Květen 2015

Fotopříběh 6.

31. května 2015 v 7:51 Tématické focení
V minulém díle Pollyana pověsila na hřebík modeling a rozhodla se ke studiu. Do konce školního roku bude chodit na lyceum a zdokonalovat se zejména v angličtině. Našla si nové kamarádky a ve volném čase bude pomocnou vychovatelkou. Její vztahy s Cruzem jsou na bodu mrazu.

Osoby:
Pollyana Valverde - Pl:
Poppy Ackroyd - Pp:
Amarena Raiola - A:
Tami Knapp - T (Tuhle dívčinu ještě neznáte, ale určitě časem poznáte)
Cruz Jaramillo - manažer modelingu - C:

Polly, Poppy a Amarena sedí nad šálky kávy a povídají si:


Pop: Tak dámy, a teď zdrbeme živý mrtvý! Co říkáte prvnímu dni ve vzdělávacím procesu?
Pol: U mne dobrý!
T: No tříďas je fakt pěknej!
Pop: Ale ženatej a má 4 děti!
T: No a co, se mnou je určitě nemá. Proč by se mi nemohl líbit ženatej chlápek se čtyřma dětma?
Pol: To je fakt, klidně se ti může líbit.


A: Holky, já si pořád nedokážu v hlavě srovnat, že jsem dostala to stýpko! I pro ségru! Budeme to splácet, doděláme školu a najdeme práci. A ještě nám práci nabídnou! No umíte si to představit?
Pop: Jo. Vlastně ne. Ale holky, potkala jsem včera úžasnýho fešáka. Fakt pan Úžasňák! Takovej temnej a je prý z Korsiky.
Pol: Počkej kdo vyleze ze solárka, nemusí být ještě "temnej."
Pop: Skeptičko!
Pol: A jestli myslíš toho, co jsme včera potkaly, tak je pro ná trochu starej!
A: No, není určitě o moc starší než tvůj Cruz!
Pol: No právě. Pro toho jsme malý holky. Jo, taky Cruz někde říkal, že co je pro v domě není pro něj.
Pop. To je pako. Kdo ti to vyzvonil?
Pol: Moje "kamarádky" z modelingu.
A: To jsou kačeny, nevěřila bych jim ani slovo.
T: Co tu ten tvůj Korsičan bude dělat? Kieron Morel, to zní skoro romanticky!
A: Co by tu dělal, bude makat jako ostatní.
Pop: Ale jak se tu octnul?
Pol: Třeba náhodou, jako my.
T: Morel, pod tím jménem si představím nějakého námořníka ...
Pol: Počkej, pokud jsi četla Hraběte Monte Crista, tak Morel byl obchodník!
T: Fuj, proč mi bereš poslední kluze!
A: Tomu se říká otevřít někomu oči, pusinko!
Pop: Čili z romantizmu k realizmu, kočičky. Ale stejně je pěknej!
T: Jestli jste to dopily, můžeme se jít cournout.
A: Já dneska s váma nemůžu, jdu dělat. Jsem ráda, že mi zůstala práce.
Pop: Tak vzhůru do díla a my na vzduch.


C: Ahoj Pollyano, nechcete se svézt?
Pol: Nazdárek Cruzi, to myslíte jako já nebo my? Ono je nás tu o dvě víc, jestli jste si nestačil všimnout. A do té vaší káry se nevejdeme, i kdyby si vám jedna sedla na klín.
C: No, kdybyste to byla vy ...
Pol: Rozptyloval byste se při řízení a to si nemůžu vzít na svědomí.
C: Škoda.
Pop: Leda, že byste někde splašil karavan, tam se vejdeme i s několika dalšími.
C: Fajn, počkáte chvilku? Odjíždí
Pop: To fáro stejně není jeho. Přijel v něm ten Korsičan. Asi už se kluci zkamarádili.
Pol: Fakt? No teda!
A: To jsem zvědavá, co teď Cruz provede.
Pop: Třeba čmajzne někde ten karavan. Všechny se smějí.


C: Tak jsem tady, přání krásných slečen se musí do puntíku plnit.
Pol: Páni!
T: Já padnu!
Pop: To nemá chybu!
C: Nasedat dámy, kam to bude?


Pol: Cruzi, vy jste neskutečnej!

KONEC 6 DÍLU

A jestli si myslíte, že je ruka v rukávě, tak jste zatím safra na omylu. Ještě nekončíme. (Bohužel nebo bohudík?)Mrkající

Květnové přírůstky a novinky

28. května 2015 v 9:53 Přírůstky a novinky
Jak už jsem se zmiňovala, vystřílela jsem to nejlepší předem. Ale přece se mi to v tom květnu ještě trochu nahromadilo a tady to máte:


Tuhe krásnou černou baletku jsem dostala od Věrušky. Přiznávám, že jsem ji dala Tmovi, protože jednak už měl ze stejného setu blondýnku, jednak jí nešla sundat korunka. Teda šla, ale zbyla by po ní díra (tu bych pravda mohla ucpat pramenem vlasů) a bylo mi líto panenku ničit, když mohla udělat radost.


Na cestu dostala baletní šatičky.
Vyhandlovala jsem ji (já tak ráda handluju!) za jinou černou krásku (ten šeřík jsem neulomila, ale našla na cestě):


Kamaria Vaziri pochází z Eritrey a je jí 24 let. Zatím nemá povolání, ale v dohledné době to napravím. Jelikož je kloubová, bude buď tanečnice, nebo akrobatka, nebo něco jiného pohybově nadaného.

Následující kluk je taky od Toma. Kenů není nikdy dost, zejména na mojí hromadě, kde je ještě spousta svobodných matek.


Grant Clarey je Amík, to je jasné na první pohled. Je mu třicet, zatím nenívm, co bude, nějak nestíhám vymýšlet vhodná povolání.
Jako náhradu dostal alespoň rodinu. Nejvíc se mi k němu líbila Lana s dceruškou Ife.


Nusledujícího kluka jsem pro změnu vyhandlovala s Vlaďkou. Jen abych na ty handle jednou parádně nedojela. Ale dokud handluju s kamarádkami a kamarády, podobný krach nehrozí. Doufám. :-)
Je to Ken potápěč, nohy má v neoprenu, tak jsem mu je honem schovala do gatí.


Falk Burkhard je Švýcar jako poleno. Je mu 29, opět zatím nezařazen do pracovního procesu, ale rodinu dostal hned.
Za manželku dostal Rhodu a mají tříletého chlapečka jménem Sage.


Následujícího přírůstka jsem sehnala díky Tomovi, který mě upozornil na Aukro, resp. na prodejce, který kluka Hasbráka nabízel.


Dost dlouho jsem mu vybírala jméno. Uznejte, takovýhle fešák musel mít něco extra. Našla jsem na nettu. Jen nevím, jestli jsem to příjmení čmajzla umělci, čutálistovi, či jiné celebritě.

Thiago Dos Santos Alves nemůže být nic jiného než Mexičan (a to taky je už od výroby). Je mu 32 a jelikož je kloubový, bude mít něco společného nejspíš s koňmi. Dal to dohromady se Saphire a jejich krásná tříletá holčička se jemnuje Abbie.


Ještě jsem si pořídila tohle miminko. Původně jsem ho koupila jako hračku pro nějakou Stacie, ale když ono má tek hezký čumáček.


Komu ho dát?
Nakonec to odnesl Conor a Glenna. Chlapečkovi je rok a jmenuje se Sean.


No a nejlepší nakonec. V minulém článku jsem naznačila, že Dynamitek není nikdy dost. Není.
Tady máte další. Dynamite Girl London Calling Dani. Mám ji od Míši, byla chudinka úplně nahatá, ale už se z toho vzpamatovala.


Marqita Cabral je z Madeiry. (A zase jenom proto, že odtamtud ještě nikdo nebyl.) Je jí 23 let a je instruktorkou waacking.


Pokud nevíte co to divné slovo znamená (já na něj narazila náhodou a taky jsem nevěděla) tak tady je vysvětlení:
Waacking je taneční styl, který se tančí převážně na disco hudbu 70. a 80. let 20. století, a je inspirován hollywoodskými hvězdami stříbrného plátna. Charakteristickým rysem tohoto tance je specifická práce rukou, která umožňuje tanečníkům vyjádření, které není pro ostatní street dance styly typické. Nedílnou součástí waackingu je používání póz, muzikalita a práce s charakterem a emocemi tanečníka. Tento taneční styl vznikl na začátku disco éry v Los Angeles v undergroundových klubech a později se přesunul do TV a další komerční produkce (Diana Ross, Grace Jones). Původní tanečníci se snažili napodobit hvězdy stříbrného plátna (Marylin Monroe, Greta Garbo, apod.), proto je waacking na první pohled rozpoznatelný pro svou eleganci a ženskost. (Vysvětlení staženo z internetu.)

Jo a ta divná rostlinka na fotce je podbílek šupinatý, cizopasící na kořenech listnatých stromů. A u nás u Botiče má opravdu na čem cizopasit!

Pro dnešek končím, nezoufejte, já zase něco moudrého hodím do placu.

Dynamit to je můj hit!

24. května 2015 v 8:02 Přírůstky a novinky
Není to tak dlouho, kdy jsem psala článek "Do třetice ..." Pokud ve vás vznikl dojem, že tím jsem s Dynamitkami skoncovala, tak ho hezky rychle nechte zaniknout. Pravda je jiná a jinde.
Tedy byla schovaná v krabici od Blanky. Pravda i nová holčina do naší dynamiťácké party.
Seznamte se: Jett Spirit Dynamite Girl. První fotku jsem si bez dovolení zae vypůjčila na E-bay.


Ta moje přišla v náhradním oblečení od Blanky (Blanule-Bianka).


Otázka zní, které je hezčí (to oblečení). Já dávám přednost tomuhle.


Dvoubarevné oční stíny, husté řasy a růžová pusinka, kdo by odolal? Já rozhodně ne!


Takhle vypadají šatičky zepředu ...


... a takhle zezadu. Bolerko mi Blanka upletla protože ví, že nerada koukám na klouby. Usmívající se


Mimochodem sledujete, jak bolerko barevně ladí s lakem na nehty? Stejně nalakované má i nehty na nohou, ale to neuvidíte, protože teď už má jednak střevíčky, jednak punčošky.


Portrétek s ještě natuženými vlásky.


Agneta Drost, 24 let, pochází z Holandska. Studuje medicínu a na studia si přivydělává prací v jeslích. Ta medicína je Blančin nápad. A já, abych nějak zdůvodnila proč Holanďanka studuje medicínu právě ve Švýcarsku, jsem ji přidala jako ségru k Elleke (viz článek Listopadové přírůstky a novinky - 2014 a Vánoční příběh - prosinec 2014).

Pro jistotu jsem vám holky dodatečně vyfotila spolu.


Tady je máte. Moc podobné si sice nejsou, ale účel světí prostředky.


Při mytí vlasů jsem objevila dírky v uších a tak šup náušnice. Díky Lence jsem hned našla ty pravé!

To je pro dnešek vše (já už mám hlášky jako v televizi), ale nebojte se v přírůstcích a novinkách se ještě něco najde. (Jako obvykle!) Mrkající

O všem možném

20. května 2015 v 7:38 Všehochuť
Za prvé:

Včera jsem si četla článek od Hamisy s názvem "První a poslední".
O co šlo: fotka úplně první panenky a úplně poslední panenky ve sbírce. A úplně první fotka panenek, jakož i úplně poslední fotka panenek. Tak jsem jí hned písla do komentů, že se hodlám opičit. I napadlo mě: co kdybychom to provedly my všechny "holky co spolu mluvíme?" Jdete do toho? Každá na svém blogu samozřejmě, termín libovolný. Smějící se

Za druhé:

K letní soutěži mi napsala Johanna připomínku, o kterou se chci okamžitě podělit. Má totiž stoprocentní pravdu. Jde o rozdělení soutěžních fotek do dvou kategorií - se zvířaty živými a neživými. Bylo by to opravdu spravedlivější, protože živý chlupatý mazlíček určitě nasbírá víc bodů než třeba dřevěná napodobenina. Ve finále uvidíme, kolik fotek se nám sejde, abychom nedělali kategorii pro jednu fotku. Souhlasíte? Tak si na to hodíme anketku.

A tady máte islutrační foto:

Zvíře dřevěné


Zvíře živé


A posuďte sami pro sebe, komu byste poslali hlas. Mrkající

Za třetí:

I v každé pohádce bývá to slavné "do třetice." A já za třetí chci pogratulovat děvčatům Mary, Nikki a taky Ľubovi, že se dali dohromady, setkali se a nafotili báječné fotky!
Tak Moravo, teď jsi na řadě TY! Usmívající se

Rudá záře

18. května 2015 v 8:04 Přírůstky a novinky
Rudá záře bývala nad Kladnem - viz dílo Antonína Zápotockého. Já na Kladně nepřebývám, s Tondou Zápotondou nejsem v příbuzenském vztahu, ale ta rudá záře ...
Přesvědčte se sami.


Tuhle panenku jsem viděla prvně u Valentiny na blogu. Hrála si tam na "bílou paní" - panenka, ne Valentina. No a když něco takového vidím, hned to taky nutně potřebuju.


A ona je tak krásná ...


Barbie Natur Dancing Fire.


A tady ji máte v civilu. Jen ten přívěšek je na ni moc velký, ten jsem dodatečně sundala.


Jen se podívejte na to háro! Já si na zrzky potrpím, ale takovouhle jsem ještě neměla. Leda Ariel. Ale ta zase nemá světlý pramen.


Líbí se mi i malba obličeje.


Uznáte, že nemohla zůstat single. (I když jsem se zařekla, že nebudu tvořit páry dokud nedorazí můj vytoužený dvouhlavý Techrat) Všimněte si toho, co má na krku. Sundala jsem přívěsek a otočila náhrdelník zadem dopředu. Vypadá to mnohem líp, řekla bych.

Dostala jméno Rubina a dala jsem ji dohromady s Travisem.

Rubina (Sozzani) je šestadvacetiletá Švýcarka, pracuje jako manažerka kosmetického salonu. Její manžel Travis McGee je lékař a dostali dvouletou holčičku Ali.


Ali jsem vyhandlovala s Vlaďkou. Ještě nebyla představena, což tímto napravuju.

Tak zatím ahoj.

Proměny

15. května 2015 v 8:02 Moje po/tvoření
Není to tak dlouho,co jsem vám ukázala takovou černou panenku Evis s tím, že ji hodlám předělat. Taky jsem položila otázku co s ní asi tak udělám.
Tak tady máte řešení hádanky


Jelikož na blogu zřejmě nelze pracovat jako na normálních www stránkách, řadit obrázky a texty tak, jak bych si představovala, bude tenhle článek poněkud rozhozený.
Omlouvám se, ale buď jsem takový trubejš já, nebo tvůrci programu na jehož základě blog fachčí.
Asi já.

K věci. Panenka byla moc hezká, ale měla šíleně "jeté" vlásky, se kterými nešlo udělat nic jiného, než je ostříhat.

A teď bude obrovská volná plocha a já nevím proč. Křičící

















Takhle to dopadlo (tedy dobře to dopadlo, hlavička je celá a nepoškozená, vlásky fuč).
Zajímavé je, že teprve na fotce jsem si všimla, jak má panenka "jeté" i ručičky. V reálu to tak nevypadá.


Když už byla holka krásně plešatá, tak jsem si řekla, že z ní udělám chlapečka. Kluků je pořád nějak míň než holčiček. Nařídila bych výrobcům povinné kvóty! Ať žije spravedlnost! Od kolika genderových fanatiček teď dostanu (přes) pusu??


Hlavičku jsem podle rad zkušenějších pěkně napatlala Herkulem (málem jsem napsala Herkulesem, ale včas jsem si - na rozdíl od všelikých VIP osobností z televizní obrazovky - vzpomněla, že český jazyk má taky nějaká pravidla), po zaschnutí barvou na modely. Jenomže dírky po vláscích tam pořád byly, lepidlo nelepidlo.


Kluk dostal zatím čepici a já koumala, co dál. Pokud máte doma demoliční četu v podobě jedenáctiměsíčního štěněte hodně si rozmyslíte, jestli budete vlasit. Nejen, že byste měli vlásky po celém bytě (kde jsou zatím pouze chlupy z línající prdelky), ale i hovínka by vypadala jako korálky na niti. A dohledávejte je za temné noci.
Pak mě napadlo použít kousky umělé kožešinky a lepit přímo na hlavičku (to je systém, o kterém se mi kdysi zmínila Lavobr). Lepidlo měl za ušima nejen chlapeček, ale i já. Tady máte výsledek. A zase: na fotce to vypadá mnohem hůř než ve skutečnosti. Ale co, je to moje panenka, bavilo mě to a komu se nelíbí, ať si přepne vokno.


Klučík dostal jméno Tadeo a přišel do rodiny Rafaela - toho jste viděli v minulém článku se smečkou psů. Uznejte, že syn takového tatíka prostě musí mít na hlavičce číro! (To že je podstatně světlejší bude tím, že maminka Amanda je bílá. My u nás nějaké rozdíly v barvě pleti neřešíme.)
Dalšího kluka jsem vám ukázala ve snůšce z batohu:

A jsem zase u toho. Na začátku jsem si stěžovala na možnosti blogu. A to mi u první fotky aslepoň šlo psát vedle. U téhle ani to ne. Tka jsem ji šoupla na prostředek, co nadělám.
Jelikož už jednoho takového na své hromadě mám, musela jsem ho malinko změnit.


Vlásky jsou obarvené fixem na textil. Oči přepatlané. Jenom nechápu, proč hnědá barva na textil ve výsledku vytváří zrzavou? Jo, kvůli fixaci barvy jsem to šoupla přes noc na ústřední topení, žehlit by to asi nešlo.
Klučík dostal jméno Nevil, jsou mu čtyři roky a zatím si s ostatními hraje v sirotčinci. Ale nebojte, je mu tam dobře.
A do těch růžových botiček, co držel Nevil v ručkách už mám nájemkyni ! Tak zase příště u mého "potvoření".
Mezitím samozřejmě hodím něco jiného.Mrkající

NOVÁ LETNÍ SOUTĚŽ

11. května 2015 v 8:59 Všehochuť
Máme skoro polovinu května a to je nejvyšší čas vyhlásit druhý ročník velké letní soutěže.
Loni jsme měli téma Národní písničky (vyhrála Šavrda), letos jsem se nad tím zodpovědně zamyslela a co jsem vykoumala?

MÁME RÁDI ZVÍŘATA (protože jsou chlupatá - některá taky ne)


Takže - posílejte fotografie svých (nebo půjčených) panenek s libovolným zvířetem (živým, plyšovým plastovým, dřevěným, fantazii se meze nekladou)! I fotomontáže jsou povoleny. Prostě cokoliv, kde bude panenka a zvíře.


Od jednoho autora/autorky maximálně tři kousky posílejte na adresu: babakat@centrum.cz. Po ukončení soutěže zveřejním všechny příspěvky a návštěvníci blogu budou formou ankety hlasovat o nejhezčí fotku.

Jako minulý rok obdrží první tři vítězové diplom a za první místo bude malý dárek. A jako minulý rok bude úřadovat odborná porota ve složení: Babakat, Bianca, Nauriel. Pokud budou mít některé fotografie stejný počet hlasů, rozhodneme spravedlivě a jakékoliv reklamace rázně odmítneme. Na nás se můžete spolehnout. Mrkající


Zde zveřejněné fotografie slouží pouze jako inspirace, do soutěže nejdou.

Tak si připravte foťáky a jakmile vás něco napadne foťte, foťte a zase foťte!!!

KONEC SOUTĚŽE BUDE PŘESNĚ 31. SRPNA. A prosím, nenuťte mne zase termín třikrát posunout! Křičící

Sunshine show

7. května 2015 v 7:38 Moje sbírka (spíš hromada)
Původně se měl článek jmenovat úplně jinak - konkrétně "Zase jednou na blešáku." Jelikož ale půjde o jednu jedinou skupinu panenek, název jsem změnila a použiju ho jindy. Nepochybuju o tom, že se hodí.
Další text může zůstat bez změny.
Po dlouhé době jsem se zase jednou dostala na Kolbenku na blešák. Pražáci vědí o čem je řeč. V opuštěném areálu ČKD se každý víkend shromáždí lid pražský i přespolní - jedna část prodává, druhá zírá, třetí nakupuje. K sehnání je ledacos od rezavých bruslí po televizi, kterou vám někdo ukradl na chatě, mezi tím cukrlata pro batolata, pentle pro vodníky, záclony - pro mne, už by měly viset, jenomže se mi samozřejmě pošmoulil šicí stroj (jsem prostě dítko Štěstěny) a tak to mudlám v ruce. Žádná velká sláva.
A mezi tím vším se občas najde nějaký zasutý poklad. Já už mám odtamtud několik panenek, dva koně, Tom celý Barbie dům (který mu tiše závidím; sice mám spoustu jiných věcí, ale dům mezi nimi zcela evidentně chybí). Takže chodím koukám a pečlivě prohledávám.
No a našli moji rádcové, našli našli. Nejdřív jsem si všimla oblečku. Pěkný, ten by se mi hodil, i kdyby panenka byla k vyhození (nebyla by). Pak padlo mých 6 dioptrií na botičky a to už jsem hodně zbystřila. Zbytek se objevil vzápětí - úplně krásná, zachovalá Sunshine Family, čistá, jen trochu rozcuchaná. Hádejte za kolik! ZA DVACKU! Nekecám, fakt za dvacku. Dodnes jsem se z toho nevzpamatovala. Jenom za botičky bych dala na E-bay tři stovky. A já ji mám za dvacku!!!!


Takhle vypadala, když jsem ji přinesla domů.


A tady ji máte vykoupanou a učesanou.
Mireille Gagnon je 10 let, pochází z Belgie a studuje na našem lyceu. Možná budou s tou druhou blondýnkou sestřenky.

Původně jsem ji chtěla převlasit, protože jednu blondýnku už mám, ale naštěstí (pro ni nebo pro mne?) mají každá jiný odstín vlásků. Takže převlasovat se nebude!


No a když už jsem byla v těch Sunshine Family, tak jsem si je našla na internetu. Panenky jsou ze sedmdesátých let (ty moje mají všechny vzadu na krku letopočet 1973). Jak už vyplývá z názvu šlo o rodiny. Ve dvou verzích - jedna bílá, druhá africko-americká. A není to jen maminka, tatínek a dítka, ale i prarodiče existují.

Následující obrázky jsem si - bohužel bez dovolení - vypůjčila z internetu:


Typická SF rodinka ...


... a její AA verze.


Babička s dědečkem ...

... a jejich AA verze.

Taky jsem objevila skupinku panenek Sunshine v historických oblečcích - jedná se o historii osídlování Ameriky:


Jenomže tím to zdaleka nekončí. Tyhle panenky měly spoustu nejrůznějšího příslušenství.


Tak třeba domek se zařízením ...


Farmu se zařízením ...


K farmě patřil povoz s koníkem.


Rodinný obchůdek (se zařízením) ...


Jízdní kolo pro celou rodinku (obrázek je nějak rozmazaný, asi k tomu došlo při změně velikosti).

Panenkám můžete dokoupit i nějaký ten nábyteček)


Nebo vyměnit oči.


Ke všemu existují plánky a nákresy, které jsou dost drahé. Kdybyste si chtěli nějaký opatřit, připravte si cca 4 tisíce. Bez poštovného, cla a poplatku poště za zprostředkování (neptejte se čeho, já to sama netuším, ale jsou to dvě stovky).


Následující obrázek těm mladým asi moc neřekne, ale já jsem si v dětství hrozně ráda hrála s vystřilhovacími panenkami, které šly převlékat. Taky jsem si soustu oblečků sama udělala. I SF mají podobné panenky.


Jak vidíte, kluk a holka a dokonce mohou mít i miminko.

Zase víme o něčem navíc z kouzelné říše panenek. A nakonec přidám dvě fotky těch SF, které mám já - bez miminek - protože u nás je klukům 11 a holkám pouhých deset let. Uznejte nezletilí a miminka, to nejde dohromady.



Zase brzy nashle! Mrkající

To koukáte, to koukáte ...

3. května 2015 v 8:42
Ondyno mi dorazil balíček "zez Plzně". Od Haničky. A tyhle balíčky mi vždycky dělají radost. Už jen se vlámat dovnitř je napínavý proces. Nikdy netuším, ze které strany se škatule otevírá, takže "párám" a sakruju. Čím to, že když koupím já izolepu, tak nikdy nedrží?
No a obsah. Jednak si kupuju krásné věci a jednak tam vždycky najdu nějaké překvapení. Tak jsem vám to všechno pěkně nafotila a ještě jsem zmobilizovala vlastní "básnické střevo" abyste si fakt užili.

Silent Partner Romain Perrin - to je oficiální název tohohle zrzouna. Já jsem o tom věděla jako vždycky houbeles, ale přečetla jsem si to na blogu - tuším u Zmrzlinky.


Když jsem ho vybalila, byl bos a to mi přišlo trochu líto. Ale jen do té doby, než jsem otevřela jeho tašku.


Tomu už sae říká výbava! Tak tady ho máte v plné parádě!


Werner Kleiber, 30 let, Švýcar, právník. Zatím taky single. Ale nebojte, on už časem nějakou kočku klofne! Jen co mu to dovolím.


Jetě pár detaillů dokonalého oblečení. Na svetru jsou miniaturní dírky na zapínání a na rukávech košile báječná vychytávka - mrňavá klička, s jejíž pomocí jdou rukávy košile nádherně protáhnout do rukávů svetru. Stačí mít háček.


Tomuhle účesu se ve středověku říkalo "podholená kštice". Jenom se podholovalo trochu výš. Inu móda se vrací - a když se mohou vracet osmdesátá léta, tak proč ne podholené kštice.


A tohle je raritka - African Wedding - Imani & Menelik. Moc jsem si je přála, teď když je mám zjišťuju, že je škoda je svléknout. Tak je asi věnuju Lýdii, její panenky jsou sbírkové, pečlivě vystavené v krabicích.Tihle dostanou nějakou nárhadní.


Dostala jsem taky dáreček: klučíka od Simby - bude ve finále vypadat trochu jinak, až bude, tak ho představím.


Poslední překvapení.

A ještě tu báseň - parafráze na známou písničku z dílny Suchý-Šlitr:

To koukáte, to koukáte, co jsem měla v balíku:
Černou holku, panáky, krásku a dva fešáky.
V nacpaném batohu, super botky na nohu.
Chlapečka blonďáčka, strakatého chlupáčka.
A ač je to k nevíře, i zbraně pro šermíře.
To koukáte, to koukáte, co jsem měla v balíku.

Pan Suchý nechť laskavě promine. Mrkající