Leden 2014

Jak jsem se dala na ševcování

30. ledna 2014 v 8:26 Moje po/tvoření
Dneska jsem se původně chtěla pochlubit, jenomže konečný produkt zase tak úplně k chlubení není.
Jenomže vy, které sbíráte panenky - myslím tím ty "velké" - víte, že botičky se sice sehnat dají, ale udělají docela slušnou díru do rodinného rozpočtu. Ty šikovné (já to bohužel nejsem) si vědí rady a botičky si vyrábějí samy. Tak jsem to taky chtěla zkusit.
Jednu zkoušku jsem vlastně měla za sebou. Před časem mi chyběly botky pro panenku Stacie, tak jsem umotala docela slušné sandálky.
Čili mé sebevědomí vzrostlo. Pod stromeček jsem dostala krásnou "velkou" panenku Ellowyne Essential Lizette. Tyto panenky sice obvykle mají botičky, ale jsou to botky dámské, které se podle mne pro dívenky nehodí. Tak hurá do výroby. Použila jsem několiv vrstev filce na podrážky a háčkovaný řetízek a perličky na svršky. Ovšem nevzala jsem v úvahu, že Ell nemají ploché nožky.


Po obutí se mi botičky poněkud zdeformovaly. Takže místo sandálků mám spíše srandálky.


Mělo to být hezké, tak docela není.
Pozitivum: Lizettka není bosa a nezebou ji nohy.
Negativum: švec ze mne nebude. Může za to nejspíš mé nedostatečné vzdělání. Na střední škole jsme pracovali ve stavebnictví. Kdyby to bylo v obuvnictví, třeba bych byla šikovnější. Nebo taky ne, třeba by to se mnou dopadlo jako v tom stavebnictví. Nikdy jsem se nenaučila omítat. Vždycky mi omítka spadla. Křičící

Turnaj, bitva a jiné pikantérie

29. ledna 2014 v 9:19 Šermíři
Šermíři jsou taková trochu jiná sorta lidiček. Tedy ti od třiceti nahoru. S mlaďochy to už není takové, jako dřív. Moc toho neumějí a ani se nesnaží něco se naučit. Hlavně se producírují před holkama, ale určitě dobré polovině z nich křivdím. Doufám.
V létě šermíři vystupují na hradech a zámcích s více či méně zábavnými scénkami (některé jsem jim psala a možná, že časem i nějakou kratší nafotím) a zúčastňují se bitev doma, i v zahraničí. Je celkem normální, že po takové bitvě ten můj šermíř musel navštívit chirurgii, kde zdůvodnil své zranění např. takto: "Uklouzl jsem kolegovi na sekeru." Jindy si chlapeček položil okovaný cep tatínkovi k posteli (právě jsme malovali) a tatínek naň šláp. Na cep, ne na chlapečka. Na chirurgii tudíž zaznělo: "V noci jsem šlápl na cep." Jen já to rodině kazím, zcela civilně si lámu ruce na ledu.
Vraťme se k panenkám. Naši šermíři si uspořádali královský turnaj, bitvu a scénku, tak se máte na co těšit.

Vždy na začátku bývá defilé účastníků.


Přihlížející jsou usazeni, uprostřed - no skoro uprostřed král s královnou. Turnaj může začít.


Zahájí jej sám král Artur of England, jeho soupeřem je vévoda Walter z Buckinghamu. (To jsem vám ještě neřekla, že každý šermíř má nějakou svoji přezdívku, pokud možno více či méně historickou.)


Artus si odbyl své a rozhodl se nadále přihlížet. Do boje - tentokrát dva proti dvěma - se zapojili další borci. Dokonce Angelica proti svému bratru Jackovi. Jde o boj bratro či sestrovražedný?


I na koni se musí umírat s grácií



A teď bitva! Tři obrázky bez komentáře, abyse se mohli soustředit na to, co vidíte. Omlouvám se za pumpu a kropicí konev v pozadí, ale víc už to ostříhnout nešlo. Walter by přišel o část meče.





























Jó "za krále se přece tak krásně umírá." Citát z textu jedné šermířské písně (musím se pochlubit, otextovala jsem jich asi pět. Ale neměl je kdo zpívat. Syn má hudební hluch, což se dá říci i o jeho kamarádech a já nemám věk na to, abych s nimi vystupovala.)

A nyní slíbená romanticko-lehce sadistická historie.

To si jednou vyjel Laurent se svojí sestrou Ysolde, nejspíš za účelem lovu. Alespoň na snímku to tak nějak vypadá.

Jenomže k Ysolde zahořel zhnoubnou vášní padoušský sir John. Srazil Laurenta z koně, Ysolde přehodil přes sedlo a prchl.


Co se dělo dál, není zadokumentováno. Buď došlo k nejhoršímu a Ysolde to nepřežila, nebo ji sir John odhodil někde do příkopu. Každopádně když se Laurent probral z otřesu, posbíral své přátele a vydali se hledat. Co našli je právě bezvládná Ysolde.


Toto je nejdojemnější z celého příběhu. Rytíři v pokleku oplakávají nešťastnou děvu a kují plány na zničení sira Johna.


Zatímco rytíři přísahají pomstu, zbrojnoš Hernando (nejspíš díky tomu, že ještě nebyl na rytíře pasován a tudíž nepovažuje za nutné cokoliv přísahat) se vydává po stopách padoucha, kterého lapí a přitáhne ke mstitelům.


A poté následuje věšení lotrovského sira Johna. Omlouvám se, nedotáhla jsem to až do vítězných konců. Ale on na oběšence zase není tak docela pěkný pohled. Takhle si útlocitné duše mohou představovat, že ten bídák dostal ve finále milost. (Nedostal, rytíři věšeli rádi.)


Loučíme se s šermíři a co bude dál? Musím se podívat do svých složek. Co třeba galerie panenek? To bude nejspíš ono!
Tak se těšte, bude víc obrázků a méně povídání.

Dámy v sedle

27. ledna 2014 v 8:30 Šermíři
Dříve šermířům stačilo, když uměli šermovat. (A alespoň trochu hrát divadlo.) Dnešní doba si žádá víc - např. jízdu koňmo. Jenomže, takový kůň, to není legrace a je třeba, aby to s ním někdo uměl.
Proto si naši šermíři přizvali do party koňáky Hernanda, Raúla a Estebana. Proč právě tyhle tři? Zjistíte za chvíli (v souvislosti s těmi slíbenými dámami).


Přizvali je i s koňmi samozřejmě.


Hernanda si jeho plavák hodně oblíbil. Skoro by se hodil ciát: "Když se zamiluje kůň". :)


Ale abychom se pomalu dostali k těm dámám z titulku. Hernando pro ně přivádí koně a začne se nasedat. To si nenecháme ujít.


Fioně se do sedla vůbec nechtělo, jenomže měla smůlu. Hernando ji čapnul a ...


... šup a už byla nahoře. Kostým, nekostým, Hernando si ví rady ať už jde o koně, nebo o Fionu. Zkrátka roli hlavy rodiny si vzít nedá.


Dopadlo to dobře, oba přežili.


Julii se taky moc nechtělo. Dokonce se pokusila o útěk a ztratila čepeček. Ostatně ona není žádná šermířka a vůbec nemůže za to, že se její bratr Artur do šermu zbláznil. A že se její přítel Raúl zbláznil do koní. Byla polapena a už jí nic nepomůže.


Ale vypadá dobře. Raúl pro jistotu koně povede. Jeden nikdy neví.


Elinor se, poučena osudem svých kamarádek, nechala usadit dobrovolně. Ani Esteban nechce nic riskovat a tak si svoje děvče hlídá. (Nakonec se vzali a mají dvojčata, ale to je úplně jiný příběh.)


Šermující dámy většinou jezdit umějí. Angelika si se svým pony dobře rozumí.


A žádného štolbu vážně nepotřebuje.


Agnes je na tom mnohem hůř. Ono to bude nejspíš tím, že je zvyklá spíš na motorku a téhle akce se zúčastnila jen kvůli bráchovi Arturovi. (Mezi námi, ten Artur má pěkné sestry).


No co s tím má dělat, když to nemá brzdu, plyn, řídítka ani kola? Snad jen to sedlo by ji mohlo smířit se situací.


Konečně je vše v pořádku, šermířky jsou na cestě, i Agnes.


Ale to by nebyli chlapi, aby nechtěli rozdávat rady (i když o ně nikdo zrovna nestojí). Tady je to Jack. Pikantní je, že Belén je krasojezdkyně a jeho rady opravdu, ale opravdu nepotřebuje. :)


Aha, ono nešlo o rady, ale o strakáče! On ho chtěl Jack pro sebe!
Ještě poslední skupinová fotečka. Jack mezi dívkami - trn mezi růžemi. Nebo snad růže mezi trním? Tyhle "růžičky" umějí být pěkně pichlavé. (Té Agnes to už zase moc nejde, ryzák pěkně bočí, jen aby ji nesundal. Budeme držet palce.)


To je pro dnešek všechno. Dámy se loučí. Příště se můžete těšit na královský turnaj, bitvu a dojímavý příběh se zavražděnou kráskou a oběšeným padouchem.

Šermíři se představují

25. ledna 2014 v 18:32 Šermíři
O šermířích jako takových bych opravdu měla něco vědět. Měla jsem totiž jednoho takového řadu let pod vlastní střechou. Můj syn se zbláznil do šermování už jako malé dítko a od sedmnácti začal šermovat poloprofesionálně. Takže jsem byla donucena zhotovit několik kostýmů - možná, že časem dodám pár foteček. Podotýkám, že nejsem švadlena a šít vlastně vůbec neumím. :(
Ale vraťme se k panenkám. Jelikož jsem vlastnila několik rytířů a princů napadlo mě, že bych mohla s nimi něco nafotit. Tak jsem sehnala ještě pár kostýmů a vrhla jsem se na to. Níže předkládám první část svého snažení. (Fotek je hodně, budou tři díly.)

Tak tohle je Artur (v civilu lékař) s manželkou Gwyneth. Je zakladatelem šermířského spolku.


Druhým mužem v partě je Walter - počítačový maniak, pracující v reklamě (a jeho choť Bethel).


Romeo a Oxana. Romeo coby renesanční šermíř, jeho polovička v irské fantazii. U nás to není tak přísné jako u opravdových šermířů, ti musejí mít všechno přesně a veritábl.


John v čemsi, co je podle Mattela středověký mundur. No nevím, nevím, kde byl pro inspiraci. Myslím Mattel, John za nic nemůže.


Brandonův koníček je sokolnictví. Tak ho pánové hned využili. Vypadá to, že ani ježdění koňmo mu není cizí.

Není sám, kdo si s koněm rozumí. I Norbert sedí skoro jakoby se v sedle narodil. (Prosím ty, kteří na koních opravdu jezdí, aby tu předchozí větu raději nečetli.) Kostým opět Mattelovská fantazie. Škoda, že nemůžu nějaké kostýmy navrhovat. :)


No a tohle je "pan důležitý". Až se seznámíte s naší sbírkou, teprve zjistíte, co to znamená být pan direktor. Ale ani důležitost vlastního postavení Alexanderovi nebrání v tom, aby si hezky zařádil s kamarády.
(Horší byl následek soukání do kostýmu a následné vysoukání - Alexander přišel o nohu. Levou. Fakt. V okamžiku focení ještě netušil, jaká katastrofa ho čeká.)


Tohle je nováček Oscar. Šermovat se zatím učí, ale je to hoch nadaný.


Dalším nováčkem je Laurent, ale ten ani tak nešermuje, provozuje lukostřelbu a v tom je fakt dost dobrý. Pro bitvy nepostradatelný, jak uvidíte v některém z dalších článků.


Na základě připomínky v komentáři k táboru drsňáků jsou tady konečně i dámy. Náááádhera, no ne?


A začíná výcvik. John tasil, William to ještě nestihl, Oscar dobrý.


Tady to taky vypadá dobře. Jack učí šermovat Hernanda. Hernando (vpravo) není šermíř, ale koňák. Nicméně si řekl, proč to nezkusit.


Vida a tady šermují i děvčata. Ortodoxní šermíři takovou zhůvěřilost tvrdě odmítají, my jsme ovšem tolerantní. Když je to baví ... (A vypadají u toho půvabně. Jenom Agnes se zřejmě podvrtla noha a skončila nejen v pokleku, ale ještě se jí zapíchl meč do drnu. Z toho by šermíře profesionála kleplo.)


A podívejte se, jak si to začátečníci umějí pěkně rozdat. Zkušení šermíři přihlížejí a radí.


I Brandon se nechal zlákal a postavil se vedle Johna.


Důležitá disciplína je řádně "zaznačkovat", to znamená padnout "v boji". Jack to umí velice přesvědčivě.


Tady už bojují čtyři. Vlastně tři, Alexander nestíhá.


A tohle je pro dnešek konečná. Psychiatr Norbert vraždí Jacka a vidíte, že i Walter umí krásně značkovat.


Málem jsem to dneska nestihla. Navíc se mi nějak bídně vkládaly obrázky. Nicméně je hotovo, tak to jdu odpinknout. A nashle v pondělí (doufám).

Svatba jako řemen

23. ledna 2014 v 8:39 Tématické focení
Nechápu to, zmizel mi první odstavec! Tak znovu!
Abyste si odpočinuli od těch drsných hochů, rozhodla jsem se články proložit událostí romatickou. Tudíž svatbou. Jenomže, pokud si bere mexická krasojezdkyně irského učitele přírovních věd (bilolgie a chemie), může se i ta romantika malinko zvrhnout.
Když jsem tohle fotila nedošlo mi, že v Mexiku se bílá barva pro nevěstu právě moc nehodí, nevím, jak to je v Irsku. Dnes jsem moudřejší a nevěstě bych doporučila šaty v barvě irského jetelíčku. Pozdě bycha honit.
Svatby se zúčastnilo nevěstino četné příbuzenstvo (a to není zdaleka všechno do dneška se mi to ještě trochu zmnožilo). Ženich je naštěstí sirotek.
Tak tady máte výsledek mých snah:

Jedna sestra a ostatní jsou sestřenice. Sešla se celá rodinka - tohle je zatím jenom dámská část. Nevěsta uprostřed.


Bratranci ve spřežení přivážejí nevěstu. Dodatečně jsem si uvědomila, že bílé šaty nebyly to pravé, jelikož mexické nevěsty s v bílém nevdávají. Coby nevěsta Ira mohla mít šaty spíš zelené jako irský jetelíček. Už se stalo, mám poučení pro příště.


Brácha Miguel zapřahá koně, pojede se do kostela.


Brian přinesl Albě kytici


Nevěsta se svědky (Hernando vlevo a Diego vpravo)


Nevěsta s družičkami - vlevo Brianova neteř Daniela, vpravo Flora - a teď mám zmatek v příbuzenských vztazích, je to dcera Albiny sestřenice. :)


Ženich se svědky. (Už hochu neutečeš!)


Cesta do kostela. To vpravo je kousek našeho auta. Jelikož ještě neumím grafický editor Gimp, nemohla jsem ho odstranit. Omlouvám se. Mohla jsem to leda nahoře oříznout, ale to by dopadlo jako "všem hlavy dolů", resp. by přišli o hlavy snoubenci a to by mě mrzelo. Takže poprava se nekonala.


Novomanželé se svědky po obřadu. Obřad jsme nezdokumentovali. Taky jak.


Novomanželé bez doprovodu


Svědkové předávají novomanželkům svatební dar...


... jehož kvalitu je třeba okamžitě prověřit. Alespoň je vidět, jaké má Alba krásné střevíčky.


A bude se tančit. První tanec patří novomanželům ...

... přidávají se i ostatní páry.


Následuje oslava, která viditelně některé účastníky poněkud zmohla.


Klidová zóna, spící potomstvo.


Vrženou kytici chytila Flora, vzhledem k tomu, že je jí třináct, další svatba zatím nehrozí.


Slavnost končí, účstníci se rozjíždějí do svých domovů.


I my končíme a příště už budou ti šermíři. Čestný pionýrský!

Tábor hrůzy

21. ledna 2014 v 8:31 Tématické focení
Hezký den, milí návštěvníci. Počasí nám nepřeje a tak Vám třeba malinko zlepším náladu obrázky plnými sluníčka.
To se takhle jednou vydali naši drsňáci tábořit v přírodě. Tedy ne, že by se chtěli jen tak rekreovat, museli svážet seno pro koně. Konec konců co kdyby se zima zeptala, jak kobyly nakrmit.
Fotografovala jsem to před pár lety a bylo to moje první "hromadné" focení panenek. Nedopadlo nejlíp, projevil se můj nedostatek zkušeností. Prostě jsem postavila scénu a fotila ze všech stran. Takže sice mám spoustu snímků, ale vlastně pořád jedno a to samé. Dneska už bych to vyvedla líp. Plačící
Nicméně ať už povedené nebo nepovedené, tady to máte:

Carlos řídí spřežení, Ramon dělá doprovod (nebo ochranku?), zkrátka to jistí.


Nabírají směr k táboru, kde očekávají něco úplně jiného, než najdou.


Čilý ruch veškerý žádný, Javier si hraje s vysílačkou, Efren s kuší. Ještě, že alespoň postavili stan. Nebo položili?


Tady je máte zblízka, ulejváky a flákače. Effren se sice tváří, že chrání tábor a Javier předstírá, jak rozumí vysílačce (nerozumí ani za mák), ale stejně jim nevěříme.


Ostatní osazenstvo se taky zrovna nepřetrhlo. Shaun si pro změnu vypucoval pistolky. Jedině Ron se má jakž takž k činu a přivádí dva koně. Ale mám obavu, že to nedopadne dobře, Ron není žádný koňák.


No, jen se na to podívejte, to je pohodička. To v pozadí měla být chajda. Vypadá to - a taky to je - jako pár prken volně ložených na šutrech. Prý to k přenocování úplně stačí. Já teda nevím, mně by to nejspíš nestačilo.


Sice jsem chválila Rona, jak se stará o koně, ale mé tušení malé katastrofy se naplnilo. Bělouš utekl, sotva ho Ron odsedlal. Ještě, že se Effren rozhodl odložit kuši, skočil do sedla a neposlušníka zahnal zpět. Carlos zatím vypřáhl, seno už je taky z vozu pryč, místo něj natáhl plachtu. Prý pod tím přístřeškem přespávat nebude. Radši ve voze. Jen aby mu netáhlo na nohy.


Effren je šikula, zaslouží ji ještě jednu fotečku. Vidíte to nasazení?


A tady scéna trochu oživuje. Zhrzený Ron se uchýlil k vysílačce (ta mu určitě neuteče) a na scéně se objevuje Javier koňmo a Luíz s polenem. Že by se ohlásil hlad a tudíž nutnost rozdělat oheň?


Tenhle tábor je pro ženy přísně tabu! Tak holky musejí pozorovat hezky zdálky a dobře ukryté.


A tohle viděly. Není divu, že je tam chlapi nechtějí. Není nakonec ani o co stát.


Tak to je pro dnešek všechno, příště se jukneme na šermíře. To jsou taky kluci jako cumel.Líbající

Piráti

19. ledna 2014 v 8:34 Tématické focení
Pirátské focení jsem si naplánovala na léto. Jenomže bylo sucho, vyschla mi louže v pískovně a tak nebylo kam spustit člun. A tak se Vlaďce zželelo mé ufňukané maličkosti a nabídla mi svoji zahrádku s malým zahradním jezírkem. Vznikly fotky, ze kterých mám docela radost.
Ale proč právě piráti. Samozřejmě nejde o žádné "Piráty z Karibiku". Máme u nás dva kluky (ze série Harry Potter; jmenují se Harry a Max - já vím, že to byl Ron, ale u nás je to Max a basta), kteří si hrozně rádi na piráty hrají. Rozhodla jsem se, že jim dám možnost a tady je výsledek:

Člun se s pomocí poníka přemisťuje na břeh jezera.


Pak je třeba jej dostat na vodu, není to nic lehkého.


Do člunu je nutné naložit zásoby, naprosto nezbytný je soudek s rumem.


Teď uklidnit papouška (co by to bylo za piráty bez papouška) a s dalekohledem propátrat pobřeží.



Na protějším břehu zjistili kluci podezřelou příšeru a lebku střežící poklad.



Ještě je nutné probádat pravou pirátskou mapu ...



Oba dobrodruzi nasedají do člunu - škoda, že jsem nestihla cvaknout v okamžiku, kdy jeden z nich zahučel pod hladinu. Ale myslela jsem spíš na to, jestli se mi ho podaří bez úhony vylovit.


Samotná plavba přes jezero skončila bez další nehody.


Člun přistál a začíná hledání pokladu.


Tady je. No není to nádhera.


Ale není čas se kochat honem do člunu a prchat zpět!


Teprve v bezpečí si mohou prohlédnout tu hromadu skvostů.


Výprava je u konce, ještě je třeba usušit člun.


Pak už zbývá jen přivést koníka, osedlat a může se jet zpátky.


Bylo to krásné odpoledne jak pro "kluky", tak i pro mne. Vlaďko díky moc!

Kokosy na sněhu

17. ledna 2014 v 9:00 Tématické focení
Tak sice máme leden, ale počasí tomu tak nějak pořád neodpovídá. Tak jsem si řekla že si tu opravdovou zimu připomeneme. Mrkající
Původně jsem chtěla fotit u potoka, aby mohli hoši vylézat na břeh z osvěžující koupele. Ale vzhledem k terénu bych nejspíš vzala osvěžující koupel já dřív než oni, a to jsem ve svém úctyhodném věku nemínila risknout. Využila jsem tedy svůj oblíbený jihočeský terén a v přestávkách mezi roznášením krmiva do krmelců jsem cvakala. Jedna zubama, jednak spouští.

Vysledek posuďte sami.

Asi nejtěžší je pro otužilce opustit teplé svršky: (to malé černé vedle levé nohy je pes)

A tohle je celá skupinka pohromadě. Ono jim snad opravdu není zima!

Vždy elegantní sáňkující Zac:

Buck se připravuje ke skoku:

Á hopláá!

Když se říká "travička zelená to je moje peřina", co se říká o sněhu?

Pokud je vám z toho zima, dejte si grog, event. svařák. Nebo doporučuji tzv. Tatranský čaj: Do hrnku šupněte rum jako když vaříte grog a zalijte svařeným červeným vínem. Doporučuji konzumovat v nepříliš velkém množství, následky by mohly být hrozivé. Pomáhá to zejména při rýmě. Osobně vyzkoušeno!
Mějte se!

Další lednové novinky

15. ledna 2014 v 13:36 Přírůstky a novinky
Měli jste mě předevčírem vidět jak pobíhám po našem pidisídlišti v jedné ruce košík s panenkami, ve druhé foťák. Naštěstí si tu už na mne lidi zvykli a považují mě sice za pošuka, ale celkem neškodného, takže Bohnice nikdo nevolá. Košíky mám dva - jeden malý, jeden větší podle toho, kolik panenek je připraveno na focení.

První šel na řadu Itcho. Ten mizera se zase nepovedl. Proto se musel vyfotit na lodžii, to má za trest. Mohl mít v pozadí kousek přírody, má houbeles. Pardon, má kousek panelu. Dobře mu tak. Ale fešák to je.




Hned po příjezdu se mu podařilo okouzlit krásku Amarante a už přivedli na svět potomka. U panenek to naštěstí jde super rychle.
Itcho, Amaranta a Sepu.


Jak už jsem minule podotkla, nejvíc mi dal zabrat Devil. Kterou pro něho vybrat? Ne, že bych měla málo holek, ale on je takový samorost, každá se pro něj nehodí. No, nakonec jsem to vymyslela. Ale musela jsem díky nováčkům zpřeházet několik rodin a párů. Byla to dřina, myslím, že stála za to. (Za co? Na to musíte přijít sami.Mrkající)

Tak a tady jsou výsledky mého snažení:
Devil a Theodora s dceruškou Janis


Drake a Arwen s holčičkou Elsou


Carl s Adelaide a dětmi - ta větší je Varvara z Adelaidina prvního manželství, ta menší se jmenuje Iola. (Já vím, že Adelaide by měla být Jane, ale není a nebude. Howg!)


A na konec ještě jedna kráska. Původně to byla Katniss Hunger 2012, objednala jsem si ji pro Devila, ale než dorazila, sbalila ho Theodora. Smůla, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Dostala jméno Aretha, protože Katniss už máme. Oblečení má prozatímní, než jí něco umotám nebo seženu.


Tak to je pro dnešek všechno, pozítří nashledanou. Smějící se

Soldateska

15. ledna 2014 v 13:25 Tématické focení
Tak tohle nechápu. Potřebovala jsem udělat menší kosmetickou úpravu rubrik a ono se mi tohle objevilo jako nový článek, zatímco nový článek je někde v rubrice o lednových úlovcích. Zkusím to dát do pořádku, pokud to nevjde, já za nic nemůžu. Já nic, já muzikant (a mizerný bloger).

Někde jsem četla, že všichni chlapi jsou vlastně jen velcí kluci. Proč by měli výjimku tvořit právě naši "drsňáci". A s odkazem na svoje motto budu postupně vkládat obrázky, které dělám většinou během dovolené.

Ta první skupina dostala jméno "Soldateska". Pár drsňáků si hraje na vojáky. Marná sláva, ta vojna chlapům pořád chybí.

1. Připraveni na nejhorší a po zuby ozbrojeni.


2. Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme!


3. Tak safra, kde je ten nepřítel????


4. Hoď tam zpátečku, dáme si pohov.


5. Jarní sluníčko dělá divy.