké dívenky Pollyany, která je tak kladná hrdinka, že bych jí někdy s chutí zakroutila krkem. Dítko štěstěny. No má dneska holka utrum.
Osoby příběhu:
P = Pollyana Valverde - dříve modelka, není studentka
C = Cruz Jaramillo - manažer modelingové agentury
L = Lone - malá holčička
N = Neznámá kráska - kdo ji pozná, ať si nechá její totožnost pro sebe, pro dnešek je to někdo jiný a už nikdy se neobjeví.
Pollyana přemítá před zrcadlem, ozývá se klepání na dveře. Vchází Cruz. Ne vpotácí se Cruz.
P: Proboha Cruzi, co se vám stalo?
C: Já šem se ... Já sem še ... Vožral šem še.
P: To koukám, ale proboha proč?
C: Kvůvilá ... kvůlivá ... němel šem odvahu!
P: K čemu, člověče?
C: Přineš sem kytku, jé hele zvadla. Asi taky zvadnu.
P: Radši si sedněte, ať vás nemusím sbírat z podlahy.
C: Hačí. Jo a tady je eště ...
P: Co je v té krabičce?
C: Koukni.
P: Prstýnek z pouti?? Jé, ten je krásnej. To je pro mne?
C. Jo. šnubní, chceš? Chtěl jsem požáddat vo ruku.
P: Požádat o ruku? Mne?
C: Vežmeš si mě?
P: Leda až se vyspíš z opice.
C: Moh šem koupit bliriant, ale ne, Cruzi, povídám, ten jí může dát každej blbec. Chrrrrrr!
P: Kdo to sem zase leze? Je tu dneska provoz jak na dálnici.
N: Můžu dál?
P: Už tu jste, tak pojďte.
N: Aha tady je, ožralej jak doga.
P: Jako kdo, a vy jste?
N: To je jedno. Vy mu momentálně zahříváte postel?
P: Ne! Nemusíte se strachovat. Ani to nemám v úmyslu. Co vlastně chcete?
N: Skoro nic. Jen jsem panu důležitému přivedla tadyhle malou. Teď se zase může starat on. Všechny doklady, včetně testů DNA jsou na personálním.
P: Na personálním? Chcete mu udělat co největší ostudu? Vypadněte!
N: Už jdu. A o tuhle se zatím můžete postarat vy.
P: No teda! Pojď ke mně, neboj. Jak se jmenuješ?
L: Lone a je mi pět let.
P: Tak to už půjdeš brzo do školy. Sundáme kabátek, jo?
L: Já sama. Tohle je tatínek? Proč spí? Je nemocný?
P: Nemocný zrovna ne. Jenom unavený.
L: Já jsem taky moc unavená.
P: Tak si tady hezky hajni, já tě chvilku pochovám.
L: A nepůjdeš pryč?
P: To víš, že ne.
L: Co je v té krabičce? Můžu se podívat?
P: Prstýnek z pouti.
L: Dáš mi ho?
P: Tenhle ne. Tatínek ti vystřelí jiný, až se vzbudí.
L: A co s ním budeš dělat?
P: Ještě nevím. Možná ho budu nosit. A možná si ho nechám jen tak na památku.
KONEC (definitivní)
Tak si z toho každý vyberte co chcete. Vezmou se? Nevezmou? Hele to je prima téma pro anketu. Tak schválně. 
