Duben 2015

Fotopříběh 5. díl

30. dubna 2015 v 8:56 Tématické focení
V minulém díle se Pollyana zranila při fotografování kampaně pro kosmetickou firmu. Ale neděste se, nebylo to nic hrozného. Díky zranění se spřátelila s Amarenou, začínající kadeřnicí. Pollyanin vztah ke Cruzovi je v krizi. Resp. Cruz se zjevně nechce zaplést s mladičkou modelkou, věrný sloganu: "Co je v domě, není pro mne".

Osoby:
Pollyana Valverde - modelka - v textu označení Pl:
Valérie Roth - majitelka módního salonu - V:
Cruz Jaramillo - manažer modelingu - C:
Diana Roth - personální šéfová - D:
Poppy Ackroyd - nová spolubydlící - Pp:
Amarena Raiola - přítelkyně - A:
Dianina vlastní i jiná dítka - jmény

Majitelka modelingové agentury si původně pozvala Pollyanu do své kanceláře, ale aby ji ušetřila zbytečného pobíhání, raději zašla za ní.


V: Jsem ráda, že se konečně seznámíme Pollyano. Co vaše zranění?
Pol: V pořádku madame, nic to není. Omlouvám se, že jsem se ještě nepřestěhovala ...
V: To přece nespěchá. Jak se vám tady vlastně líbí?
Pol: O tom bych s vámi moc ráda mluvila. Chci tady jako modelka skončit.
C: Cože? Právě teď?
Pol: To je přece jedno kdy.
C: Jenomže vy nevíte, že jsme vyhráli kampaň pro kosmetickou firmu a oni si vás vybrali jako svoji tvář pro propagaci kosmetiky pro ...náctileté!
Pol: Opravdu? To mě mrzí, ale končím.
V: Pokud je to vaše pevné rozhodnutí, nedá se zřejmě nic dělat. Cruzi, pošlte firmě další fotografie k výběru.
C: Už jsem to udělal. Všechny naše modelky a všechna děvčata z internátu, která měla zájem. Ale firma trvá na Pollyaně. No nechám vás děvčata o samotě a půjdu. (Odchází)
Pol: Madame, mne to mrzí, ale zjistila jsem, že na tohle povolání nemám. Jen jsem vás chtěla požádat, jestli můžu zatím bydlet v penzionu, než si najdu ubytování jinde.
V: Víte co, zajděte si za Dianou Roth. Třeba bude mít pro vás nějakou náhradní práci.
Pol: Bylo by to jenom na přechodnou dobu, podala jsem si přihášku na vysokou školu.
V: To je výborný nápad! Počítejte s mojí podporou. A - nechci na vás naléhat - ale nafoťte Cruzovi tu jeho kampaň. Hrozně mu na tom záleží.
Pol: Uvidím, co se dá dělat. A mockrát vám děkuju.
V: Zatím nemáte zač. Ještě se uvidíme. (Odchází)

Následující den se Pollyana vypravila za personální šéfkou Dianou Roth. Přicházíme doprostřed rozhovoru, ale o nic důležitého jsme určitě nepřišli.


D: Takže vám jde pouze o ubytování na přechodnou dobu, než si něco dalšího najdete.
Pol: Ano madame, byla bych moc ráda, kdybych tu mohla pár dní zůstat.
D: Navrhnu vám něco jiného. Začněte navštěvovat naše lyceum. Já vím, že už máte maturitu, ale tohle trochu zvláštní ročník. Jednak pro ty, kteří si chtějí maturitu dodělat, jednak pro ty, kteří čekají na přijetí na další školu. Můžete si zatím zdokonalit svoje jazykové znalosti.
Pol: To by bylo prima! Myslíte, že mne vezmou?
D: Samozřejmě. A abyste měla peníze na školné, mohla byste tři odpoledne v týdnu pracovat jako vychovatelka mých dcerek, aby měla jejich stálá učitelka nějaké volno.
Pol: To by nebyl problém. O kolik dětí jde?
D: Moje tři - deset a jedenáct let, a potom nějaké příbuzenstvo. Celkem deset děvčátek od osmi do dvanácti let.
Pol: Ráda vám vypomohu.
D: Domluveno. Dnes se můžete nastěhovat na internát. Zatím budete bydlet s novou žákyní z Nového Zélandu, dorazila ráno.
Pol: Prima. Pocvičím se v angličtině.
D: Ta dívka je ze Zélandu, takže se asi moc nepocvičíte. Ale určitě se domluvíte. Pojďte, představím vás vašim svěřenkám, pracovat byste začala příští pondělí.

Tady se Pollyana seznamuje se svými budoucími svěřenkami. Bylo poněkud bouřlivější, ale Pollyana přežila.


Seznámení s budoucí spolubydlící proběhlo v přátelském duchu.


Pol: Ahoj, já jsem Pollyana a budeme bydlet spolu. Jestli řekneš, že to není důvod k oslavě, tak mě asi klepne.
Pop: Jé to je dobrá hláška, použiju ji na svém blogu, jestli ti to nevadí.
Pol: Tak to se zeptej Dianiných holčiček. To bylo první, co jsem od nich slyšela.
Pop: Puberťačky? Nejlíp řádně profackovat - to by alespoň řekl můj táta.
Pol: Můj by to bez komentáře provedl.
Pop: Víš co, nepůjdeme na kafe?
Pol: Šla bych ale ...
Pop: Máš rande? Hele, kde se tu můžeme s někým seznámit?
Pol: To se ptáš na špatný adrese. Já byla akorát jednou s Cruzem v cirkusu.
Pop: Počkej, s Cruzem? To myslíš toho Cruze z modelingu? A on tě pozval do cirkusu??? No to mě podrž!
Pol: Opři se radši o zeď. Jo Cruz z modelingu mě pozval do cirkusu, asi si myslí, že s malou holkou se jinam jít nedá. Ale náhodou mě se představení líbilo a klidně můžeme jít kdykoliv spolu.
Pop: Fakt?
Pol: Fakt Cruz nebo fakt spolu my dvě do cirkusu?
Pop: Ty jsi teda číslo. Škoda, že nemáš čas na tu kafírnu.
Pol: Slíbila jsem Amareně, že se spolu sejdeme v zahradě když bude hezky. Amarena je kadeřnice, tady začíná. Chtěla by taky studovat, ale musí makat, aby měla na školu pro mladší ségru.
Pop: To by se snad dalo nějak zařídit, ne?
Pol: Taky mě už něco napadlo, víš co, pojď se mnou.

S Amarenou v zahradě


A: Tak jak ti to Polly dopadlo?
Pol: Nejdřív ti představím Poppy, budu s ní na internátu.
A: Takže nebudeme bydlet spolu?
Pol: Zatím ne, já totiž nastupuju do školy. Podala jsem si přihlášku na vysokou a tohle mám abych si vylepšíla angličtinu a němčinu. Jo a budu si tři odpoledne v týdnu hrát na slečnu vychovatelku slečinek Rothových. Nezáviďte mi, bude to fuška!
A: Aspoň si vyděláš na školu ne?
Pol: Tak nějak.
Pop: Říkala Pollyana, že bys chtěla taky studovat.
A: Chtěla bych si dodělat maturu, musela jsem nechat školy. Jenže musím makat, na školu nemám drobné.
Pop: A nechceš si požádat o nějaké stipendium? (Nenápadně mrká na Polly.) Já bych možná o něčem věděla. Jestli máš zájem, tak zjistím podrobnosti a dám ti vědět.
A: Myslíš? To by bylo prima! Já už teď musím letět, přijde mi na česání Zola Ivy, ta je alespoň příjemná. (Odchází.)
Pol: Jak jsi to myslela s tím stipendiem?
Pop: No tatík vypěstuje pár ovcí navíc a máme na školné pro Amarenu i její ségru, ne?
Pol: No teda, to je nápad. Můj tatík se přidá, může prodat nějaké krávy, stejně jich má dost.
Pop: Takže taky chudinka bohatá holčička, myslím tím tebe.
Pol: Jo, jsem na to zdá se stejně. Ale vypadá to, že si spolu užijeme docela dost legrace.
Pop: Ruku na to!

A ještě setkání s Cruzem. Poslední???


C: Pollyano, tohle jste mi neměla udělat. Mohla jste se napřed přijít poradit.
Pol: S vámi? Neměl byste na mne čas.
C: Co to říkáte, hergot, my se tu bavíme jako na stránkách Růžové knihovny! Pochopte, jde o vaši budoucnost!
Pol: Kdepak, jde o vaši kampaň!
C: Tak já jsem podle vás totální sobec a vůbec mi na vás nezáleží, jo?
Pol: Vám na mně záleží? To jste to v poslední době dával dost divně najevo. Že jsem si nevšimla.
C: Ale Polly ...
Pol: Já vám s tou kampaní necuknu. Ale bude to fotit Malc!
C: Malc? To přece není profík! Nebo vám na něm nějak víc záleží?
Pol: Záležet by mělo snad spíš vám, je to váš přítel! A ta práce ho baví. Buď Malc, nebo jdu od toho.
C: Ale fotograf je Devil!
Pol: Nezájem! S tím namyšleným panem umělcem pracovat nebudu!
C: Dobře, zkusím to zařídit. Pak se spolu domluvíme. Kdy vás uvidím?
Pol: To dost dobře netuším budu od zítřka na internátu a tam máme myslím přísný režim. Takže si návštěvu vyjednejte předem u vedoucí vychovatelky.
C: Ale ...
Pol: Pozdravujte Federilcu, ona už vás utěší!



KONEC 5. DÍLU

Dubnové přírůstky a novinky

26. dubna 2015 v 7:25 Přírůstky a novinky
Máme skoro konec dubna, tak honem nějakou tu rekapitulaci. Některé panenky už měly svůj samostatný článek, ale nebyla bych to já, aby mi ještě něco nezůstalo v záloze.
Vezmu to popořádku, jak ke mně "holky" přicházely. A "kluci" taky.


LISHA
Lishinu hlavičku jsem si přinesla z panenkářské burzy. Původně patřila baletce na stojánku. Jenomže co já se stojánkem, tak jsem sbalila jen hlavičku. Tělíčko je čínské, originál Shelly jsem doma neměla. Ale panenka je tak roztomilá, že mi ji bylo líto strčit do sirotčince. Tak jsem ji přidala k Isottě a Annie. (No co, tatínek byl nejspíš brunet.)


FARLEY
Akční chlapík není - jak by to na první pohled mohlo vypadat - od Hasbra, ale nese značku Lanard. Mám ho od Haničky (Johanny). Došel mi spolu s Poppy a ještě další malou panenkou, kterou představím hned po něm. Svetr jsem umotala osobně - vypadá podle toho, a to nevidíte záda. A buďte rádi.


MERCY


Je to malá, trochu zamračená holčička. Původně jsem myslela, že patří mezi Mattelovic baculáče, ale je nejspíš čínská. To jí vůbec nevadí a mně taky ne. Přišla s Farleym, takže byla jasně jeho. Teď ještě honem maminku. To byl málem kámen úrazu. Mám spoustu volných děvčat, ale žádná se k drsňákovi nehodila. Brala jsem to poctivě jednu po druhé, až jsem došla k Niut. A máme novou rodinu, legrace je, že všechny tři mám ze stejného zdroje. Tak Hani, díky.


Farley Valance je jedenatřicetiletý Švýcar, živí se jako instruktor whrestlingu v našem sportovním centru. Manželka Niut - tu už jsem vám představila a tříletá Mercy. Holčička už mezitím dostala nové šatečky, ty na fotce jí byly trochu malé.
Pokud - stejně jako já - nevíte, co je to whrestling, tak tady máte poučení z Wikipedie:
Profesionální wrestling (česky: profesionální zápas, wrestling nebo zkráceně pro wrestling/profi wrestling) je soutěžní profesionální sport, kde jsou zápasy předem domluvené.Wrestling obsahuje prvky souboje a sportu . Wrestling je oblíbenou zábavou po celém světě, ale nejrozšířenější je v USA, Kanadě, Japonsku, Mexiku a v Brazílii.

RHODA


Dalším přírůstkem na mojí hromadě je panenka Barbie Tereza, kterou jsem vyhandlovala s Péťou za kabát pro jednoho kluka FR. Která je to Tereza jsem už zapomněla. Peťa mi to říkala, ale nějak se mi to vykouřilo z hlavy. (Mezi námi děvčaty, je mi to totálně šumák, nebijte mě.)
Rhoda Bloch, 26 let, Švýcarsko, povolání zatím neurčeno, ale už se na tom pracuje. Aby jí nebylo smutno, dostala tříletého klučinu jménem Sage.


TENZIN


Krasavce Tenzina jsem si hrozně přála a díky Míše ho konečně mám. Samozřejmě mě zajímalo, jak ke svému jménu přišel, tak šup na internet, tam najdete všechno. Skoro. Rozhodně Tenzin tam byl: Tändzin Wangjal Rinpočhe (* 1961) je tibetský láma, jeden z mála mistrů bön buddhismu žijících na Západě; je autorem několika knih přeložených do mnoha jazyků. Žije se svou rodinou ve Spojených státech amerických a vyučuje meditačním technikám ve Spojených státech, v Jižní Americe, v Mexiku, Polsku nebo Německu.


A jak to má u nás?
Tenzin Wangyal, 25 let, je původem z Tibetu (to je překvapení) a je trenérem taiboxu.
Určitě byste neuhodli, s kým se dal dohromady, tak vám to napráskám.


ALBERT


Ken superreportér s kravatkou a brýlemi se ke mně dostal jako dárek k svátku. Neprotestovala jsem.
Albert Kirsch je pětadvacetiletý Švýcar, nadějný právník, který pracuje jako koncipient v naší - pardon, Rodrigově - právní kanceláři. Zatím je single, ale myslím, že se o něj holky časem poperou.


A tohle je poslední dubnový přírůstek. Koupila jsem od Toma - je to French Barbie z roku 1996. Dcera ji sice má, ale je zavřená v krabici a nesmím si s ní hrát. Tak jsem si pořídila vlastní.

Héloise (rozená Kroft) je Švýcarka, právě oslavila 28. narozeniny a je personalistkou v agentuře Suisse Agence.
Aby jí nebylo smutno, opatříla jsem jí rodinu. Je tedy vdaná a to za Olega Varese, kterého opustila manželka Céline (přiznávám, prodala jsem ji). Oleg má z prvního manželství osmiletou dcerku Myru, s Héloisou mají tříletou Keelin.


A nakonec ještě jedna rodinka. S tou jste se ani setkat nemohli, protože jsem ji v původním složení zapomněla zveřejnit, pak jsem jim sebrala dítko a dala ho někomu jinému, no zkrátka udělala jsem si v tom parádní guláš.


Crispin s rodinou - jak vidíte přidala jsem jim malého Kiliana, takže zase jeden prcek ze sirotčince ubyl.
To je pro dnešek všechno, zachovejte nám svou přízeň. Mrkající

Do třetice ...

22. dubna 2015 v 8:01 Moje sbírka (spíš hromada)
Říká se: Do třetice všeho dobrého, já bych to změnila na Do třetice všecho krásného. A týká se to mojí v pořadí třetí Poppy Parker, tentokrát The Bratter Lovers Barefoot.
Dorazila - jak jinak - nahatá, ale měla střevíčky.


Nejdřív mě napadlo obléci ji trochu "retro".


Druhý outfit už je moderní. (A všimněte si těch fialek - vlevo běžné fialové, vlevo bílé, kvetou nám na sídlišti.)


Tyhle šatečky jí taky sluší.


A na téhle fotce je chudinka bosa, protože k zelené bundičce jsem nenašla odpovídající obuv. A ty její původní černé botičky jsem hledala marně. (Ale našla, takže vše se nakonec v dobré obrátilo.)
Jelikož holčině sluší všechno, nechám to na vás. Už jsme dlouho neměli žádnou anketku. Tak vyberte nové panence nějaké oblečení.


Docela dlouho jsem přemýšlela nad jménem pro tuto krásku. Nakonec to bude prostě Poppy.

Poppy Ackroyd pochází z Nového Zélandu, je jí sladkých 18 let a studuje na našem lyceu. Zéland jsem vybrala proto, že z něj ještě nikdo není. A jak se dostala do Švýcarska? Letadlem.


Ještě jeden protrétek, no není ona náhodou rozkošná?


Jelikož jsem "opice" a ráda se opičím, musela jsem si taky trochu pohrát s barvičkami.


A nakonec všechny moje "poppyny" pohromadě.

Líbí? Tak nezapomeňte hlasovat. Mrkající

Muzika, do re mi fa sol mi re do

18. dubna 2015 v 8:37 Všehochuť
K tomuhle článku mě více méně (spíš více) přiměla Míša. Poděkujte jí, já už jsem tak učunila. (To "u" není překlep. Já si občas ráda zažertuju, k čemuž slouží i pohrání si se slovíčky.)

Tak jsem vyhrabala své hudební nástroje a zkusila dát dohromady nějaká hudební tělesa. Jedno už jsem měla v archivu - vystavila jsem ho na jednom "velkém babinci". Musím se pochlubit, že měli kluci velký úspěch. Smějící se Kde kdo si je fotil.


U nás v rodině je muzika vůbec docela v kurzu. Dcera hraje na klavír, já jsem kdysi brnkala na kytaru (ale spíš jsem ji držela pro efekt, co jsem neuzpívala, to jsem neuhrála). Jen pánská část rodiny je obdařena totálním hudebním hluchem. Nevadí, my se jim nesmějeme.

V našem cirkuse, varieté, škole a dalších a dalších je také co se týká muziky hodně našlapáno.
Jednak je tu dirigent Ken. Teda Keneth Ross. Diriguje cirkusovou kapelu, komponuje a jeho velkou touhou je zkomponovat symfonii. Díky pracovnímu vytížení se mu dosud nezadařilo. Taky se věnuje omladině. Na snímku právě čeká své nejmladší žáky - proto tak malé hudební nástroje.


Pak tu máme Combo - tedy hudební skupinu s tímto názvem. Tvoří ji zástupci afroamerické komunity: Cooper, Evan, Benjamin, Steven, Charlie a Chad.
Mám tu takový malý problém s nástroji, teď třeba zrovna nevím, kam mi zapadl saxík. Takže prosím o shovívavost. Prostě se to jmenuje Combo a pokud tam nějaký nástroj chybí nebo naopak přebývá - no problem! Saxík se nakonec našel, basu jsem vysvětlila níže. Ještě by tam měl být klavír, nahradila jsem ho něčím jiným. Mám sice pianino, ale - ó hrůzo - růžové! Uznáte, že růžové piano a jazz, to prostě nejde!


Zapomněla jsem dát na scénu pěvecké talenty - tady je máte. Michaelův oblek není původní, leč podle původního mnou umotaný podle originálu. Jen ty gatě jsem nešila, ty jsou od Yourcandy.


Další hudební těleso tvoří bratři Presleyové. E. A. P. Revival Band. Ta první písmena znamenají Elvis Aaron Presley. Takže je celkem jasné, jakou hudbu provozují. S nástroji problémy nejsou, každý má ten svůj, se kterým přicestoval.


Ještě musím uvést gospelový sbor, kde se uplatňují moje AA holky. Mezi námi, nějak se mi namnožily a už jsem nevěděla co s nimi, tak jsem založila sbor. Taky řešení. Ještě sdělení pro znalce - do oblečení Ghanian (třetí zleva) a Kenyan (druhá zprava) patří úplně jiné panenky.


Teď popustím uzdu své lásce k poučování. Může za to violoncello. Koupila jsem ho kdysi s panenkou I Love Lucy, protože jsem potřebovala basu. Pořád je to violoncello. Musím ho tedy nějak využít.

Následujícím řádkům jste málem ušli, protože jsem neměla BASU. Ona se basa ve správné velikosti těžko shání. Ale když není, tak si ji udělám! Sice jenom namalovnou, ale pokud ji upozadím, musí to stačit.
A violu mám takovou jakousi podivnou zelenou. No, když může Vanessa Mae hrát na děravé housle a být slavná, tak proč bych já nemohla mít zelenou violu. Když už po slávě neprahnu.

SMYČCOVÝ KVINTET: 1. housle, 2. housle, viola, violoncello, kontrabas


Ze zhraničních autorů uvedu Franze Schuberta a Josefa Antona Brucknera, za našich je asi nejznámější Antonín Dvořák.

Také jsem zjistila, že v kvintetu mohou existovat dvě violy - tedy jedny housle, dvě violy atd. I jiné varianty jsou možné - např. kvintet složený s pěti violoncell.

A aby toho nebylo málo, tak při vyhledávání jsem přišla na to, že v smyčcovém kvintetu může místo basy figurovat i docela obyčejný klavír (Dvořák byl pěkný padouch, tohle mi udělat)! No, není to k vzteku?

SYMČCOVÉ KVARTETO: 1. housle, 2. housle, viola, violoncello


Duchovním otcem tohoto žánru byl rakouský skladatel Joseph Haydn, který stvořil 80 smyčcových kvarteů.
Z našich skladatelů je na první příčce Antonín Dvořák s šestnácti, druhý se umístil Bohuslav Martinů se šesti a o třetí místo se dělí Bedřich Smetana a Leoš Janáček, kteří napsali po dvou skladbách.

SMYČCOVÉ TRIO: housle, viola viloncelo


Tady mohu jmenovat Mozarta (ten kromě klasického tria se shora vyjmenovanými nástroji komponoval i pro dvoje housle a basu), Bacha, Haydna, z našich pak Hniličku a Kramáře.

KLAVÍRNÍ TRIO: housle, violoncello, klavír (bohužel v mém případě - jak už jsem uvedla výše - růžový)


Vzpomínám si opět na Mozarta, Beethovena, Schuberta a Čajkovského. Za českou ligu Dvořák, Smetana a Novák Vítězslav.

DUO: housle, violoncello


Předhodím vám opět Beethovena, přidám Ravela a za naše Bohuslava Martinů, Františka Bendu a Karla Stamice.

Nemyslete si, že ta jména sypu z rukávu jen tak jako by se nechumelilo nebo, že jsem tak hudebně vzdělaná! To byl úporný boj s internetem! Jen to zkuste najít informace třeba o takovém duu. Informace jsou, což o to, ale o konkrétních umělcích, kteří momentálně hudbu provozují. Ale autoři - to jsem musela málem prstíčkem hrabat, špendlíčkem kopat. Ale jak už jsem se vyjádřila dříve, s panenkami je to i o poznávání neznámého. A to je prima.

Ve dvou se to lépe táhne

15. dubna 2015 v 7:52 Moje sbírka (spíš hromada)
Podotýkám, že nejde o to co se táhne, ale odkud kam se táhne. Konkrétně z Ameriky (pro mnohé země zaslíbené) až na moji haldu.
Za to, že se přivádím na mizinu si můžu povětšinou sama. Taky dávám vinu Mimibazaru a prodejkyním na něm. Onehdy jsem viděla u Míši v obchůdku tuhle krásnou Poppy.

Musela jsem ji prostě koupit - jednak jsem měla jen jednu a jednak tahle mi přišla taková zvláštní. Už je na haldě a já jsem ji pro vás nafotila.


Jako všechny tyhle panenky má prostě špičkovou výbavu. Oblečení je dvoudílné a oba díly mají futýrko. Bílá část šatů je "kožená".


Sledujte ty sluneční brýle, ony jdou dokonce SLOŽIT! (Bohužel z nich velice brzy vypadlo jedno "sklíčko" a ztratilo se.)


Ještě musím zmínit náramky a pistoli (ona je to - bacha na ni - agentka) a krásnou kabelu. Jenom náušnice jsou trochu aušusové, při nasazování z nich oprýskalo něco barvy. Ale vidět to moc není.


Botky jsou samozřejmě celé vzadu na fungující zip, jenom na podpadcích si výrobce mohl dát trochu víc záležet. No, chybička se občas vloudí i mně, tak proč ne výrobcům panenek.


Tady ji máte zblízka. Poppy Parket Agent Kimiko Gunn Integrity Toys s tváří Ayumi.

Kimiko Tanaka pochází ze Singapuru, je jí 21 let a pracuje jako hosteska v agentuře Suisse Agence.


A ještě portrétek z en face.


Jelikož má Kimiko opravdu luxusní oblečení, které by mohlo dojít úhony, musela jsem ji - ač tentokrát dost nerada - převléknout. Prozatím jsem jí - a teď pozor! - UPLETLA šaty - a to vlastnoručně. No nejsou nic moc, máme slíbeny lepší ze salonu Blanule.

Spolu s Kimiko jsem si přivlekla další kořist. U té jsem dlouho váhala, ale jelikož má tu správnou výšku uznala jsem, že i ona je hodna mé hromady.


Jedná se o Integrity toys Erin Gloss Convention. Já tyhle názvy neřeším, ale pro ty, které to zajímá uvádím poslední dobou docela svědomitě.


U nás dostala jméno Federica, protože Errin už dávno mám. Tedy jméno, nikoliv panenku.
Celým jménem Federica Sotgia, pětadvacetiletá Italka zastává funkci manažerky kosmetických služeb.


Jelikož je na její oblečení přece jenom ještě dost chladno, půjčila jsem jí bundičku, ale není to ono. Bundička je k původnímu oblečení příliš robustní. Bez bundičky ovšem čouhají loketní klouby a nahaté klouby já nerada.


Tak opět přišly ke slovu jehlice a umotala jsem takovou rukávovou rouru (jakési bolerko).


Jelikož rukávová roura zezadu nevapadala nic moc, napletla jsem cíp. Pokud se chcete ispirovat, klidně můžete, já taky občas od někoho opisuju a tudíž opisování neřeším.


Federica se tváří poněkud našnupnutě, myslela totiž, že bude u nás modelkou. No, máme poněkud přemodelkováno, ale ona se nevzdává a začala se dost podezřele točit kolem Cruze.
Uvidíme, co z toho všeho bude. Smějící se

Zase jsme si to užily/i

12. dubna 2015 v 9:48 Všehochuť
Sobota 11. dubna - 11:00 - restaurace Ferdinanda - Praha 1.
Říká vám to něco?
Jasně, pravidelný sraz panenkářek. Vždycky zjara a na podzim.
Jaké to bylo letos na jaře? Podívejte se na pár fotek.
Organizace se opět ujali strašně prima lidičkové, které znáte z internetu: http://www.panenka-panenky.cz/
Přivezli s sebou na prodej spoustu krásných věcí:


Tak třeba tuhle zrzavou krásku.


Spouuuustu krásných botiček, paručky, knoflíčky, no všechno jsem to ani nefotila. Podívejte se na jejich stránky, tam toho najdete ještě víc, než co bylo na srazu.

Největší skupinu vystavovaných panenek tvořily opět panenky BJD a jim podobné. Já coby laik se v nich vůbec nevyznám, takže jsem nafotila, co se mi líbilo a tady to máte.








U tohohle prťouska se zastavíme. Sedí na krásném kanapíčku, které vyrobila Erika. A hádejte z čeho? Z kelímku od Danone! Zkuste si to taky.

No a profi výrobky od Denisy, ty mne vždycky dostanou.


A teď něco malilinko morbidňoučkého:



Bojim, bojim! Ale to už jsme u Monstersek. A tady máte další.



Následují Tonnerky - některé si ještě užívají zimní radovánky, jiné plesovou sezónu.





Některé panenky byly pro mne dost zajímavé a vůbec netuším co to je. Ale líbí se mi to.


A několik panenek starší generace. I ty mají svůj půvab. Příště musím taky jednu donést, dneska jsem pro ni koupila řasy.


Konečně nacházím dvě Barbie!


Tohle jsem vystavovala já.


A jestli jsem si z výstavy přivlekla nějakou kořist? To si pište! Několik párů botiček pro Keny, zmíněné řasy a paručku pro Ellowyne od Panenka-panenky a ještě tuhle panenku:


Původně to byla Barbie Francouzska. Dostala jméno Héloise a víc neprozradím! Až někdy jindy.

Dorazila Nina

9. dubna 2015 v 8:40 Moje sbírka (spíš hromada)
Znáte Ninu? Někteří ji možná viděli na Blančině blogu. Tak teď bydlí u nás. Victoria Roux. A dala jsem si ji jako k svátku. Smějící se


Uznejte, že je krásná. Vykňourala jsem ji samozřejmě od Blanky. Takhle krásnou zrzku jsem ještě neměla a tudíž na hromadě bylo trapně prázdné místo. Jméno Nina jí vybrala Blanka, tak jsem ho nechala. Musela jsem sice kvůli tomu přejmenovat jednu malou Missy Milly na Žannu - u nás se jména neopakují (jen tuším jedno nebo dvě), ale Nina je prostě Nina, přes to vlak nejede.

Nina Larin přicestovala z Běloruska, je jí 29 let a nemůže být ničím jiným než modelkou! Uznejte! Navíc chodila do školy s paní ředitelovou, takže má kariéru v kapse.


Na sobě měla plážový úbor a k němu bílé páskové sandálky. Ty jsem hezky uložila k budoucímu použití a zvolila botky poněkud výraznější.


Tady ji máte v origo plavkách. Doplnila jsem o sluneční brýle a zase trochu jiné "botičky".


Ještě náušnice, bez náušnic je to o ničem. Mám ve škatulce zásoby od Katky, Lenky a v poslední době od Gábiny. Stačilo prohrábnout.


A začalo převlékání. Musela jsem jí vymyslet nějaký "civil". Korzet a síťované punčošky? Proč ne, ale musela bych urychleně ušvadlit sukni, což se mi moc nechtělo.


Kalhoty a svetřík, to už je o něco lepší, ale nemá to šťávu.


Tohle vůbec nevypadá zle! Ale ty loketní klouby! S tím budu muset něco provést.

A ještě to chce změnit obuv. Tady ovšem vznikl problém. Vhodné boty od Barbie prostě Nině nebyly. Tak jsem použila svou oblíbenou metodu škatule, škatule, hejbejte se. Nina dostala boty od Arii, Aria od Lykke a Lykke polobotky z pytlíčku. No byly to nervy.

Jenže. Boty má Nina se stříbrnými "zipy" a náušnice byly zlaté. Tak zase šup do škatulky a hledaly se stříbrné. Nakonec našli moji rádcové, našli, našli a Nina v současnosti vypadá takto:


Klouby nečouhají, jen ten kabátek není to pravé ořechové. Ale už jsem se obrátila na salon Blanule s prosbou o zhotovení bílého modelu, trochu delšího než jsou svetro-šaty. A i náušnice ještě časem změníme.

Nakonec ještě jeden portrétek - nějak jsem si oblíbila černobílou fotografii.


Pardon, v tomto případě spíš šedobílou. Mrkající

Sirotčinec praskne ve švech!

6. dubna 2015 v 7:26 Moje sbírka (spíš hromada)
Mezi mými internetovými přítelkyněmi je pár báječných "pokušitelek". Vždycky mi nabídnou něco, co prostě odmítnout nelze. Naposledy Hanička (Johanna - nepleťte si s Haničkou Caitlyn). Poslala mi fotku spousty prťavek a prý ať si vyberu. Jenomže se zpívá v jedné písničce: "Jak si vybrat jednu, holky, já mám všechny rád/a".
Jak myslíte, že to dopadlo? Vzala jsem je všechny! Je to ještě normální?
Tohle mi přišlo (a posléze i dorazilo) - bez toho bezhlavého tělíčka.


Vy byste si vybrali? To prostě nešlo. A abych toho náhodou neměla málo, byla v balíčku ještě holčička vlevo s kloubovýma hohama a od Toma jsem dostala tu vpravo.


Nejdřív jsem myslela, že obě jsou Evisky, ale ono ne! Představte si, že ta kloubová je originál Mattel, jen nemůžu přečíst rok výroby. Možná 1974. Na tělíčku značka není, ale já ty značky zase moc neprožívám. Ta druhá je skutečně Evis.
Původně jsem chtěla obě převlasit, ale Mattelky je mi líto a Eviska má zajímavý odstín vlásků, tak ji nejspíš nechám tak, jak je. Možná přepatlám oči. (Já tak hrozně ráda patlám, i když to vůbec neumím. Pak vidím nějaou přemalbu na FB a jdou na mne mrákoty, ale co nadělám, někdo umí, druhý čumí - já.)

A tady už mám holky (kluci ještě čekají ve frontě) vykoupané, rozčesané, převlečené. Některé i bosé, ale botičky už jsem sehnala, jen co dojdou obuju. Baculaté holčičky a kluci jsou tříletí, Eviska a Mattelka jsou čtyřleté. Zatím jsou některé v sirotčinci, jiné mají alespoň maminku. Jen jediná má tu kliku, že získala kompletní rodinu. Zamračený
Panenky focené bez botiček botky mají, ale jsou jim volnější, tak jsem je radši fotila bosé. Venku se střevíček ztratí, ani nevíte jak.


Rozkošná zrzinka dostala jméno Lo a rychle jsem jí umotala tyrkysové šatičky. (A už pro ni mám maminku. Uvidíte v dubnových novinkách.)


Druhá zrzavka se jmenuje Keelin. Má zelené oči a spustu pih. Určitě z ní vyroste temperamentní Irka. (Teď už má jiné šatičky.)


Blondýnka v růžovém je Anjie a vypadá to, že o něčem přemýšlí.


Asia má hnědá očka jako čertík a hnědé vlásky.


A tohle je Becky. Na fotce to vypadá, že má zrzavé vlásky, ale nemá. Jsou hnědé. (A už pro ni taky mám maminku!)


První kluk se jmenuje Kilian. I on je od Mattela. A i on nakonec dostane maminku.


Tohle je Pedro. Jsou mu tři. Původně z něj měl být malý Číňánek, ale moje přepatlání z něj udělalo cosi ne právě asijského. Uvidíme, ke komu se hodí. (Možná bude mít rodinu i s malým bráškou.)


Třiletý Sage je taky přepatlaný (zajímavé je, že na fotce to vypadá mnohem hůř než ve skutečnosti). Oči nahnědo, vlásky rovněž. Zatím je sám.

A ještě ty dvě ze samostatné fotky.


Karla je čtyřletá holčička od Mattela ...


Sien je stejně stará Eviska od Simba Toys. Bude patřit ke stejné mamincejako Kilian.

A aby toho fakt nebylo málo, tak jsem ještě vyhandlovala s Lav další mrňavku. Tentokrát černou holčičku. Měla trochu "jeté" vlásky, původně jsem ji chtěla převlasit, ale tak husté háro má málokterá z mých malých panenek. Tak jsem jí ho jen trochu zastříhla. Nakonec proč ne, letos jdou do módy zkrácené kadeře, jak jsem se dočetla na internetu. Když si může zkrátit vlasy kdejaká pofidérní celebrita, proč ne moje panenka.


Tak tady máte čtyřletou Kyori. Je to taky Evis.

A ještě mi dorazila jedna od Haničky.


Tříletá Mercy už má kompletní rodinu. To budete koukat. Ale až na konci dubna.

Pár panenek jsem pro vás vyfotila s jarními kvítky nebo alespoň v zeleni, abyste si trochu užili jaro - foceno kolem 19. března; než vyjde článek, bude možná zase zima. Nebo taky ne. Smějící se

Velikonoční čarování

3. dubna 2015 v 6:56 Všehochuť
Jestli si myslíte, že čáry a kouzla patří jenom do pohádek, tak vás poučím, že i vy si můžete krásně začarovat. Ale bohužel až příští rok, protože jsem prošvihla letošní svátky a článek vydávám moc pozdě. Zamračený

S čarováním můžete začít už týden před Velikonocemi - na Květnou neděli. Květná se jmenuje proto, že toho dne Ježíš vjel do Jeruzaléma a lidé ho vítali palmovými ratolestmi. (To není náboženská propaganda, pouhé konstatování faktů.) U nás se ten den světily vrbové, nebo jívové proutky - kočičky. Někde také proutky břízy a jasanu. A už tu máme první kouzlo. Taková svěcená jívová větvička zastrčená za trám ve chlévě měla chránit dobytek před čarodějnicemi, morem a dalšími nemocemi. Když hospodář zastrčil kočičky za svatý obrázek ve světnici, zajistil svému domu požehnání a ochránil ho před bleskem.
Větvičky se tako nosily na pole a zastrkovaly do osení, aby byla dobrá úlroda a posvěceným klokočím bylo možné utlouci vodníka.

Po Květné neděli přichází takový barevný týden. Pondělí se říkalo modré, úterý žluté, jenom středa byla Škaredá nebo taky Sazometná - to proto, že se vymetaly komíny a bílila se stavení. Ale pozor, pří úklidu se musí mést novým koštětem, pouze směrem k východu slunce, z rohů světnice doprostřed a říkat přitom: "Ven hosti bez kostí!" Pak se zbavíte všech blech!

Následoval Zelený čtvrtek. Svoji barvu získal díky tomu, že se muselo sníst něco zeleného, třeba salát z mladých kopřiv. A také se pekly jidáše polité medem. Med měl totiž ochrannou moc. Věřilo se, že chrání člověka před uštknutím jedovatými hady a štíry. Ale musel se jíst přesně na Zelený čtvrtek. Dalším kouzlem Zeleného čtvrka bylo to, že zvony "uletěly do Říma". Místo zvonění se hrkalo, klapalo a různě jinak hřmotilo. To bylo něco pro kluky!

A máme tu Velký pátek. Ten je z celých Velikonoc pro čáry a kouzla úplně nejlepší! Musíte začít už v noci, protože potmě má čarování největší sílu a všechna příznivá kouzla je nutné stihnout do svítání, jinak ztratí svou moc. Většina čarování má co dělat se zdravím a taky s vodou.
Tak třeba, která z děvčat chce být krásná, musí se ještě před svítáním omýt vodou z potoka (uznávám, je to spíš otužování než do jiného). Taky je možné místo vody zvolit sníh (když zrovna je).
Na Velký pátek se také otevírají hory s poklady.

Přichází Bílá sobota a to se vracejí zvony z Říma. Jakmile se rozezvoní musíte rychle utíkat do sadu a třást stromy, aby bylo hodně ovoce. Nebo svažte všechny klíče co máte po ruce a pořádně s nimi zacinkejte. Kam až je cinkání slyšet bude dobrá úroda.
A jestli chcete mít plné kapsy peněz, to si musíte přesně v okamžiku, kdy začnou zvony zvonit, pořádně bouchat na kapsu.

O neděli velikonoční se barví vajíčka a ta se musí jíst hlavně proto, aby celá rodina držela pohromadě. Ten kdo někde bloudí a vzpomene si, s kým vajíčko jedl, vyjde z každého nebezpečí.


V pondělí je pomlázka (nebo taky mrskut). Pomlázka se má splétat s mladého proutí a to z osmi proutků - byla symbolem mladosti, čipernosti a nesměla se zastavit. S pomlázkou chodili jedině a pouze kluci, zatímco děvčata rozdávala nazdobená vajíčka. Ta nejhezčí se dávala z lásky.

A na konec poučného povídání ještě jedna netradiční koleda. Poslal mi ji ji před léty syn - šermíř. Obrázek je můj vlastni. (Ten předchozí s vajíčky taky, ostatní jsem poctivě ukradla na internetu.)


To je pro dnešek vše a já přeji všem, kteří trpělivě došli až na konec mého plkání krásné velikonoční svátky, pánům bohatou pomlázku a dámám pořádné vyšlehání, aby byly celý rok zdravé a krásné! Jo na Moravě se polévá, tak pořádnou spršku.