Duben 2016

Hon na čarodějnice

30. dubna 2016 v 19:42 BJD
30. duben je už tradičně dnem čarodějnic. Takže se vypráší košťata a hurá!
Abychom dodržely (my holky panenkami trefené, proto tvrdé "y") tuto krásnou tradici, svolala Wlčí mini extrémní sraz. Samozřejmě s panenkami. Tak jsme se vydali (i s dvěma mužskými, proto nyní měkké "i") na pražskou velehoru Petřín.
Vzala jsem s sebou Emičku, která dostala čarodějnický obleček včetně koštěte. Ale Pong se vetřel. Kostým už jsem nezvládla, tak aspoň gatě s lebkami. Aby mu to nebylo líto, vzala jsem mu ropuchu a netopýra.

A tady máte nějaké fotečky:










Zastavení v první třetině výstupu.








Velký a malý drak


Zastavení ve druhé třetině výstupu


Emičku nám sfoukl vítr, dráček posměváček přihlíží


Emča je naštěstí holka statečná a tak se hbitě postavila na nohy a na dráčka popadla koště




Pong se rozhodl okouzlit větší kamarádku


A jsme nahoře, nastává odpočinek. Emička si chystá koště, Pong zase někam leze a já jen doufám, že si nenabije




Takové miminko chciiii. Omlouvám se, je malinko rozmazané, ale dát sem ho jsem musela


Emička nasedá na koště ...


... a Pong se pokouší chytit netopýra.


Tak nám se náš "sabat" vydařil, počasí bylo nádherné a žádnou z náš neupálili.

Fotopříběh 8

28. dubna 2016 v 10:58 Tématické focení
Osmý a poslední! Vlastně devátý. Při stahování odkazů jsem zjistila, že neumím počítat (vím to o sobě už dávno) a díl č. 6 mám dvakrát. Chybička se vloudila. Ale poslední je natuty!
Abyste si oživili, co se dělo (pokud vás to tedy zajímá - ono to fakt není nic světoborného) můžete se podívat na předcházející díly. (Samozřejmě jsem já paní chytrá uvedla od konce.)


Celý děj se točí kolem mladíčké dívenky Pollyany, která je tak kladná hrdinka, že bych jí někdy s chutí zakroutila krkem. Dítko štěstěny. No má dneska holka utrum.

Osoby příběhu:
P = Pollyana Valverde - dříve modelka, není studentka
C = Cruz Jaramillo - manažer modelingové agentury
L = Lone - malá holčička
N = Neznámá kráska - kdo ji pozná, ať si nechá její totožnost pro sebe, pro dnešek je to někdo jiný a už nikdy se neobjeví.


Pollyana přemítá před zrcadlem, ozývá se klepání na dveře. Vchází Cruz. Ne vpotácí se Cruz.
P: Proboha Cruzi, co se vám stalo?
C: Já šem se ... Já sem še ... Vožral šem še.
P: To koukám, ale proboha proč?
C: Kvůvilá ... kvůlivá ... němel šem odvahu!
P: K čemu, člověče?
C: Přineš sem kytku, jé hele zvadla. Asi taky zvadnu.
P: Radši si sedněte, ať vás nemusím sbírat z podlahy.
C: Hačí. Jo a tady je eště ...
P: Co je v té krabičce?
C: Koukni.
P: Prstýnek z pouti?? Jé, ten je krásnej. To je pro mne?
C. Jo. šnubní, chceš? Chtěl jsem požáddat vo ruku.


P: Požádat o ruku? Mne?
C: Vežmeš si mě?
P: Leda až se vyspíš z opice.
C: Moh šem koupit bliriant, ale ne, Cruzi, povídám, ten jí může dát každej blbec. Chrrrrrr!


P: Kdo to sem zase leze? Je tu dneska provoz jak na dálnici.
N: Můžu dál?
P: Už tu jste, tak pojďte.
N: Aha tady je, ožralej jak doga.
P: Jako kdo, a vy jste?
N: To je jedno. Vy mu momentálně zahříváte postel?
P: Ne! Nemusíte se strachovat. Ani to nemám v úmyslu. Co vlastně chcete?
N: Skoro nic. Jen jsem panu důležitému přivedla tadyhle malou. Teď se zase může starat on. Všechny doklady, včetně testů DNA jsou na personálním.
P: Na personálním? Chcete mu udělat co největší ostudu? Vypadněte!
N: Už jdu. A o tuhle se zatím můžete postarat vy.


P: No teda! Pojď ke mně, neboj. Jak se jmenuješ?
L: Lone a je mi pět let.
P: Tak to už půjdeš brzo do školy. Sundáme kabátek, jo?
L: Já sama. Tohle je tatínek? Proč spí? Je nemocný?
P: Nemocný zrovna ne. Jenom unavený.
L: Já jsem taky moc unavená.


P: Tak si tady hezky hajni, já tě chvilku pochovám.
L: A nepůjdeš pryč?
P: To víš, že ne.
L: Co je v té krabičce? Můžu se podívat?
P: Prstýnek z pouti.
L: Dáš mi ho?
P: Tenhle ne. Tatínek ti vystřelí jiný, až se vzbudí.
L: A co s ním budeš dělat?
P: Ještě nevím. Možná ho budu nosit. A možná si ho nechám jen tak na památku.


KONEC (definitivní)


Tak si z toho každý vyberte co chcete. Vezmou se? Nevezmou? Hele to je prima téma pro anketu. Tak schválně. S vyplazeným jazykem

Ty už tu dlouho nebyly

26. dubna 2016 v 7:15 Ty "velké" (v omezené míře)
Řeč bude o Ellowynkách. Může se zdát, že je zanedbávám, ale kdepak. Pořád je i u nich co vylepšovat.
Tak třeba Eliška dostala včera zbrusu novou paručku.


Původně měla tuhle. A ještě původněji rovnou s ofinkou. Zrzavou. Ale tu jsem nejdřív nechtěla, pak chtěla a le nebyla k mání. Pak měla a nakonec prodala. Není to jednoduchý.
To lesklé na pravé tvářičce nejsou slzičky, i když by mohly být. Snažila jsem se přilepit Elišce na hlavičce suchý zip (panenky tam mají dvě kolečka, aby jim držely paručky). Nenapadlo mě nic lepšího, než se chopit sekundového lepidla, což by samo o sobě nebyl problém. Problém nastal v okamžiku, kdy mi lepidlo při propichování vycáklo a stékalo Elišce z hlavy na obličej. Většinu se mi podařilo zlikvidovat. ale jeden pramének jsem v tom fofru přehlédla. Nejdřív jsem chtěla nechat Elišku přemalovat, ale pak jsem to nechala být. Mám prostě uplakanou podzimní holčičku.


A teď moje jarní Nellynka. Ta mi dává zabrat, holka jedna. Zkoušela jsem, převlékala a pořád to nebylo ono.


Tu krásnou halenku mi ušila Jaruška (Scratka) - teď ji má jiná panenka. Sukýnku jsem spíchla sama, ale pořád nic moc. Vyzkoušela jsem spoustu kombinací a jaro ne a ne docílit.
Tak ještě jeden pokus.


Sukýnku jsem koupila na FCB a moc se omlouvám, ale už vůbec netuším od koho. :-( Svetřík mi upletla tuším Lav, od které mám většinu svetříků pro panenky, halenka a punčošky jsou originál od Ellowyne. Ale už jsem si našla prodejce z Číny, u kterého si koupím nové punčošky - jarní a pak ještě seženu botičky. Už jsem je mohla mít, ale cožpak já umím přihazovat na E-bay v aukcích? Neumím.
Taky jsem pro vás vyfotila všechny čtyři moje holčičky pohromadě.
Zleva Helenka, Eliška, Lizettka a Nellynka. Tedy Zima, Podzim, Léto a Jaro.
A teď se budu hezky vytahovat! Ze zimního oblečení jsem sice šila jen sametový kabátek a štuclík, podzimní komplet ale celý, včetně punčošek a bombarďáčků (které nejsou vidět), léto celé včetně botiček a o podzimním jsem psala výše, to se nemám čím vytahovat.


A jelikož u nás VŠECHNY panenky bydlí, i Ellowynky mají svůj pokojíček.


Možná, že se budou časem stěhovat k "velkým", ale to až se mi podaří zlikvidovat jeden skříňový nástavec příšerného bince. Co já všechno neskladuju. Hlavně hadýrky, "co kdyby se to někdy hodilo". Spíš to zbaští mol.

Anthony Julien

23. dubna 2016 v 8:17 Přírůstky a novinky
Jakmile jsem viděla jeho promo hned jsem věděla, že ho prostě musím mít. A nažhavila jsem internetové spoje.


Míša zapracovala a tohle jsem si donesla domů (obrázek je z E-baye, protože jsem krabici vybalila dřív, než jsem začala myslet). Anthony je filnový režisér a má tudíž odpovídající vybavení - hlásnou troubu a klapku.


V origo oblečení se mi nelíbil, působil moc mohutně a hlava vypadala neúměrně mrňavá. Tak jsem mu nechala jen svetr a hodinky. Gatě jsem ušila, botky mám od Míši.


Byla jsem vedle hlavně z jeho vlasů. Ale jen do okamžiku, kdy jsem ve snaze mu najít partnerku objevila svého již staršího Ice-T. Hernajs fagot! On je skoro stejný!


Oblil mě studený pot. A hned jsem kluky porovnávala. Naštěstí ta podoba není zase tak velká!


Jen ten účes. To nemůže FR vymyslet něco nového? Budu muset pořešit paruku. Nejlíp dredatou!


A teď trochu odbočím. Koupila jsem si malou černou panenku nejspíš So in Style. Takhle vypadala.

Oblečená a s trochu upravenými vlásky je krásná. Já tyhle panenky prostě můžu. Proč ji sem dávám uvidíte na další fotce. Dostala jméno Emel a je jí pět let.


Tohle je nová Anthonyho rodina:
Anthony Julien, 30 let, kameraman v naší reklamní agentuře. Jejda nemáme národnost. Nevadí, bude časem. Manželka Azar (29) a dvě dcery. Kenizé (9 let) a Emel (5).


Myslím, že jim to spolu sluší. Co říkáte?

Dubnové přírůstky a novinky

20. dubna 2016 v 11:46 Přírůstky a novinky
I v dubnu mám pro vás něco nového. Ačkoliv jsem myslela, že toho bude míň, nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Dostala jsem k svátku tu krásnou zrzečku Coleen a sháněla jsem pro ni parťáka. Tak jsem naběhla na MImibazar a KUK, vyjuknul na mne tenhle fešák:


Nedalo se mu odolat. Takže dorazil. Jenomže se nehodil ke Coleen. Já jsem v tomhle směru hodně vybíravá a hodně potrhlá. Tak jsem mu začala hledat rodinu, naštěstí mám zatím ještě kde hledat. :-)
Jmenuje se Swizz Vikander, je mu 27 let, ostatní údaje doladím za pochodu. Jako manželku jsem mu určila Doli (neprostestovala, on taky ne) a dostali tříletou dcerušku jménem Hanna.


Druhého frajera mám od Jitky Skytky. Byl na prodej už dlouho a určitě mu tam bylo smutno. Tak jsem se ho ujala.
Má dost příšerné oblečení. Vyhrabala jsem to z prastarých zásob z doby, kdy jsem začínala na tyhle panenky šít. A to už je hodně dávno.


A další problém s partnerkou. Jezulinky, už nechci nikdy žádného Kena. (Nechci????) Nakonec mám smíšený párl
Pán dostal jméno Casper Smart, věk 28, ostatní zatím není. Taky obddržel manželku jménem Desta a dvě dcerušky. Tříletou Uzuri a dvouletou Nevenu.


To kvádro shora je dost úděsný, naštěstí jsem objevila jedno docela ucházející tričko. Takhle vypadá Casper teď. Jen není tak rozmazaný.


Jelikož jsem Hankovi vyfoukla jeho krásku, musel dostat honem jinou. Ještě, že je z čeho vybírat. (To u nás vždycky.) Nyní je tedy s Mabel Ray, snad mu to chvílku vydrží. Nějak mi ty holky střídá, ale tentokrát je to moje vina.


Constanci jsem Vám už představila minulý měsíc. Teď se jí dostalo několik dítek. Dvě. Čtyřletý chlapeček Flin a dvoulená holčička Loisa.


Tahle holčička s fijalovými vlásky se mi tak líbila, že jsem ji nemohla nechat v obchodě. Dostala jméno Jecca, je jí pět let a zatím bude v sirotčinci. Jo a dostane bílý svetýrek přes ten ohavný umělohmotný topík.


Na konec jsem ještě honem přidala tuhle krásnou Barbie Family Heart Mum (nebo tak nějak). Dostala jsem ji od Nikkušky - moc a moc děkuju - dala jsem jí jméno Steffi, protože Stephanii už máme. Zařadím a v květnu dám vědět.


Tím končí mé dubnové radovánky. Uvidíme, co přinese květen, ale neradujte se příliš, moc toho nebude, pokud vůbec něco.

Plačící

Bude klání, fechtování!

18. dubna 2016 v 12:13 Všehochuť
Jaro se pomalu plíží a co nevidět začne hlavní šermířská sezóna. Jelikož mám jednoho už ne zrovna mladého šermíře v rodině rozhodla jsem se, že vám ukážu pár obrázků, abyste viděli "vo co gou". Fotky jsem si vypůjčila z bitvy u Točníku a Budyně.

Když chcete do bitvy, musíte si nejdřív pořídit řádný ohoz. Pro zajímavost ta prošívaná vesta (prošívanice aneb prošívka) má kovové výstuže a váží cca 20 kg. Připočítejte plechové ruce a nohy, helmu a meč. Uznáte, že to není pro slabé nátury.


Vybavený oddíl nastoupen k boji! To se ještě někteří jedinci smějou. Ono je to přejde!


Do útokuuuuu!


A už se to mydlí!


Hlava nehlava!


Občas je třeba dobít nějakou tu hradbu a ani to není legrace!


Největší problém je s mladými "takyšermíři", kteří si myslí, že když mají meč, spolkli všechnu šermířskou moudrost. Dnešní "kluci" kolem 35 a výše ještě chodili na pěkně náročné tréninky, vědí co a jak, ale proti některým trdlům nemají šanci.
Na fotce ovšem žádní mlaďoši nejsou, nýbrž pěkně drsná čeládka.


Bojiště začínají pokrývat dýšící "mrtvoly".


Občas i krev teče!
Fotografie navíc dokumentuje, jak přicházejí šermíři nikoliv o iluze, ale o vlasy. Ono se to na akcích potí, nemeje, na vlající háro se napaří helma, event. drátěná kukla a pak to dopadne tak jak to dopadnout musí.


Ze všeho shora uvedeného vidíte, že když nejde přímo o život jde o ... něco úplně jiného. S vyplazeným jazykem

Jarní Ferda-neferda

16. dubna 2016 v 17:05 Všehochuť
Letošní jaro jsme se ocitli na úplně jiném místě než jiné roky. Na podzim ve Ferdě jsme se nějak znelíbili, tak organizátoři hledali jiné přívětivější prostory. A našli! A lepší! Z Prahy 1 jsme přesídlili na Prahu 8 do restaurace Amfora. Šoupli nás rovnou do sklepa a bylo to tam SUPER. Klenuté stropy a spousta místa k sezení.
Tady máte fotky, bylo toho hodně. Jelikož vůbec nevím, co ke komu patří, budete to mít bez mých obvyklých rádoby vtipných komentářů:


































Některé panenky jsou dvakrát (prostě mi strkaly hlavičky před foťák), některé nejsou. Odcházela jsem brzy, takže jsem je možná ani sama neviděla. Já jsem nevystavovala, měla jsem ráno problém s pejskou a tak jsem byla myšlenkami úplně jinde.
Každopádně všechno bylo fajn, jediná kritická zmínka: kdo byl ve sklepě, tomu se nedalo telefonovat. Signál veškerý žádný.

Za sebe moc a moc děkuju našim "Panenkám" z Buďouc! A na podzim se určitě uvidíme!!!

Nová Coleen

13. dubna 2016 v 17:25 Přírůstky a novinky
Jak už jsem ondyno uvedla, dostala jsem k svátku překrásnou panenku Style. Je to kouzelná zrzečka s tvářičkou tuším Steffie - znalci nebijte mě, jestli se pletu. Je krásně ohebná, má dlouhé nalepené řasy, pihy pod očima, naivně našpulenou pusinku a nevinné modré oči.


Jediné, co bych mohla vytkout je pramen vlasů (tak 1/3 ze všech vlásků co má), který je slepený tak, že by se s ním dalo zvonit poledne. Tak budeme muset smývat lepidélko. Je to celý ten pramen hozený dopředu přes pravé rameno.


Kromě slunečních brýlí, náušnic a kabelky má ještě další pěkné doplňky. Náramek, hodinky a pásek, který se může použít i jako čelenka.


I botky jsou super, takové ještě nemáme. (A že jich máme.) Líbí se mi ta kombinace červené a béžové.


Jelikož všechny naše panenky musejí mít nějakou tu identitu, začala jsem vymýšlet, co s ní. A napadlo mě, že když jsem darovala svoji Coleen, mohla by ji tahle nahradit. Je to taky zrzečka, se stejnou tvářičkou (myslím). Mám tudíž po starostech (i když příjemných).

Coleen Nolan, 18 let, temperamentní Irka, povoláním artistka. A je to.

Čímž se vyřešil i problém s parťákem (mimochodem nemohla jsem pro ni sehnat žádného, který by se k ní hodil). Ta původní Coleen randila s Murphym. Když byl Murphy dobrý pro tamtu, bude dobrý i pro tuhle. Basta!


Tímto pokládám svůj svátkový slib za splněný!

Playmobil nadivoko

10. dubna 2016 v 12:34 Všehochuť
Dneska bude divočina. Doslova a do písmene.
To jsem objevila na Mimibazaru "Stromový dům". Paráda. Hrozně jsme si to užili celá rodina. To budování.


Všimněte si těch všelikých drobných doplňků! Playmobil je fakt vymakaný. Jen losice není playmobilová, je tuším od Schleichu.


A znáte to, jakmile byl jeden, musel být i druhý. Dům. I když přiznávám, že ten jsem koupila víceméně omylem. Je skoro stejný, naštěstí ne úplně. Ale byl bez návodu, takže jsme si při stavění užili ještě víc legrace.



V poslední, spodní polici, je taková směs všeho, co patří k lesu a jinam se nevešlo:
Bobři, kačenky a jiné.


Bizon není playmobilový, ale všimněte si krtka!


Domeček byl původní nějaká zahradní kolnička. Nám se hodil coby srub do divočiny. Vlevo na vozíku pytlák se ženou.


Medvědí rodinka. Škoda, že není vidět na vozíku upytlačený divočák.


Ještě jsme neskončili. Čeká vás ještě jeden díl, jelikož máme ještě jednu menší vitrinku. Mrkající

Zase něco od Růženky - tentokrát sport

7. dubna 2016 v 17:28 Všehochuť
Jak si jistě všimnete, jedná se o sport jezdecký. A o Růžiny parádní fotomontáže. Tak si to užijte, tentokrát bez mých vtipných komentářů. Mrkající















Všechny oblečky jsou samozřejmě dílem fotografky.
Tak zas příště.