Listopad 2015

U lavice - pohádka na listopad

29. listopadu 2015 v 7:44 BJD
Spolek amatérských BJD umělců uvádí pohádku

POLEDNICE
Námět: Karel Jaromír Erben
Scénář: Gyp
Režie: Kim
Osoby a půvdní obsazení:
Matka: Sujan
Otec: Oswald
Dítě: Adai
Polednice: Narah

Tyto fotografie pocházejí ze zkoušky.

Kim: Tak si sjedeme poslední obraz! Sujan v mdlobách, Adáš se nehejbá, dělá mrtvolku. Oswald křísí nejdřív Sujan.


Gyp: Hele Bidlo, co to vyvádíš?
Narah: Hihihi, oživuje Sujan dýcháním z úst do úst!
Gyp: Si si to splet s šípkovou Růžou ty noho! Rejžo!
Kim: Já se na to vykašlu, Oswalde, nedělej mi tady z klasiky porno!
Sujan: Jste úpně praštěný, všichni! Já v tomhle hrát nemusím. Prej porno!
Kim: A jsme nahraný! Oswald samozřejmě taky nebude hrát, co?
Oswald: No, asi ne.
Adai: Já jsem s Oswaldem, chlapi musí držet spolu!
Gyp: Kde tu vidíš jaký chlapy prcku!


Kim: A máme po parádě! Pozejtří jsme nahlásili premiéru, to se nedá.
Gyp: Museli bysme přeobsadit role. Ty bys byl táta, já ...
Narah: Gyp, přece nechceš hrát mámu!
Gyp: Je to jenom hra, ne?
Narah: A co kdybys vzala tu polednici, já bych hrála klidně mámu.
Kim: Ale křísit tě budu leda studenou vodou!
Narah: Tak to radši zůstanu Polednice.
Gyp: Do zejtřka se to našprtat ... Hele a co kdybysme si udělali text podle svýho.
Kim: A zkrácenej! Já krátce uvedu diváky do děje a pak budu táta.
Narah: Dítě bude Nick. A basta.
Kim: Jdeme na to!


Kim: U kredence dítě stálo sprndla hrndla drnčelo!
Nick: Bác, bác, jéééé!
Gyp: Kéž by si ty spratku bídná aspoň chvíli mlčelo! Fotr přitáhne z fajruntu a co mu tak asi dám k žrádlu, když mi zničíš kastrol! Nech toho nebo ...
Nick: Bác bác!
Gyp: Já tě asi harante přetrhnu! Že na tebe zavolám Polednici!
Nick: Polenici! Joooo!


Narah: Hergot, kde mám tu berličku.
Kim: Kašli na berličku, tu budeš mít zejtra na generálce! Jeď dál!
Narah: Kuš fakane! Hodím tě do pytle a odnesu.
Gyp: Sláva, je tu Polednice, tumáš bábo, vem si ho.
Nick: Poleniceeee!!!!
Narah: Nech si ho uřvance! Co bych s ním asi tak dělala!


Gyp: Vod toho seš Polednice, aby sis ho sakra vodnesla, tak makej!
Narah: Ani omylem, kdo by s ním vydržel!
Gyp: Mám nápad zakroutíme mu krkem rukou společnou a nerozdílnou.
Narah: Jo! Dem na to!


Kim: Co tu děláte ženský bláznivý!
Narah: Jsem Polednice a vraždím ti potomka. Matka nevydržela s nervama a simuluje mdlobu, vem kýbl s vodou a konej!
Kim: Víš ty co? Můžeš si jí vzkřísit sama, já du do hospody na frťana, voběd a pívo. Čus!
Gyp a Narah: A je od mužskejch pokoj!


PLÁCNOU SI

Pokud by se někomu zdálo, že jsme nějaký nápad vykradli např. ze Semaforu, tak nevykradli. Do Semaforu nechodím a Polednici jsem neviděla. Pokud tam zaznělo "zprndla hrndla", tak to není původní hláška pana Suchého, to mne naučila moje maminka a ta byla o něco starší než pan Suchý. Takže se u nás toto úsloví dědilo po přeslici. Pozn. aut.

Fotopříběh 7

26. listopadu 2015 v 8:55 Tématické focení
Po trochu delším čase se opět setkáváte s Pollyanou. Doufám, že se vám po ní stýskalo. Smějící se
Dnes Aria slavila - nejspíš narozeniny - a pozvala pár známých na malou oslavu. A kdo nám tu bude účinkovat?
Aria - modelka
Pollyana - dříve Ariina kolegyně, nyní studující
Cruz - manager modelingové agentury
Malcolm - příležitostný fotograf
Techrat - pracovník modelingové agentury - vyhledávač talentů
Jem - Techratův bratr a spolupracovník
Oliwer - učitel
Jednotlivé aktéry označuji prvním písmenem jejich jména. Co si který z nich myslí je v závorce.
Ostatní osoby jsem nevyjmenovala, nezasahují do děje.


A: Vítej.
P: To je od tebe milé, že jsi mě pozvala. Tady je můj dárek, ale musíš ho vybalit až budeš sama. :-)
A: Díky, vyber si lmísto.


C: Polly, pojďte si sednout ke mně!
M: Grrrr!
P: Posadím se k oslavenkyni. (A bude klid.)
A: Zrovna jsem začala vyprávět svůj hororový sen ...
P: Tak sem s ním, hrozně ráda se bojím.


A: Začalo to tak, že jsem jela po louce na bílém koni. Měla jsem na sobě rudý plášť.
P: (No to bych chtěla vidět! Aria na koni!)


A: Najednou se kůň zastavil a přede mnou leží hlava!
C: Jaká hlava?
A: No prostě hlava nějakého mužského. Bez těla!


Tony: A co ty na to?
A: Seskočila jsem ze sedla ...
P: (přeložme si to - spadla jsem z koně ...)
Elvira: A?
A: A nic. všechno zmizelo.


P: No teda! Tak já vám taky povím jeden horor, který se mi tal tak před půl hodinou. :-)
Mischka: Vyprávěj, přeháněj!
P: Přehánět fakt nemusím.


P: Vyletěla jsem ze třídy a zpoza rohu proti mně vystartoval nějaký chlap!
Danii: Byl aspoň pěknej?
P: Vím já? Sekla jsem sebou a rozsypala sešity. Můj komentář byste určitě nechtěli slyšet. A ten chlap, sebral jeden z mých sešitů a povídá. "Slečno, vaše angličtina je na zoufalé úrovni - nadávala jsem anglicky, protože jsme měli poslední hodinu právě anglinu - a jak se tak dívám, p biologii také nemáte nejlepší výsledky, Hm, buňky, kuňky, to jsem ještě neviděl." No, tak to vidíte teď, já na to. Pořád lepší neumět anglicky než chovat se jako hulvát. Cuknul sebou, pak mi pomohl posbírat majeteček a na odchodu povídá: "Doufám, že naše příští setkání proběhne v lepším duchu!" Pokud mě chcete pozvat na kávu, tak děkuju, nechci, povídám. On pokrčil rameny a odešel.
C: A co ten horor???
P: Hned to přijde. Z kanceláře vylezla sekretářka a povídá: "Tys tomu dala." Jako co? Ten člověk nemá slušné vychování a nic mi do něj není! "Ale je," povídá Grace. Je to od zítřka tvůj třídní!"
M: Trefa!
Všichni se hihňají.


Vcházejí další hosté.
T: Ahoj vespolek. Omlouvám se, jdu pozdě, ale jel jsem na letiště pro bráchu. To je on! Jem.


A: Vřísk!!! Ta, ta, ta!!!!
Tony: Hele, Aria předvádí jakou kadenci má lehký kulomet!
A: Ta ... ta ... hlava!
M: Jaká hlava?
A: Z hororu!
J: Jako já? Hlava z hororu?
P: Máte smůlu, Arie se jak to vypadá zdálo o vaši hlavě a byl to horor! :-)


J: Promiňte slečno, jestli jsem vás ve snu vyděsil.
A: Já se omlouvám, chovala jsem se jako blázen.
J: Ale ne, vylekala jste se, to mě mrzí.
P: Hele vy dvě hrdličky, hačněte si tady a povídejte si o svých dojmech. Já se posadím tady mezi chlapce, oni budou na sebe zahlížet a bude legrace.


TeĎ konečně se dočkáte nějakoho toho happpyendu. Chcete vědět jak to dopadlo? Stejně se to dozvíte:
Tak Jem pozval Ariu nejdřív do kina, pak na zmrlinu, pak na procházku, pak ...


... a pak ... Doufejme, že jim to vydrží! Mrkající


Dámská volenka

24. listopadu 2015 v 7:38 Moje sbírka (spíš hromada)
A máme tady naše volné dívky. Tak se na ně koukněte, třeba vás napadne, která by se ke kterému hodila. Ono se to podle fotek špatně rozhoduje, takže možná bude všechno jinak, ale třeba mi vnuknete nějaký prima nápad. Mrkající
Začnu Barbuškama, těch mám stejně celkově nejvíc a tak mají přednost:


Zleva: Frances (koukám, že ji na fotce krásně čouhají spoďárky), Yaritza, Graziella, Tama


Následují dámy Dynamitky:
Zleva: Margita, Draya, Carmo


Zleva: Agneta, Aria (s tou už ale mám svoje úmysly)


Mé milované Popynky:
Poppy a Polly


A ještě tyhle dvě zatím nepojmenované. Možná, že budou zleva Rowe a Sweet, jestli nenarazím na ještě něco lepíšho.

Pánové, zadejte se

21. listopadu 2015 v 9:08 Moje sbírka (spíš hromada)
Konečně se mi sešli všichni vytoužení krasavci, jelikož už zatím žádné důležité přírůstky nečekám, nastal čas na párování. Tady máte pár obrázků mých single chlápků. Holčiny nafotím zase příště.


Zleva: Malcolm, Cruz, Oliwer


Zleva: Kieron, Mischka, Perry


Zleva: Gale, Albert, Werner


Zleva: Techrat, Tenzin a Jem.

Poslední trojice je z mé strany tak trochu švindl. Techrat i Tenzin už mají partnerky.


Danii a Techrat


Kimiko a Tenzin.

A pro Jema jsem už taky vybrala, jenomže to nemůžu zatím prozradit! Mlčící

Příště děvčata single.

Listopadové přírůstky a novinky

18. listopadu 2015 v 10:46 Přírůstky a novinky

Je terpve něco málo přes polovinu listopadu, ale nové panenky už tento měsíc nebudou, tak vám předhodím, co jsem od posledně nasyslila.

Začnu Zaurem a jeho dceruškou Nathari. Představila jsem je v říjnu, od té doby mají i maminku Rowenu a ještě jednu holčičku jménem Dina. Chybí nějaké to povolání pro Zaura a vida národnost mi chybí taky. Musím doplnit příslušné buňky ve své Excelové tabulce.


Zůstanu u těch chlapů, i když se to může jevit jako negentlemanské. No, ale jsem já nějaký gentleman? Nejsem.

Action Manna jsem vyšťourala v bazaru na Haldě. Byl špinavý, nahatý a hlavu měl hodně jetou. Chtěli za něj stovku, ktak povídám, jestli si dělají srandu. Nakonec jsem vysockovala ještě komplet oblečení i s botama.
Doma šel rovnou do umyvadla (oblečení taky) a i když hlava je hodně jetá, je z něj fešák. Taky jsem mu trochu přimázla smazané obočí a podmázla oči a přibarvila pusu. Možná, že ho časem nasametuju, momentálně samet došel.

Sergio Ratello, 27 let je Ital, pracuje ve skupině technického personálu a nestěžuje si. Prej jsou dobrá parta.


Sergio dostal šupem rodinu, aby nedělal neplechu. Manželka Holly, dcera Carlotta.


A teď bacha, nastoupí Pavlovův reflex (slintání), protože tenhle kousek je fakt žrádlo! Sám Gale Hunger Game!

U nás Gale Döring, 25 let, Švýcar jako poleno. Zdědil místo střeleckého instruktora (po Sanderovi, který u nás už nebydlí). Zatím single, ale dlouho mu to nevydrží.


Kde jsem přišla k dalšímu přírůstku fakt nevím. Asi od Johanny. Je to krásná Tereza.
Dostala jméno Antonella Balducci, je jí 29 a je ze Švýcarska. Pracuje coby hospodářka na lyceu.


Nejspíš to byla nějaká baletka, princezna nebo mořská panna, na hlavě má zbytek čelenky. Radši jsem jí ho tam nechala, zbyly by po něm plešky.


Jelikož mám přeplněný sirotčinec, dostala Antonella dcerušku Zizou. Myslím, že jim to spolu sluší.


Když mi Antonella dorazila zjistila jsem, že má skoro stejnou tvářičku jako moje Teresa baletka. I barva vlasů je stejná. Tak jsou z nich ségry.
Constanza a Antonella.


Malou panenku jsem vydrndala na Tomovi. Je menší než Skipper, ale větší než Stacie. Něco mezi. Má "opravdové" řasy, vlásky nic moc, je bez značky - na zádíčkách má jen Made in Hongkong.
Jelikož teď mám spoustu "zakázek" (motám všelijaké nesmysy pro kamarádky více méně pod stromeček - pokud to stihnu včas domotat a poslat), neměla jsem čas jí udělat nové oblečení, ale naštěstí jsem našla v krabici se šatičkami pro Peggy šortky topík a sukýnku.

Dostala jméno Iboja Olász, je jí 10 let, původem Maďarka, je u nás na internátu. (A když budu mít kliku, tak k ní budu mít ještě zrzku! Tak mi držte pazourky.)


Poslední panenka z dnešní nadílky je koupena na Facebooku. Původně jsem ji koupila na převlasení (my už máme jednu origo u dcery). Ale teď je mi to nějak líto, vlásky má nádherné, tak ještě uvidím. Nicméně jsem si vybrala takový super krepatý kanekalon do ruda, no jedna báseň.

Nur Kanelo je 25, a je z Konga. Povolání ještě nemá, něco pro ni vykoumám.


To je vše. Venku je ohavně, fotit nelze, nezbude mi než fotit doma, to znamená s bleskem. A mně se ty lesklé panenky zatraceně nelíbí! Křičící

Kdyby ty muziky nebyly ...

15. listopadu 2015 v 7:56 Moje sbírka (spíš hromada)
Znáte tuhle? Kdyby ty muziky nebyly, tak bych měl v Praze hned tři vily ...
Já sice nedávám tolary do muziky ani netoužím po třech vilách, ale přece se u mne penízky moc neohřejou. Asi to bude tím, že korunky jsou kulaté, snadno se rozkutálejí a ty papírové bankocetle jsou zase lehounké a stačí slabý závan čehokoliv, aby uletěly bůhvíkam.
Mezi námi jaképak bůhvíkam. Hromadím a hromadím. I když si pořád říkám "už dost", zase vidím nějakou panenku, kterou nutně potřebuju.

Tak třeba panenka Busch. Vlastně by měla být v přírůstcích, ale jelikož o těchto panenkách chci napsat něco víc, dávám ji sem. Původně jsem ji vůbec neměla v plánu, nicméně měla jsem dvě malé a velkou žádnou. Tahle se objevila na Facebooku a ... No musela jsem ji mít. Znáte mě.


(Nenávidím focení z bleskem. Jenomže někdy mi to bleská, i když nechci.)
Panenku výrobce pojmenoval Karina. Veliostí je stejná jako Barbie. Má ohebná kolínka a kloub v zápěstí.


Ruce jsou z jiného materiálu než je běžné, jdou ohýbat, jak si zamanete. Líčení mi připomíná starší Barbie rockerku. Vlásky jsou hodně lesklé a méně tvárné, než mají Barbie. Je otočná v pase - má ho šikmý.

Ke Karině patří její parťák Mark. Jeho obrázek jsem šlohla na E-bay. Jsou tam dvě varianty, ale dávám sem jen jednu.


Pak je tu holčička Topsi - blondýnka nebo brunetka. Blondýnky mám dvě, hnědookou a modrookou, po brunetce zatím marně toužím. Na E-bay zatím žádná není, tak bez obrázku.


A kluk jménem Stöpsel (no nevím, jestli je to jméno nebo něco jiného) - taky ukradený obrázek z E-baye (a taky jsou minimálně dva typy).


K panenkám se dá sehnat spousta doplňků, ať už oblečení, dokonce mají i koně.

Jelikož u nás už Karinu máme, hledala jsem nějaké podobné a našla estonské jméno Kadri. Tady ji máte v civilu. Abych nezapomněla, ty červené šaty jsou originál!


Kadri Poom je 30 let, pochází z Estonska a je cukrářkou v naší kavárně. Hned jsem jí přidala jednu malou. Obě jsem nemohla, jsou stejně velké, tedy sejně staré a na dvojčata fakt nevypadají.


A moje další rozhazovačné nápady?


I tyhle dvě krásné Barbie jsem koupila na Facebooku. Potřeboval jsem dvě těla pro ty hlavičky od trojhlavé Poppy. Jenomže se nehodí barvou.
Kdybyste je třeba někdo chtěl adoptovat, písněte mi na mail, nebo na FB a domluvíme se.

A poslední "výboj" - ten Facebook bude moje zkáza!


Dvě nádherné panenky Liv jsem koupila taky kvůli tělíčkům. Jsou totiž báječně ohebná. Až k nim dám jiné hlavičky, tak tyhle nádherné (ale pro mne moc velké hlavy) budou k mání i s větším ač nekloubovým nebo méně kloubovým tělem.

Když už jsem v tom nabízení - nemáte někdo zájem o jednu z těchto krásek? Už je mám doma déle, a nějak jsme se spolu nesžily. Ta s plážovými nožkama dostane soustu oblečení (včetně kožichu), ta druhá je v originál oblečku.


A ještě moje dvě Poppynky - taky na tělech Liv. Zatím ještě nemají jména a musím hlavně tu fialovou doladit - hlavička nechce dobře držet.




Pro dnešek vše, jakmile zase něco nafotím, napíšu další. Mrkající

Vyšehradské ohlédnutí

12. listopadu 2015 v 9:43 BJD
Tyhle fotky jsem už hodila na Facebook, ale pro svoje věrné čtenářky a nakukovatelky něco z toho dám i sem - moji Narah navíc.
Mělo to být dodatečné haloweenské focení. Kdybych si líp všimla data, mohli (měkké i je na místě, byl s námi i jeden muž) jsme to koncipovat jako výroočí VŘSR. Pro ty později narozené a této zkratky neznalé - Velké říjnové socialistické revoluce.


Jak vidíte sešlost panenek byla hodně různorodá.


Jedna dívka v modrém ...


... haloweenská kráska v zeleném ...


... červená Karkulka s miminkem ...


... další miminko s ocáskem - pardon ten ocásek patří ke kočičce ---


... parádní houbičky. Pamatujete se na pohádku "Kdo probudí Pindruše" ?



Dobře utajený krasavec (tomu druhému z toho jsou evidentně oči vsloup) ...


... samozřejmě jsem si vyškemrala jeho odmaskování. A dobře jsem udělala, je to fešák, bohužel se mi poněkud rozmazal. Kámo promiň.


A tady je Narah v celé své kráse. Kromě trička, bot a dýně moje vlastnoruční práce. Rukavice nejsou vidět. Tričko a spoďárky (ty taky nejsou vidět, ale na zvláštní přání vyfotím) mi ušila kamarádka Lavobr.
Fotila jsem u Ďáblova sloupu.


Tohle je on. Tedy ten sloup. Podle pověsti ho měl dodat ďábel do kuropění, aby tak získal něčí dušičku. Jenomže kur zapěl o něco dřív, ďábel sloupem vzteky praštil o zem a teď jsou z něj tři kusy. Údajně dodnes smrdí sírou. Raději jsem neočuchávala, dnes nejspíš smrdí od očurání pejskama.


Tady sedí Narah v okénku jakéhosi rádobygotického krytu na studně.


Na poslední fotce je historická malůvka. Byla tu když mi bylo pět let a to už dávno nebyla nová. Dodnes ji nikdo nesmazal, kolemjdoucí ji pořád obnovují. A to je dobře. Je to můj starý známý. (Jen jsem ho cestou na Vyšehrad minula, spletla jsem si zeď. Našla jsem až na cestě zpáteční.) Kocoura (nebo myšouna) najdete hned v první bráně.

Tak se mějte.

Konec sezóny

8. listopadu 2015 v 13:44 Všehochuť
Tou sezónou je myšlena sezóna motorkářská. Dneska bylo nádherně a sluníčko vytáhlo naše morotkáře na čerstvý smog.


Hned první fotka mi dala zabrat. Vpravo - kam naštěstí nevidíte - je totiž koš na psí hovínka. A ten teda fakt pěkně smrděl. Na druhou stranu to bylo jediné místo, kde se žádné hovínko neválelo, trpěla jsem statečně.


Jak už jsem psala v minulém článku, hned za silnicí projdete ještě kousek bahnem, pak přes lávku a jste v zahrádkářské kolonii.


Za lávkou bez nehody!


Tohle je jedna z nějhezčích zahrádek. Patří jedné hodně stařičké paní, nevím, kde na to bere tolik energie. Jen počkejte v létě, jak to bude parádní - tedy pokud to ještě vůbec bude.


Pozemky pod kolonii totiž koupil movitý developer a teď je otázka, jak dlouho příslušné zastupitelstvo bude odolávat než změní územní plány. Pak tady budou baráky. Potěš pánbu, při minulých dvou povodních tu byla voda do dvou metrů - na výšku. Ale co by lidi neudělali kvůli penezům. Nájemci teď dostávají smlouvy jen na rok.


Kolonií protéká Rio Botičo (oficiálně potok jménem Botič). Původně pstruhový potok se změnil v průběhu několika desetiletí ve smrdutou stoku, posledních cca 15 let už zase začíná vypadat k světu. Každý podzim ho sjíždějí vodáci - nahoře proti proudu je Hostivařská přehrada, která se v tu dobu upouští, takže se potok dá sjet až ke svému ústí ve Vltavě. Nejlepší je prý poslední úsek, kdy teče tunelem. Neosvětleným.
Všimněte si dutého stromu. Když ještě byla v Praze zima, hrávali jsme s dětmi zimní hry a v té dutině byly uložené důležité zprávy. Musely si pro ně samozřejmě dobruslit. Jó, kdy ty zlaté časy jsou.


Jednotliví nájemci si teď "chrání soukromí" takovouhle zelenou hrůzou. Na fotce je ještě docela slušná, počkejte za chvíli. Stejně to vypadá hnusně. Tak aspoň opalující se motorkář pro zlepšení chuti.


No, vidíte ten humus? A stejně jim skrz to každej čumí!


Soukromí si lze chránit i takhle - tedy pomocí popínavých keřů. To už je lepší.


Některíé zahrádky zůstaly od poslední povodně neobsazené. Vypadají a taky jsou opuštěné a smutné, zvlášť na podzim.


Simon a Grady se svým strojem, jehož koupi mi umožnila Alice.


Tohle jsem prostě musela vyfotit. Báječná přírodnina, využiju při jiném focení. Třeba pro horor. Mrkající


Kirk si na focení vyhrnul rukáv, aby byla vidět kérka. A já jsem si poprvé po letech (a že už ho mám hodně dlouho) všimla, že je jediný z Harleyáků, který má kloubové i zápěstí. Ti ostatní dva jsou ošizení. Že se Mattel nestydí!
Motorku nám poskytl Renda.


Ještě Norman na naší nejnovější motorce od Margit.


A jede se domů. Tak mě napadá, že potřebuju NUTNĚ ještě jednu motorku. Vlastně dvě. Ještě tu dnes chybí Kirkův starší bráška Hugh. Toho jsem nemohla vzít, protože bych při otevírání příslušného šatníku vzbudila štěně a nevyfotila bych lautr nic.


A nakonec něco roztomilého. Tohle je náš sídlištní kocourek jménem Tigris. Přivezla si o před lety jedna rumunská rodina, která si ani po letech nenechá vymluvit, že kočka se nemá ráno pustit z domu a do večera nechat venku.


Dokud jsem neznala jeho jméno, říkala jsem mu Čičíne. Dodnes na to slyší a maže ke mně pro pomazlení.

Užívejte se sluníčka, on ten ošklivý podzim s plískanicemi přijde. V Praze už jsou deset dnů havrani!

U nás na sídlišti

2. listopadu 2015 v 7:50 BJD
Já vím, že byste zase pro změnu jednou rádi viděli jiné moje panenky než BJD. Ale tuhle jsem vám ještě nepředstavila (na Facebooku už jo) a navíc jsem jen narychlo vyběhla před barák.


DollLeaves Flora je panenka, která se mi líbila na první pohled ještě v nabídce na FCB.
No a když mi ji Hanička ukázala ve Ferdě "naživo" můj osud byl zpečetěn. Nejspíš je u nás jenom na dočasném pobytu, ale jak správně předeslal Renda, co uchopím, to nerada pustím. A jen se podívejte, jak je krásná!


Je to taková křehounká bledulka - na rozdíl od Gyp nebo i Narah.
Původně se jmenovala Vivian (nebo Vivien?). Jenomže jak jste před nedávnem viděli, jednu toho jména už doma máme (http://babakat.blog.cz/1510/jazz-baby-vivian). Původně jsem si říkala, nač měnit jméno, když ji tu mám jen v "dočasce", ale vypadá to, že u nás možná i zůstane, tak dostala jméno Vica. Taky dobrý ne?
Na podzimní sluníčko jsem jí dala paruku v podzimní barvě, i boty jsem jakž takž sladila. Vica je nechtěla, protože si v nich připadá jako "kocour v botách", ale bohužel menší se na tyhle panenky nejspíš nedělají.


I ta zrzavá jí sluší.


Teď se konečně dostáváme k tomu sídlišti. To naše je malé - jenom čtyři paneláky - celkem 11 vchodů. Teď jsou všechny zateplené, tak vypadají docela hezky. Jen se nesmíte koukat moc zblízka. Pak by byla bohužel vidět plíseň, které se na polystyrénovém obložení zalíbilo.


Ale i na sídlišti se dá občas fotit. I když ... Většina objektů je počůraná od psů, takže focení je vhodné jen pro silné nátury.


Z těchhle stromů by byli na větvi Rychlé Šípy i s panem Foglarem - jinany dvojlaločné. A prosím, nechci nijak zesměšňovat pana Foglara ani jeho knížky. I dneska po létech si je ráda přečtu!


Stojíme vedle hodně strmé pěšinky. V létě dobrý, v zimě když namrzá (letos nás to postihlo jen 2x) ani to zábradlí nepomůže a je lepší sjíždět pěšinu česky řečeno po zadnici. Bohužel dolů se musí, je tam stanice autobusu.


Kdž přejdete silnici ocitnete se rovnou u Botiče. Je to pověstný pražský potok, o tom vám povím jindy a obšírněji. Za potokem je zahrádkářská kolonie. Taky tam něco nafotím.



Vica ukazuje na můj záhon. Anektovala jsem ho asi před osmi lety. Před tím tam léta letoucí rostl kozinec. Teď jen nevím, jestli to byl kozí pysk, nebo kozí noha. Tedy bršlice nebo tetlucha. Každopádně jsem plevel zlikvidovala a záhon osázela. Když se s tím okolí konečně smířilo - a to trvalo hezky dlouho, sousedy hrozně zajímalo proč to dělám a kdo mě plati - došlo k obkládání paneláku a mohla jsem začít znovu. Jo ty vajgly nejsou moje.


Poslední letní kytička. Tahle už nevoní.


A poslední dnešní fotečka. Taky nevoní, ale třeba potěší.